Zdeněk Zbytek si položil otázku, komu vlastně slouží Josef Skála. A vyzývá bývalého místopředsedu KSČM, aby to vysvětlil. Podnikatele a bývalého důstojníka ČSLA prý zaujalo, že rebel KSČM najednou dostává tolik prostoru v České televizi, která jinak cokoliv, co souvisí s KSČM, nenávidí.

 

„Když se však pečlivě zamyslím nad tím co pan Skála veřejnosti  povídá, tak musím konstatovat, že cíleně pouze kritizuje předsedu KSČM Vojtěcha Filipa,“ napsal.

 

Pozastavil se nad tím, proč Josef Skála ve městě svého bydliště nekandidoval a nesnažil se pomoci straně svou popularitou.

 

CELÝ KOMENTÁŘ ZDEŇKA  ZBYTKA

 

„Měl jsem a mám možnost mluvit s  některými spolužáky Josefa Skály z Karlovy University, kteří ho velmi dobře znají již z dob studií a charakterizují ho již tehdy jako bezskrupulózního svazáckého a mladého komunistického  kariéristu, který v sedmdesátých letech ještě ani pořádne nevystudoval a již se začal vydávat za novináře - filosofa ( cha cha cha - ve dvaceti pěti až třiceti letech filosof přesvědčující mladé lidi o správnosti  teorie marxismu-leninismu?!!!),“ posmíval se mu.

 

Josef Skála zaslal ParlamentnímListům.cz svou reakci na Zbytkův text. Přinášíme ji v plném znění.

Česká levice prohrává jedny volby za druhými. Volby, v nichž vítězí „protestní hlasy“. Luxují je strany a hnutí, „antisystémové“ jen naoko. Luxují i statisíce voličů, na něž jsme mívali spolehnutí my. Křivka volebních výsledků míří na hranu. Na hranu pádu do politické nicoty. Lhát si do kapsy už nelze. Fatální zlom hrozí už ve volbách do EP v květnu příštího roku.

Po nás potopa? Anebo RESTART? Obnova svěží, bojovné levicové politiky, která nebude k smíchu a k pláči? To je předmětem sporu. Pro každého, kdo v politice není na kšeft. Taková troufalost se neodpouští. Schytává záplavu plivanců. Hlavně od ranku „drobného správního úřednictva“ (řečeno s leteckým konstruktérem Jakovlevem).

Teď si vzal slovo i jiný formát. Zdeněk Zbytek, velící tankové divizi už jako třicátník. Úspěchy zdobí i jeho podnikání. Tankistu kdosi postrčil vypálit na moji maličkost. Co věta, to perla. Před tribunálem fakt se sype každá. V Praze jsem, milý Zdeňku, kandidoval, a ne že ne. A v Praze 2, kde bydlím, získal i nejvíc preferenčních hlasů. Navlas stejně jako Vojtěch Filip v Českých Budějovicích. Až budeš příště psát, kdo že „neudělal ZHOLA NIC“, nedej na pavlač a zeptej se zdejších komunistů. OV KSČM v Praze 2 a lídra kandidátky Pavla Boudy. Řeknou Ti, že jsem byl – s jednou jedinou výjimkou – u všech předvolebních akcí (na rozdíl od pražského poslance za KSČM i členů jejího vedení s výjimkou Petra Šimůnka).

Tankista by měl mířit přesně, a ne pánubohu do oken. Zamlada jsme se skutečně nikdy neviděli. A Ty závisíš na drbech z druhé ruky. K Tvým tirádám aspoň lakonicky. Placený svazák jsem nebyl nikdy. A v centrále KSČ pracoval za zlomek „lampasáckých“ platů. Ne jako nějaký podržtaška. Koncipoval jsem náplň a taktiku prezentace socialistického Československa na Západě a v rozvojovém světě. Od zahraničního vysílání, časopisů a publikací až po účast na výstavách, veletrzích či turné našich uměleckých těles. Ano, externě jsem učil i marxistickou filozofii. Postupně skoro na všech fakultách Karlovy univerzity. Bez kousku papíru a s narvanými učebnami. Prezence nebyla zapotřebí. Mám Ti přivést očité svědky?

Ty skutečně věříš tomu, že do čela Mezinárodního svazu studentstva se dalo „rázem vyšvihnout“? Máš opravdu zato, že na jednání s desítkami prezidentů a premiérů – Východu, Jihu i Západu – se mnou kočovaly štáby tlumočníků? Že za mne promlouvali k Valným shromážděním OSN či Generálním konferencím UNESCO? Až Ti dojde, jak trapně Tě napálily zlé jazyky, třeba nepohrdneš debatou o tom, kolik politických vězňů jsme vytáhli z basy, jaké aliance napříč světem jsme dali dohromady, kde všude si vynutili založení univerzity – bude toho ještě nepoměrně víc. Včetně přihlášek celonárodních studentských svazů USA, Velké Británie i dalších západních zemí do MSS. Ležely na mém stole už pár měsíců předtím, než se nám oběma změnil život od základu.

Líčíš mne jako retardované nemehlo. Ve kterém z oborů, o nichž je řeč, máš kuráž si „to rozdat“? Ve filozofii? V historii? V politické nebo ekonomické teorii? V jazycích? V počtu vydaných knížek? V počtu těch v cizích jazycích? V ohlasech levicové veřejnosti na vystoupení v médiích? Před kterou kamerou se na to cítíš?