„Program konference se zaměří na klíčové otázky, jako je posílení evropské obrany a strategické autonomie, zajištění dlouhodobé podpory Ukrajiny, boj proti hybridním hrozbám, zabezpečení kritické infrastruktury, digitální odolnost, inovace v oblasti technologií a udržitelné financování obranného průmyslu,“ plánovali organizátoři jubilejního dvacátého ročníku GLOBSEC.
Podpora Ukrajiny byla během konference často spojena i s kritikou Ruska. Vystupovali zde zástupci tamní opozice Michail Chodorkovskij a Vladimir Kara-Murza.
V úvodním projevu pátečního programu uvedl ministr zahraničí Jan Lipavský, že „bohužel stále existuje určitá neochota být vůči Kremlu rozhodnější“, a od řadových panelistů zaznívaly ještě ostřejší výrazy.
V pátek dopoledne ale přišel jeden z nejočekávanějších momentů konference. Zatímco prezident GLOBSEC Róbert Vass a všudypřítomní Petr Kolář a Michael Žantovský debatovali s účastníky v rozlehlém předsálí, na Stage Havel se zaplnila téměř všechna místa publika k panelu s názvem „Využít okamžik: Budování trvalých přátelství v sousedství“.
Debatu moderovala americká novinářka Kimberly Dozierová, přispěvatelka CNN, která přivítala dva očekávané hosty právě z onoho „sousedství“: prezidenta Srbska Aleksandara Vučiče a premiéra Arménie Nikolu Pašinjana. V jednom z nejprestižněji obsazených panelů celé akce je doplnili nedávný kancléř Rakouska a dlouholetý slovenský ministr zahraničí, který byl současně v minulosti prezidentem Valného shromáždění OSN.
Věříte, že „kauza bitcoin“ vznikla pouze nešikovností Pavla Blažka a dalších představitelů?Anketa
Aleksandar Vučič navštívil GLOBSEC už vloni a organizátoři si pochvalovali, že srbský prezident s řadou kritických postojů vůči současným západním elitám dodává konferenci názorovou pestrost. Že bude panel probíhat způsobem, který se zcela vymykal těm ostatním, to ale nejspíš čekal málokdo.
Aleksandar Vučič vnímá jako hlavní problém mezi Srbskem a EU vyřešení otázky Kosova. „Ano, vy v Bělehradě stále nevěříte, že Kosovo je samostatné,“ poznamenala moderátorka.
Vučič se jen usmál a poznamenal, že EU je v této otázce rozdělena a pět členských států Kosovo neuznává. „Nevěří tomu v Bratislavě, v Madridu…“ jmenoval.
Vučič připomněl, že Srbsko vždy stálo na straně Ukrajiny a jejího práva zachovat si svou územní celistvost. A to přesto, že Srbsko historicky má vazby na Rusko. „Ale pak nejsme nikomu v Srbsku schopni vysvětlit, proč nemá být respektována naše teritoriální integrita,“ vysvětloval.
Stejným směrem mířeným dotazům musel čelit vedle Vučiče sedící premiér Arménie Nikola Pašinjan. „Vy pořád máte v zemi ruské vojáky a nevadí vám to,“ podivovala se moderátorka.
„Nemůžeme se úplně odříznout od Ruska,“ doporučil jí premiér pohled na mapu. „Naší zahraniční politikou je balanc,“ vysvětloval a poznamenal, že v Arménii jsou nejen ruská vojska, ale také stálá pozorovatelská mise EU.
„Máme demokratický systém, parlament, volby, kdokoliv v Arménii může projevit svůj názor,“ argumentoval po kritice dodržování lidských práv.
A dodal, že Arménie chce mít všechny své problémy se sousedy vyřešené předtím, než by případně vstoupila do EU, protože nechce přinést Unii své problémy. Takže doufá, že třeba spor s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach, kde se v posledních letech několikrát válčilo, bude smluvně uzavřen ještě v letošním roce.
Slovenský diplomat Miroslav Lajčák, bývalý ministr zahraničí ve Ficových vládách a předseda Valného shromáždění OSN, vzpomínal na vstup Slovenska, který podle něj proběhl rychle, efektivně, a v konečném důsledku měl pro Slovensko přínosný a modernizační efekt.
