Foltán hned na začátku míní, že na Nohavicu jsou „brněnské Hollanovy nohavice krátké“. Podle něho se podobné kampaně většinou rozjíždějí před volbami a nyní se chystají dvoje, senátní a krajské, nemluvě o parlamentních za rok. „Některá individua, partičky, a jiné struktury opráší dehonestační, diskreditační, apod. techniky a na vybrané oběti si začnou řešit své zpravidla totálně zištné cíle, podle zpravidla totálně zištných zadání,“ tvrdí a dodává, že na Nohavicu už takto mířily dvě kampaně, jedna při předávání vyznamenání od prezidenta Zemana a druhá při udílení Puškinova metálu.

„Většinou probíhaly v MSM (masmediální mainstream) a v synergických oblastech mediální kolaborace (rozuměj spolupráce – aby nebylo nejasno, že). Byly na to už tehdy různé ohlasy z různých stran. Tehdy jsem to u obou kampaní ponechal bez komentáře. Teď už je to potřetí za relativně nedlouhou dobu, takže to už je skoro důvod něco k tomu říct i z vlastní zkušenosti,“ prohlašuje Foltán s tím, že osobní zkušenost má bohatou.

„Mám s perzekucí, šikanou, i s mediálními štvanicemi už dostatek svých osobních zkušeností. A nikomu bych to nepřál. Takže to nepřeju ani Nohavicovi, ať je podle kohokoliv jaký je. Bohužel z některých těch neo-totalitních metod a praktik se tu pomalu a plíživě stal trend. A lidé i národ jako takový by tedy měli být velmi ostražití. A pak i velmi nekompromisní. Jakoby nás někdo vmanipuloval nazpátek do atmosféry a situace druhé poloviny osmdesátých let. Sice by někdo možná mohl i sarkasticky zavtipkovat, že relativně jakoby mládneme v tom takzvaném čase, ale ta symbolika těch čísel není kdoví co,“ říká člen Rady ČTK.