Energetický šok, bezdomovectví a selhání eurokomise. Vypnutá světla Evropy. Britský profesor to vidí černě

„Nekonečné politické návrhy, schůzky a strategie způsobily, že se Evropa nebezpečně přiblížila k tomu, že nebude schopna sama sebe vytápět, svítit a napájet pohony všeho druhu,“ píše se ve zprávě Vypnutá světla profesora Jamese Woudhuysena. Spis nicméně přináší ještě mnohem závažnější varování, takže ho ParlamentníListy.cz nebraly na lehkou váhu. A tady jsou některé postřehy...

Prométheův oheň

Zpočátku své nedávné zprávy Woudhuysen připomíná jednoduchou pravdu, že moderní svět je postaven na energii, od níž se vše odvíjí. Poeticky ji nazývá Prométheovým ohněm ve velkém. Pokud je však energetický systém infikován zpolitizovanými cíli, například logikou environmentalismu, výsledkem je selhání. Zpráva Vypnutá světla, která má v podtitulu otázku: „Selhává Evropská unie (EU) v oblasti energetické politiky?“ by to měla dokázat.

Vytvořil ji James Woudhuysen, jenž je hostujícím profesorem na významné londýnské univerzitě South Bank alias London South Bank University (LSBU) a zabývá se ekonomikou, technologiemi a sociologií energetiky. Má za sebou řadu funkcí, jakož i několik knih. Výše zmíněnou zprávu vytvořil pro bruselskou pobočku významné středoevropské a největší maďarské soukromé vzdělávací instituce a výzkumného centra Mathias Corvinus Collegium. ParlamentnímListům.cz se dostala do rukou díky tuzemskému spolku Realistická energetika a ekologie, který má krédo: „Planeta není pokusný králík.“

„Francie a Německo byly donedávna praktickým příkladem toho, jak snížit emise a zároveň vytvořit dostatek energie, kterou moderní průmysl a život obecně potřebuje. Tímto příkladem bylo samozřejmě široké využívání jaderné energie. Osudový odklon od jaderné energie v Německu a desetiletí podfinancování systému ve Francii způsobily, že tyto dva giganty jsou špatně připraveny reagovat na energetický šok, který je jedním z hlavních důsledků ruské invaze na Ukrajinu. Situace jinde v EU je možná ještě horší,“ píše se dál s tím, že reakcí elit EU na vlastní neschopnost zajistit dostatek energie je nabádání k úsporám energie a přenášení viny na běžného člověka.

Neúčinná energetická politika

Jak se ve zprávě píše dál: „EU zahájila několik velkolepých iniciativ. Fit for 55 spojuje úsilí o snížení emisí do roku 2030, REPowerEU se snaží urychlit snahu o úspory energie a přechod na obnovitelné zdroje, zatímco průmyslový plán Green Deal se pokusí rozšířit výrobní kapacity pro technologie s čistou nulou emisí. Není třeba být odborníkem, aby si člověk všiml, že všechny tyto iniciativy spojuje závazek vůči těm samým environmentálním politikám, které dlouho bránily výrobě energie, kterou EU potřebuje. Ještě méně se však připomíná, jak obtížné je díky neustálé a oslnivé vlně plánů, zkratek a módních slov, které přicházejí z Bruselu, pochopit, o co přesně se EU snaží.“

Veřejnost EU se podle Woudhuysena kromě nereprezentativních ekologických skupin do debaty o energetice nezapojuje, takže se energetická politika Unie stává izolovanější a neúčinnější. Nevysloveným tajemstvím bruselského přístupu k energetice je, že je více performační než efektivní.

„Poté, co Kreml 24. února 2022 napadl Ukrajinu a Gazprom začal omezovat dodávky plynu přes Nord Stream, svůj největší evropský plynovod, se členské státy EU pustily do hledání alternativních zdrojů plynu, zejména zkapalněného zemního plynu (LNG). Pro mnohé komentátory se tato diverzifikace ukázala jako překvapivě úspěšná. Zatímco však objem plynu dodávaného z Ruska do EU v roce 2022 prudce poklesl, čímž se podíl Moskvy na dovozu plynu do EU snížil ze 40 na méně než 10 %, Rusko zvýšilo vývoz LNG do EU o 12 %, a dosáhlo tak nejvyššího objemu za poslední tři roky. V roce 2022 byly největšími vývozci LNG do EU USA (42 %), Katar (16 %) a Rusko (11,5 %),“ píše se dál.

Evropská černá díra

O nepřehlednosti energetické politiky EU píše profesor jako o černé díře, ve které by se dalo mnoho prostoru označit nápisem: „Nevstupovat – zde jsou lvi!“ Přitom dodává: „Seriózní evropská energetická politika znamená diskutovat, vybírat a plánovat různá uspořádání sítí pro plyn, ropu a elektřinu na příštích pět až dvacet let. Nejde jen o oslabené dodávky plynu z Ruska nebo rozšířené dodávky z Blízkého východu, ale o všechny druhy sítí z Afriky, východní Evropy a střední Asie.“ Také navrhuje investice do lepších map evropských energetických sítí. Stávajících i plánovaných.

Autor zmiňuje, že výpadky elektřiny v zimě přijdou a stále se v EU setkáváme s omezováním. Německo přestalo v noci osvětlovat veřejné budovy, Nizozemsko vyzvalo ke sprchování do pěti minut, Španělsko trvalo na termostatech s teplotou nepřesahující 19 stupňů Celsia. Ekonom Deutsche Bank Stefan Schneider hovořil o zrychlení deindustrializace Německa a mezitím u západního souseda zanikly tisíce pracovních míst.

