„Na tuzemské akademické půdě se dějí hrozné věci. Je třeba se zabývat, čím je pohnojena, co na ní vyrůstá, co do ní lze zasadit, a co na ní hyne,“ píše ParlamentnímListům.cz ekonom a dlouholetý vysokoškolský pedagog Radim Valenčík, který přednáší na pražské soukromé Vysoké škole finanční a správní. Je rozezlen tím, jak se univerzity plní plevelem a špičkoví vědci odcházejí.

Tak píše Sak

Hned na úvod zmiňuje myšlenky z článku sociologa Petra Saka Vysokoškolský profesor v české společnosti. V něm píše, že od sedmdesátých let byl podle jeho vlastních zjištění vysokoškolský profesor spolu s lékařem a učitelem na špičce prestižních povolání. Nyní se toto postavení hroutí. S výskytem Petra Fialy - kdysi úctyhodného pedagoga - na politické scéně se jeho projev postupem času ukazoval jako obsahově vyprázdněný a mimo realitu. A premiér sáhl po silovém prosazování vlastní vůle. Podle mezinárodního průzkumu americké obchodní společnosti Morning Consult má Fiala nejmenší podporu ze všech zkoumaných premiérů, přičemž jeho plat je jedním z nejvyšších.

Další brněnský rektor, Mikuláš Bek, dnes ministr školství, mládeže a tělovýchovy, je prý dalším důkazem zmíněného úpadku. Je jedním z řady hrobníků českého školství a ohledně likvidace prestiže nejvyšších akademických postů mu skvěle supluje Danuše Nerudová. A to jsme jen v Brně. Jedeme do Prahy na Vysokou školu ekonomickou, kde je rektorem Petr Dvořák. „...přímo demonstroval, jak se nemá akademický funkcionář chovat v demokratickém státě a při zachovávání akademických svobod. Jeho zdůvodňování vyhození Miroslava Ševčíka z funkce děkana bylo tak odpudivé, že by se za ně styděl každý slušný občan,“ komentuje Sak.

„A abychom byli genderově vyváženi, tak připomeňme rektorku dříve prestižní Karlovy univerzity Milenu Králičkovou, která zřejmě pro osobní výhody nejdříve přijala na místo prorektorky Věru Jourovou, bez pedagogické a vědecké kvalifikace a zkušeností, a následně ještě převzala milionové odměny se zdůvodněním, že je to za mrtvé studenty. Dokladem mravního a odborného úpadku Karlovy univerzity bude její opětovné zvolení rektorkou. To, co bylo v minulosti morálně nepřijatelné, je pro akademické vedení Karlovy univerzity morální normou,“ píše Sak dál s tím, že to, co se v poslední době na akademické půdě odehrává, je posun od vzdělávání a poznávání k obživě, takže se z akademiků stávají grantožrouti.

Tak činí Mikolov

Jako další důkaz úpadku vzdělání a vědy v Česku zmiňuje Valenčík celkem aktuální událost. Zhruba před měsícem napsal server iDNES.cz s pomocí České tiskové kanceláře toto: „Uznávaný odborník na umělou inteligenci, anglicky artificial intelligence (AI), Tomáš Mikolov, který se zasadil například o vylepšení Google překladače, odchází ke konci měsíce z Českého vysokého učení technického v Praze. V tamním Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky založil výzkumnou skupinu. Je ale nespokojený s tím, že se mu nepodařilo sehnat peníze na výzkum AI.“ Mikolov patří mezi nejuznávanější vědce v oboru AI. Nyní se začne věnovat startupové společnosti BottleCap AI, která chce až stonásobně zvýšit efektivitu AI.

„Pokud jsem nejcitovanější vědec v Česku, dělám na AI technologiích, které teď letí ve světě jako největší objev posledního desetiletí, ke kterému jsem výrazně sám přispěl, a zároveň po pěti letech snahy nemám jediný normální grant, tak je někde něco prostě hodně, hodně špatně,“ dodal pro zmíněný server.

Tak pravíme s Valenčíkem

„To, co se děje, je podle mě záměrná likvidace našeho národního duchovního bohatství. Naše země utrpěla velkou ztrátu a přímou zodpovědnost za to nese tato vláda. Ponechávám bez aktuálního vlastního komentáře, protože bych se mohl dopustit žalovatelných výroků,“ říká k tomu ekonom Valenčík.

A zároveň dává k lepšímu poznatek, že musíme mít i ohledně vzdělání komplexní vizi. Všichni, co navyšují inovační potenciál země, by se měli spojit. Je to nutné k posilování vztahů v linii univerzity - absolventské sítě - tvůrčí mezigenerační týmy.

Na akademické půdě se opravdu děje cosi nezdravého. Hodně jsou tím postižena i humanistická studia. ParlamentníListy.cz o tom psaly v roce 2022 například v článku „Svoboda vědeckého bádání prý dostává na frak. Po personálních čistkách vládne na globálních studiích strach a nenávist“. Centrum globálních studií Filozofického ústavu Akademie věd České republiky má zajišťovat nezávislé bádání o Rusku a Číně. Tehdy byl odvolán šéf centra Martin Hrubec a třeba historičce žijící ve Finsku Veronice Sušové-Salminen nebyla prodloužena smlouva. Sušová-Salminen k tomu mimo jiné dodala: „Nicméně, ano, myslím si, že tato konkrétní kauza má rysy omezování svobody vědeckého bádání a různosti názorů v rámci vědeckého diskurzu a práce. Vnímám ji jako dost nebezpečný precedens.“

Psali jsme:

Profesor Staněk: Evropské elity jsou debilní. Až vypukne válka, peníze nebudou mít cenu

Hloupneme. A AI to dále zhorší, říká Štěpán Čábelka

„Náš hlavní soupeř jsou média.“ Babiš byl v Praze zlý na novináře a jmenoval

„Nestačí být nejlepší v regionu. Musíme se měřit s nejlepšími na světě,“ říká emeritní rektor zlínské univerzity