Horáček také hovořil o tom, jak jeho dětství ovlivnil režim padesátých let. „Velmi zásadně. V normálním světě nezastávají lidé tak vyhraněná stanoviska jako naše rodina,“ podotkl Horáček. Mimo jiné vzpomněl na to, jak se jeho otec stal ještě za okupace militantním komunistou. „Maminka byla bojovná antikomunistka,“ dodal. 

„Když přijely v roce 1968 tanky, tak to nevydržel. Jednak byl věřící komunista, jednak byl vlastenec. To je neřešitelná situace, která zakládá schizofrenii. V devět ráno se táta zbláznil a šel žádat o azyl na jugoslávské velvyslanectví, kde ho vlídně přijali a zavolali mu hned sanitku a odvezli ho do Bohnic,“ zmínil Horáček se slovy, že o tátu tak přišel v 16 letech.

Následně se rozmluvil o penězích, jež pro Horáčka nejsou podle jeho slov cílem. „Proti penězům ale rozhodně nic nemám. Ony vyjadřují lidskou práci, vytvoření nějaké hodnoty,“ sdělil Horáček a rozhovořil se i o svých aktivitách v sázkové branži. „Když mě vyhodili ze školy, tak to bylo proto, že jsem chtěl být mimo režim. Neřešit to, co museli řešit mí vrstevníci. Do jaké míry budeme kolaborovat s tím režimem,“ sdělil s tím, že to byla velká svoboda.