„Podle smlouvy o občanství a opci z 20. 11. 1938 Němci i Češi (sic.) v územích odstoupených Německu dostali německou státní příslušnost přidělenu (podmínka: narodit se tam před rokem 1910 a mít tam k 10. 10. 1938 bydliště, národnost nikoho nezajímala), aniž se jich někdo ptal, tedy není pravda, že se československého občanství sami vzdali,“ píše Krystlík.
Historik vyvrací i tvrzení, že se v Mnichově jednalo o nás bez nás proti naší vůli. Versailleská smlouva totiž stanoví, že čelní představitelé meziválečné Společnosti národů mohou činit opatření k ochraně obyvatel, kteří se od většiny československé populace liší rasou, jazykem či náboženstvím. Oněmi předními mocnostmi byly právě Velká Británie, Francie a Itálie. Mnichovská dohoda se tedy zrodila v souladu s pravidly stanovenými ve Versailles po první světové válce.
Celé Krystlíkovo vyjádření najdete zde
Špatně se zachovalo spíše Československo po válce, když spustilo divoký odsun, aniž bralo v potaz žádost mocností z Postupimi, aby k odsunu nedocházelo, dokud nebudou stanoveny podmínky transferu a jeho časový harmonogram. Našim sudetským Němcům byl po válce ukraden majetek a byli vyhnání z půdy, kterou mohli považovat za svou stejně jako za zemi svých předků. A něco takového bylo nezákonné i v roce 1945.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
