Němci se do Česka nehrnou. Ani občané Saska nebo Svobodného státu Bavorsko. A to je co říci, protože první z nich s láskou a s trochou nostalgie vždy „okupovali“ lázeňský trojúhelník a především Františkovy Lázně a okolí, byť tam zanechali jen nemnoho eur. Ono se totiž říká, že Sas je škrt, stejně jako Skot. Nevím, zda je to v tom S nebo bude podstata v něčem jiném (možná, že je to reminiscence z bývalé NDR). Každopádně, jich byste na nejzápadnějším cípu republiky, i v Aši (kde ještě, jak se s oblibou říká, ještě také jsou i naši) jen stěží pohledali.

Hurá za pivem!

Ovšem vážnější je, že ani z Bavorska do naší republiky nemíří zástupy lidí, jak to bylo před koronavirem obvyklé. Starší lidé už vůbec ne, většinou jen mladí si zajedou do Plzně na pár dní si pořádně užít ve společnosti zdejšího ležáku, který, i když nad tím příliš nepřemýšlejí, pochází stejně z Německa, z podunajského Vilshofenu, odkud byl Plzeňany vyzván tuctový sládek Joseph Groll, který shodou šťastných okolností a nesporné nůše náhod a štěstí právě v západočeské metropoli uvařil světoznámý typ piva – pils. A to je  hlučícími cizinci obsazeno jen centrum Plzně, avšak v přilehlých čtvrtích to v hospodách a restauracích, až na čestné výjimky, ale opravdu vůbec nežije.

Zatímco německá mládež chlastá, až se hory zelenají – důchodci chybějí v lázních, na památkách, ale i v českých obchodech. A nebude asi lépe. Starší generace, která „dovedla pustit chlup“, se z Bavorska nehrne. Jen předkoronavirové vzpomínky říkají, jak plný byl zvláště před víkendem  – a o dovolených a svátcích nemluvě – Západní expres, vlak, který z Mnichova jede až do Prahy. Spíš než Němce tady najdete pár cizinců z jižní Evropy a nějaké Asiaty, kteří však pocházejí ze západní Evropy.