„V červenci 2022, po únorovém návrhu Evropské komise, odhlasoval Evropský parlament, že projekty v oblasti jaderné energetiky – a plynu – budou mít statut zelených investic. Toto opožděné uznání nízkouhlíkové povahy jaderné energie ukázalo, jak moc je EU pozadu. Dnes Francie, Finsko, Nizozemsko, Maďarsko a Česká republika plánují nové velké reaktory, zájem mají i Polsko a Belgie, které prodlouží životnost svých jaderných elektráren,“ píše se také ve zprávě s tím, že ve skutečnosti byla čtvrtina výroby elektřiny v EU v roce 2021 jaderného původu, takže když předsedkyně eurokomise Ursula von der Leyenová zdůraznila, že EU upírá jaderné energetice strategický status, financování a vstřícnou regulaci, vyvolala tím rozruch zejména mezi projadernými francouzskými představiteli. EU podle zprávy nemá události pod kontrolou, ale je jimi zmítána.

Politizace energetiky

Jak dále píše Woudhuysen, intenzivní politizace energetické politiky EU vedla k zanedbávání dodávek a přenosu. Upřednostňování environmentalismu a vlastních způsobů zmírňování klimatických změn ze strany EU zcela zastínilo rozvoj moderního, spolehlivého a vydatného energetického systému. A uvádí: „Vzhledem k tomu, že v roce 2026 začnou hraniční daně z uhlíku postihovat dovoz oceli, cementu, hliníku, hnojiv, elektřiny a vodíku prostřednictvím mechanismu úpravy uhlíkových hranic, je zřejmé, že EU dává přednost nekonečnému pohrávání si s regulací uhlíku před tím, aby něco dělala s nedostatkem energie.“ Institucionální paměti EU uniká, že systém obchodování s emisemi vždy provázely falešné naděje, zmařená očekávání a zjevné podvody.

„Správnou politikou v oblasti účinnosti a obytných domů je stavět nové, energeticky účinné domy, nejlépe z továren, kde je možné zajistit kontrolu kvality. Evropská komise neklade sběr dat o bezdomovectví jako prioritu, ale odhaduje se, že za posledních deset let vzrostl počet bezdomovců v EU o 70 %, přičemž každou noc je bez domova nejméně 700 000 lidí. Je třeba urychleně zavést program jejich – a ukrajinských uprchlíků – ubytování v nových, dobře izolovaných domech,“ podotýká Woudhuysen.

V žádných oblastech energetické politiky EU nejsou císařovy nové šaty průhlednější než v lhostejnosti Evropské komise vůči „čistým“ technologiím a v její neúnavně pronášené mantře o zelené dohodě a zelených pracovních místech. Pokrok směrem k soudržné evropské energetické politice musí znamenat, že o obou těchto pojmech budeme mluvit pravdu. Například o tom, že bychom měli přestat používat přídavné jméno „čistý“ a zaměnit ho za spojení „dodávaný z Číny“. Čína je totiž hlavní globální silou v oblasti turbín, solární energie a baterií pro elektromobily.

Falešné fanfáry Unie

Ve zprávě Vypnutá světla se také tvrdí: „Po více než třech desetiletích od všech fanfár, které provázely jednotný evropský trh v roce 1992, se Bruselu stále nepodařilo sjednotit energetické trhy v rámci Evropské unie. Energetické unie mělo být dosaženo do roku 2015, kdy by se v EU rozprostírala jedna velká plynárenská a elektrická síť a jeden velký energetický trh. K tomu však nedošlo.“ Příkladem za všechny je Německo, které porušilo zásady a vyplatilo státní dotaci ve výši 200 miliard eur na energie, které jdou do podniků a domácností. Ostatním členským státům EU se to samozřejmě nelíbilo. Členské státy se neshodnou na jaderné energii, na významu větrné energie na moři, v názoru na ropovody a plynovody a tak dále.

Už i Evropská komise přiznala: „Přibližně polovina snížení emisí skleníkových plynů, které se očekává do roku 2050, vyžaduje technologie, které ještě nejsou připraveny pro trh ... odvětví tepelných čerpadel bude muset zrychlit... Navzdory iniciativám, které probíhají, představuje nedostatek domácích surovin a výroby pokročilých materiálů v EU výzvu pro konkurenceschopnost EU. (V oblasti baterií, pozn. red.)“

Nakonec spis skýtá radu pro Evropskou komisi ovládanou předsedkyní Ursulou von der Leyenovou: „Je tedy čas na poctivost. Komise by se měla dlouze a chladně podívat na své historické výsledky v oblasti energetiky a přiznat svá selhání. Měla by ukončit svou neprůhlednost v oblasti energetiky a přestat se snažit bagatelizovat spory mezi členskými státy. Pokud se k tomu dokáže odhodlat, měla by veřejně zpochybnit všechna svá východiska: šarádu s Evropským systémem pro obchodování s emisemi (EU ETS), honbu za energetickou účinností, úspory energie, nikoli její výrobu, bezchybný lesk obnovitelných zdrojů a neposkvrněnost pojmu ‚čistý‘.“ Pro eurokomisi se totiž energie stala klimatem a obavy z klimatu zcela zastínily potřebu udržet světlo.