Vedení muzea pozvalo novináře, aby je mohlo protáhnout kilometry expozic a místní média jen zkoprněle zírala, televize natáčely a žurnalisté si plnili diktafony a bloky.
Takového volného prostoru jste jen tak někde neviděli. Určitě vás ohromí olbřímí bavorský lev, samozřejmě s „krýglem“ od piva ve vstupní hale muzea, kde by klidně mohlo být umístěno letadlo, kolik prostoru všude kolem je.
Můžete se podívat na 4D film, pro teenagery jistě zdařilý, ovšem pro mnohé prudérní občany Svobodného státu Bavorsko bude jistě šokující. V části, týkající se baroka, se k sobě hezky mají dva protagonisté v bílých parukách. Pak vám další informace dá jakési třetí či jiné neurčité pohlaví, jež v pitoreskních obláčcích vypadá vskutku nebesky, ba přímo andělsky. Srandy je docela kýbl, od římského osídlení po současnost, a způsob podání jistě ocení -náctiletí návštěvníci. Ti starší se patrně na čtvrthodinový film raději nedodívají.
A pak už historie, obrazy, knížata a panovníci, jako by Bavorsko bylo centrem vzdělanosti celého světa. Bez urážky, až donedávna jsem považoval naše sousedy za samozřejmě vyspělý stát, jen s tou historií to bylo ponuré. Chudý zemědělský státeček, ze kterého si ostatní dělali až vlastně do druhé světové války jen srandu. Dnešní Bavorsko jim samozřejmě ukázalo, že je lídrem a ekonomickým tahounem celé Spolkové republiky. A tak snad i proto pyšně postavilo svoje muzeum historie.
Pivo, aneb „zum wohl“
Aby v interaktivních expozicích nebyla připomínka na pivo, to by nebylo Bavorsko Bavorskem. Už sbírka historických i současných „krýglů“, tedy džbánků s uchem, by uvedla do mdlob kdejakého sběratele – co tu všechno vlastně mají. A jsou to snad stovky... Pivo se vyváželo podle zdejších údajů snad do celého světa, o Americe nemluvě. Postrádal jsem sice připomínku na Josefa Grolla, pivovarníka z Vilshofenu na Dunaji, nedaleko Pasova, který bez nadsázky a opravdu skutečně naučil Plzeňáky vařit pivo a povedlo se mu vytvořit unikátní druh – pils.
Asi má ale „stopku“, protože jeho cesta kdysi vedla do Čech, a ty, jak jsem se dále přesvědčil, se moc nepřipomínají. Tedy, abych byl spravedlivý, nepřipomínají se vůbec. Podle slov pana ředitele Dr. Richarda Loibla, která pronesl při společné prohlídce budovy, nejsou Češi jeho „krevní skupina“, protože se nepěkně zachovali k jejich sudetským spoluobčanům. Ale k tomu ještě dojdeme.
Tak pivo bychom tedy měli. To už se blížíme k ponuré historii první poloviny dvacátého století. Dvě války, nacionální socialismus.
Promiňte naši alergii…
Musím přiznat, že mne tato expozice lákala. Z pochopitelných důvodů. Němci se dlouho a stále ještě tak nějak sžívají se svojí nepěknou nedávnou historií, a přes všechny sebemrskačské oficiální i méně oficiální aktivity to prostě v národu je. Nutno uznat, že dokumentování doby bylo na úrovni, za pomoci dobových filmů, letáků, fotografií. Dokonce jste mohli zasednout v křesle diváka Norimberského tribunálu. Vidíte záznamy anšlusu Rakouska, obsazení Polska, Francie, útok na Sovětský svaz...
Československo ale nevidět. Je samozřejmě možné, že v záplavě dokumentů a vzhledem k délce prohlídky, která trvala téměř tři hodiny, mohlo projít mimo můj úhel pohledu; ale na druhé straně, jak jsem již uvedl na začátku, této části prohlídky jsem se věnoval obzvláště pečlivě.
Nebyla tam sudetská otázka, nebyl tam zmiňován odsun (nebo podle většiny německých, a části českých historiků takzvané vyhnání). Nic, nic, nic. Obrázky vypálené synagogy, transporty Židů muzeum zaznamenalo. Nechci být hnidopich, ale možná tu mohlo být podstatně více informací z koncentračních táborů, které v Bavorsku byly. Třeba Flossenbürg, Dachau. Nu, zas ale bylo zmíněno Hitlerovo Orlí hnízdo, Berchtesgarden, který je velkým turistickým magnetem pro návštěvníky vskutku z celého světa.
Americký jeep dokumentoval skončení druhé světové války. Možná byste čekali více, já, přiznám se, už ne. Obaly od amerických žvýkaček a čokolád a pak už hudba, country, hippíci, Elvis a tak dále.
Připomínka války. O Češích ani zmínka. Foto: Václav Fiala
Psali jsme:
„Gastarbajtři“ budují hospodářský zázrak. Jen Turci chybějí...
