Blíží se výročí konce 2. světové války, které bude letos pravděpodobně více jiskřit, a to kvůli akci sudetoněmeckého sdružení v Brně koncem května. Organizátoři na německé i české straně akci zaštiťují potřebou konečného smíření. Jde o relevantní důvod?

Mám trochu obavu, že na německé straně je prioritním důvodem spíše připomínka takzvaného brněnského pochodu smrti, tedy procesu vysídlení brněnských Němců na přelomu května a června 1945. Výběr doby a místa konání jejich akce tomu dosti nasvědčují.

Bernd Posselt před několika dny zdůraznil potřebu smíření, jež chápe jako jediné východisko k řešení těchto problémů. Přímo uvedl, že „je potřeba vždy ty zločiny vidět jednotlivě“ a navíc přiznal, že nacismus byl oním prvotním hybatelem...

Jeho vyjádření na dané téma vypadají velmi uměřeně a smířlivě, ovšem jsou značně neúplná, mnohé pojmy zde chybí. Samozřejmě, že prvotním hybatelem byl „nacismus“, slušelo by se ovšem uvést, že onen „nacismus“ byl prvkem čistě německým. Řekněme to takto. V oné době ne každý Němec byl nacistou, ale každý nacista byl Němcem. Při hodnocení druhoválečných událostí máme nyní docela přenacistováno, ovšem ono reálné němectví se nám jaksi vytrácí.