Již o devět dní dříve, konkrétně 13. června, začal na Írán jako první útočit Izrael. I v tomto případě bylo deklarovaným cílem zničit íránská jaderná zařízení. Vzhledem k íránské snaze o co největší utajení celého jaderného programu, se ovšem tato zařízení nacházejí na těžko přístupných místech, navíc desítky metrů pod zemí. Izraelská, ale ani žádná jiná armáda na světě s výjimkou americké, na jejich destrukci nemá dostatečně silné střely. O zapojení Spojených států do konfliktu se tak začalo hovořit už velmi krátce po jeho vypuknutí.
Prezident Donald Trump však ještě tři dny před útokem Íránu oficiálně stanovil dvoutýdenní lhůtu k zahájení rozhovorů ohledně budoucnosti jaderného programu. Jak ale bývá jeho dobrým zvykem, o pár dní později bylo vše jinak, a Spojené státy na Írán zaútočily ještě ten samý týden.
Nabízí se ale otázka, zda Trumpova administrativa neměla útoky na Írán v plánu ještě mnohem dříve. Načasování izraelských akcí a následná americká podpora totiž až nápadně připomíná začátek Suezské krize z roku 1956. Tehdy Spojené království a Francie chtěly získat zpět kontrolu nad Suezským průplavem, který byl předtím znárodněn Egyptem pod vedením prezidenta Násira. Obě země se tajně dohodly s Izraelem, že jako první napadne Sinajský poloostrov, a ony mu následně oficiálně přijdou na pomoc. Tehdy se tak stalo za velké nelibosti Spojených států i Sovětského svazu, jež všechny tři útočící státy donutily, aby se z území stáhly.
Trump možná zvolil podobnou zástupnou taktiku-obnovená jednání o íránském jaderném programu, jež začala letos v dubnu, totiž již delší dobu nešla podle jeho plánů. 12. června navíc Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) oznámila, že se na území Íránu údajně vyskytuje rekordní množství vysoce obohaceného uranu (až 60 %, přičemž od této výše je poměrně jednoduché dostat se k 90 % potřebným k sestrojení jaderné zbraně). Írán přitom už na jaře během vyjednávání odmítal jak americké požadavky na skoncování s obohacováním uranu, tak na zničení současných zásob.
Dohodl se tedy Trump se svým dlouholetým přítelem Benjaminem Netanjahuem na tom, že útok zahájí Izrael, a Spojené státy do akce vstoupí až později? Této interpretaci nasvědčuje i politická situace přímo v Izraeli. 12. června, tedy den před začátkem izraelských útoků na Írán, izraelský parlament Kneset odmítl hlasovat o svém rozpuštění. Nepopulární vláda v čele s Benjaminem Netanjahuem tak hlasování sice ustála, ale získala nejnižší důvěru od začátku války s Hamásem. Její podpora přitom byla kvůli korupčním a dalším skandálům kolem Netanjahua narušená ještě dávno předtím, než Hamás v říjnu 2023 na Izrael zaútočil.
Skutečný důvod pro zahájení útoků, stejně jako jeho pravý iniciátor, zůstává neznámý. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že se Benjamin Netanjahu rozhodl prostřednictvím vojenské akce proti Íránu vytrhnout Donaldu Trumpovi trn z paty, a zároveň se pasovat do role ochránce světového míru s cílem zvýšení vlastních politických preferencí. Možná byl ale původní záměr celé akce mnohem větší. Netanjahu se po začátku útoků totiž nechal slyšet, že cílem může být také svržení tamějšího režimu. Izraelský ministr obrany Jisrael Kac byl v tomto ohledu ještě explicitnější, a ve stejné době íránského duchovního vůdce Alího Chameneího varoval, aby neskončil jako irácký vůdce Saddám Husajn.
Přestože je současný Írán silně represivním teokratickým autoritářským režimem, kde jsou systematicky porušována lidská práva a svobody, náhlá změna formy vlády v důsledku intervence cizího státu by poměry v zemi z dlouhodobého hlediska pravděpodobně ještě zhoršila. Důkazem může být současná situace v Afghánistánu nebo Iráku. Invaze do druhé jmenované země přitom začala také pod záminkou zamezení šíření zbraní hromadného ničení, včetně těch jaderných.
Na tom, zda bylo zničení íránských jaderných zařízení správným krokem, či nikoli, nepanuje shoda. Jedni poukazují na to, že se nikomu (podobně jako v případě již dříve jmenovaného Iráku) nepodařilo prokázat, že Írán na vývoji jaderné zbraně skutečně pracuje. Druzí ale upozorňují na to, že zásoby obohaceného uranu v tomto množství nemají mírové využití. Jasné je jen to, že pokud Írán skutečně usiluje o sestrojení jaderných zbraní, bude v budoucnu se svým výzkumným programem ještě opatrnější, a zbytek světa od nynějška naprosto ztratil přehled o tom, v jaké fázi vývoje se právě nachází.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Jsou Izrael a USA v právu?
autor: PV