Na panelech vidíme, co nebo kdo vlastně tvořili hybnou sílu Německo. Po válce i v šedesátých letech. Italové a občané Jugoslávie. V roce 1959 se tu otevřela první pizzerie „gastarbajtra“ z Neapole. V témže roce přišlo do Německa 700 000 lidí a v dalším pak více než 350 000. Jen tu nejsou zmínky o Turcích. Ti samozřejmě nejdříve zaplnili volná místa v průmyslových městech na severu Německa, jako třeba v Dortmundu, ale několik jich do Mnichova, Norimberka, Regensburgu, Ausburgu, Pasova či jiných bavorských měst snad muselo přijít. Ani zmínka. Takže nikdo?
Nezapomnělo se ani na olympijské hry v Mnichově v roce 1972, je zmíněn rovněž útok palestinského komanda na izraelské sportovce. A pak už začíná éra CSU. Obrovská písmena se nedají přehlédnout. A přehlédnout ani neslyšet nelze videa a filmy s čelným představitelem Křesťansko-sociální unie Bavorska Franzem Josefem Straussem. Legendárním politikem, za jehož éry nastartovalo Bavorsko nevídaný růst, ze kterého dodnes těží a uniká ostatním spolkovým zemím čím dál více. Pro našince je možná už trochu za čarou jeho póza s vladařskou korunou, takového nového „Königa Ludwiga“, ale pro Němce to má zcela jiné konotace.
Nezapomnělo se na bavorského rodáka, papeže Benedikta XVI. Upomínkové předměty s jeho vyobrazením by jistě vyplnily několik kilometrů vitrín.
Fotogalerie: - KDU-ČSL k politické situaci
(Ne)úspěšná pátrání
Příroda, nové technologie. Vůbec nic o pádu železné opony na hranicích s Československem. Cožpak stříhání drátů, kterého se zúčastnil německý spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher a z české strany Jiří Dienstbier starší, bylo jen časovou lapálií? Česko-německá smlouva, vyjednaná Václavem Havlem… nic…
Mnoho informací jsem se už také nedozvěděl o bývalém bavorském ministerském předsedovi z devadesátých let minulého století Edmundu Stoiberovi. Tedy, upřímně – vlastně žádnou, ale možná je to z důvodů únavy z prohlídky, nebo neustálým verbálním projevem pana ředitele i hlavního architekta muzea, kteří nás zasypávali informacemi, až mě bubínky v uších brněly. Takže jsem ani nenašel informace o dalším významném ministerském předsedovi Bavorska, Horstu Seehoferovi, který to za vlády Angely Merkelové dotáhl až na spolkového ministra vnitra a utnul neřízenou migraci do Německa. Stejně tak, že má lví podíl na ve světě kritizovaném rozhodnutí Bavorska, že v každém úřadě a škole bude viset kříž jako připomenutí křesťanských tradic země.
Co už vůbec nebylo, to byla vzpomínka na prvotní migraci, která jako první právě zasáhla Bavorsko. Jistě znáte záběry z dálnice Linec – Pasov, jak za asistence bavorské policie jdou stovky a tisíce lidí z Blízkého, Předního i Dálného Východu za svým snem. Možná to ještě není historie, ale do dějin se událost již zapsala. Ale to bude řešit asi další „barák“...
„Teď tu máme problém s drogami z Čech,“ slyším ze skupinky novinářů a hned se raději podívám do tašky, jestli náhodou nejsem pašerák. Mám sice perník, ale ten je z Pardubic a je k čaji… Tak tohle dnes řeší média.
Ředitel a architekt muzea. Foto: Václav Fiala
UNESCO to unese…
Přes pět tisíc metrů čtvereční plochy muzea a k tomu ještě třináct set metrů čtverečních takzvané Bavariatheky. To je čerstvě otevřené Muzeum dějin Bavorska, které místním příliš nedá spát. Pro média neradi hodnotí, ale myslí si, že z více než dvou stovek návrhů měl být vybrán jiný. Časem si zvyknou, asi tak jako Plzeňáci s kašnami a novým divadlem nebo v Drážďanech, kdy kvůli mostu město ztratilo statut památky zařazené do Světového dědictví UNESCO. Možná, že Řezno (tedy Regensburg) bude mít s touto budovou také problém, protože centrum města je rovněž zapsáno na seznamu UNESCO. Architekti tvrdí, že je to nesmysl, že se tím město naopak stane unikátnější a pojede sem více návštěvníků.
… trochu fikce a spekulací na závěr
Možná ale, že kapitánům politiky a průmyslu se už zdá, že Bavorsko je vlastně alfa a omega Německa – kdepak nějaký Berlín. Spolkové země jako třeba Hesensko, Porýní, Brémy, natož Sasko či Durynsko, jsou už vlastně ekonomicky a možná i bezpečnostně odepsané. Jestliže se dříve Sasové či Prušáci smáli Bavorsku, že tam snad ani nejsou lidé, ale medvědi, tak dnes by „čubrněli“. Výstavba v Mnichově svědčí o tom, že se město může klidně stát sídelním místem. Třeba pro samostatný Svobodný stát Bayern. Ale to už opravdu fantazíruji….
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
