Horáček také hovořil o tom, jak jeho dětství ovlivnil režim padesátých let. „Velmi zásadně. V normálním světě nezastávají lidé tak vyhraněná stanoviska jako naše rodina,“ podotkl Horáček. Mimo jiné vzpomněl na to, jak se jeho otec stal ještě za okupace militantním komunistou. „Maminka byla bojovná antikomunistka,“ dodal.
„Když přijely v roce 1968 tanky, tak to nevydržel. Jednak byl věřící komunista, jednak byl vlastenec. To je neřešitelná situace, která zakládá schizofrenii. V devět ráno se táta zbláznil a šel žádat o azyl na jugoslávské velvyslanectví, kde ho vlídně přijali a zavolali mu hned sanitku a odvezli ho do Bohnic,“ zmínil Horáček se slovy, že o tátu tak přišel v 16 letech.
Následně se rozmluvil o penězích, jež pro Horáčka nejsou podle jeho slov cílem. „Proti penězům ale rozhodně nic nemám. Ony vyjadřují lidskou práci, vytvoření nějaké hodnoty,“ sdělil Horáček a rozhovořil se i o svých aktivitách v sázkové branži. „Když mě vyhodili ze školy, tak to bylo proto, že jsem chtěl být mimo režim. Neřešit to, co museli řešit mí vrstevníci. Do jaké míry budeme kolaborovat s tím režimem,“ sdělil s tím, že to byla velká svoboda.
- Původní text ZDE.
„Učil jsem se v té době snášet výhry a prohry. Musíte se naučit být tím hráčem. Nekňourat po prohře je strašně těžké,“ dodal. Poté si vzpomněl i na zpěváka Karla Gotta. „Já, který jsem uměl vyhrát sto tisíc, tak jsem zase to uměl prohrát všechno. Karel Gott tehdy v roce 1989 přijímal dary k narozeninám v hotelu Jalta, kdy mu všichni nosili bronzové sochy, vína z vinic, vše se za ním vršelo. A my byli úplně švorc, měli jsme 14 korun za to, že jsme vrátili nějaké flašky. Tak jsme koupili ovadlé mečíky. A Karel Gott se na nás podíval divně,“ podotkl Horáček.
Vzpomněl i na to, jak myl třeba černé nádobí či okna. „Byl jsem na sebe pyšný. Nekolaboroval jsem s režimem, v té době jsem se učil cizí jazyky a psal jsem do zahraničních časopisů,“ zmínil Horáček. „V restauraci Alfa byli nějací číšníci, nějací kuchaři a pak tam byli ti, kteří myli nádobí. A tak jsem s nimi normálně mluvil,“ sdělil Horáček. „Že bych se cítil být z jiné kasty? Vůbec. Nemám s tím žádný problém, mluvím s každým člověkem. A baví mě to. Příběhy v písních jsou nejen z mého života. Lidé vždycky žijou bizarnější životy, než je literatura,“ doplnil.
Svůj názor pak řekl i k prezidentským volbám. „Velice jsem si nepřál pokračování prezidenta Miloše Zemana, především pro ty hodnoty, které zastával, tak ta hra pro mě pokračovala,“ zdůvodnil, proč podpořil Jiřího Drahoše před druhým kolem.
A co Horáčkova další politická kariéra? „Žádné plány nemám. Nejprve musím splatit dluh. Slíbil jsem dcerce, že se jí nyní budu věnovat, takže jsem se stal mořským koníkem Herbertem, který jí učí plavat,“ sdělil Horáček. „Ale vnímám veliký politický kapitál. Vytvořil jsem velkou síť aktivistů ve všech krajích i okresech. Také mám pěkné reakce na tu kampaň,“ dodal.
„Neúspěch pana profesora Drahoše může pramenit z toho, že jsme tady měli de facto dvoje volby. V prvním kole jsou potřeba jedny kvality, v druhém kole jsou potřeba kvality jiné,“ poznamenal pak Horáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
