„Na tuzemské akademické půdě se dějí hrozné věci. Je třeba se zabývat, čím je pohnojena, co na ní vyrůstá, co do ní lze zasadit, a co na ní hyne,“ píše ParlamentnímListům.cz ekonom a dlouholetý vysokoškolský pedagog Radim Valenčík, který přednáší na pražské soukromé Vysoké škole finanční a správní. Je rozezlen tím, jak se univerzity plní plevelem a špičkoví vědci odcházejí.

Tak píše Sak

Hned na úvod zmiňuje myšlenky z článku sociologa Petra Saka Vysokoškolský profesor v české společnosti. V něm píše, že od sedmdesátých let byl podle jeho vlastních zjištění vysokoškolský profesor spolu s lékařem a učitelem na špičce prestižních povolání. Nyní se toto postavení hroutí. S výskytem Petra Fialy - kdysi úctyhodného pedagoga - na politické scéně se jeho projev postupem času ukazoval jako obsahově vyprázdněný a mimo realitu. A premiér sáhl po silovém prosazování vlastní vůle. Podle mezinárodního průzkumu americké obchodní společnosti Morning Consult má Fiala nejmenší podporu ze všech zkoumaných premiérů, přičemž jeho plat je jedním z nejvyšších.

Další brněnský rektor, Mikuláš Bek, dnes ministr školství, mládeže a tělovýchovy, je prý dalším důkazem zmíněného úpadku. Je jedním z řady hrobníků českého školství a ohledně likvidace prestiže nejvyšších akademických postů mu skvěle supluje Danuše Nerudová. A to jsme jen v Brně. Jedeme do Prahy na Vysokou školu ekonomickou, kde je rektorem Petr Dvořák. „...přímo demonstroval, jak se nemá akademický funkcionář chovat v demokratickém státě a při zachovávání akademických svobod. Jeho zdůvodňování vyhození Miroslava Ševčíka z funkce děkana bylo tak odpudivé, že by se za ně styděl každý slušný občan,“ komentuje Sak.