Ale jak připustil, Srbsko čeká na vstup už 22 let, přístupové rozhovory vede od roku 2014 a mezitím se v EU ohledně vstupu nových členů několikrát změnila atmosféra. Aktuálně je podle Lajčáka v Bruselu nálada, která je rozšiřování nakloněna.
„Aby to bylo úspěšné, tak potřebujeme také pochopit specifika přistupujících zemí, a v tom může Slovensko přispět,“ myslí si Lajčák, který byl v devadesátých letech slovenským velvyslancem v Jugoslávii.
Vedle něj seděl bývalý rakouský premiér Alexander Schallenberg, který vyjádřil názor, že rozšiřování EU musí být součástí širší snahy o zklidnění regionů, které jsou v jejím bezprostředním sousedství. „Nikdo si to neuvědomuje více než Vídeň, odkud je to na jednu stranu 500 kilometrů na Ukrajinu a dolů na jih ještě méně, než 500 kilometrů na Balkán,“ vysvětloval.
Já jsem proruský? Co to znamená, prosím?
Kolečko příspěvků opět dospělo k prezidentu Vučičovi, který čelil od moderátorky dotazu, proč je tak proruský. Trochu pobaveně se ptal, co to slovo vlastně znamená, načež byl zpražen, že dnes je to hlavně „proputinovský“.
„Já myslím, že dnes je důležitější, co bude dělat EU, jakou si naplánuje budoucnost, než se stále věnovat jednomu politikovi,“ poznamenal k tomu. A přednesl dlouhý výklad, jak se Srbsko staví k Rusku a jaký postoj má k dnešnímu dění na Ukrajině.
Na přímý dotaz, zda pro Srbsko je EU stále volbou pro budoucnost, ujistil, že bez jakýchkoliv pochyb.
Pobavení v sále pak vzbudila jeho poznámka, že i Srbsko je pro EU zajímavé, protože „nezná nikoho, kdo by řekl, že pro život nebo pro byznys je Podgorica či Tirana lepší místo než Bělehrad“.
Lajčák zdůraznil, že heslem EU je „jednota v diverzitě“ a na tuto zásadu by se mělo pamatovat, nejen vůči případným přistupujícím zemím, ale i u současných členů. Právě tento přístup podle něj v minulosti přinesl EU bezpečnost a prosperitu.
A pak se Lajčák rozjel ještě více, až moderátorce docházela slova: „My jsme v tom našem evropském prostoru dnes tak trochu posedlí Ruskem a Čínou, a démonizujeme si je. Přitom bychom měli diskutovat, jaký k nim budeme mít vztah a na čem ho chceme stavět. Nemůžeme tyto velké země přece ignorovat,“ nabádal.
Současný bruselský postoj k Rusku a k Číně podle něj představuje „hodně propagandy, málo zdravého rozumu“. „Zastavme už tohle šílenství,“ prosil.
A přidal se i Schallenberg, do letošního března rakouský premiér a předtím ministr zahraničí. „Zcela souhlasím, že si spoustu věcí démonizujeme. Rusko je součástí evropské historie a evropské kultury,“ připomněl. Dnes je podle něj v mnoha směrech uplatňována kolektivní vina na 165 milionů jeho obyvatel.
„Zažili jsme si tu shitstormy proti Čajkovskému, no co to je,“ rozjel se a sál ani nedutal.
Pozornost se pak opět přesunula na Vučiče, který musel moderátorce vysvětloval, jak je to s demokracií v jeho zemi a co se dělo kolem protivládních protestů.
Následovala poměrně ostrá polemika, ve které se srbský prezident ptal po zdrojích moderátorčiných informací o deportacích obyvatel a argumentoval, že protesty v Srbsku trvaly celé měsíce, zatímco všemi uznávané Nizozemsko rozehnalo protesty farmářů během několika hodin.
Přitom zopakoval, že protesty podle něj byly organizované ze zahraničí a připomněl, že teď už nikdo jako důvod neuvádí železniční neštěstí v Novém Sadu, které původně bylo hlavním důvodem demonstrací.
„Omlouvám se, možná jsem vás špatně slyšela, za to může Al-Kajda,“ vycouvala moderátorka odkazem na své vážné zranění v Iráku z polemiky, zda vyhoštění zahraničních demonstrantů je deportace. Na závěr si však neodpustila poznámku, že i její otázky jsou součástí demokracie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Potřebuje náš vztah k Rusku méně propagandy a více zdravého rozumu, jak řekl Miroslav Lajčák?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
