Naučí je to někdo? Dvojčata, Afghánistán, Irák, Libye. Na co v českých školách čas nezbude…

23.10.2022 16:04 | Komentář

Pro řadu žáků už jsou válka v Aghánistánu či Iráku historií, která se stala kdysi dávno, ještě než se narodili. Přitom se jedná o události, které svět ovlivňují dodnes. Začínající pedagogové si stěžují, že jim nezbývá čas na to, aby školou povinné poučili o komunismu. Ten jim ale co chvíli připomíná ČT i jiná média. Ale kdo je poučí o tom, co se stalo nedávno před jejich narozením?

Naučí je to někdo? Dvojčata, Afghánistán, Irák, Libye. Na co v českých školách čas nezbude…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Šestý ročník vyhlášení nejúspěšnějších žákovských projektů roku 2016 s názvem Co dělají školy pro demokracii?

Anketa

Má cenu pořádat demonstrace proti vládě?

hlasovalo: 32343 lidí
Patří k dobrému bontonu začínajících a idealistických učitelů dějepisu si stěžovat na to, jak je učební plán špatně postaven a nezbývá jim čas na moderní dějiny. Alespoň jsem na toto téma četl nejednu zpověď v novinách. Začínající pedagogové si stýskají, že musí učit jinak nezajímavý pravěk místo toho, aby dítkám školou povinným vštěpovali vědomosti o druhé polovině dvacátého století. Řada z nich apeluje, že dítka pak nebudou správně vnímat nebezpečí komunismu či jiných totalit nebo si dokonce stěžuje na staré „soužky“ učitelky, které podezírají, že by jim návrat do minulého režimu vůbec nevadil.

Dotyční… mají pravdu. Dějiny běží dál, školní docházka zůstává dlouhá stále stejně. A skutečně, na moderní dějiny dojde letem světem až v době, kdy většina zodpovědnějších žáků řeší spíše svou další budoucnost na vysoké škole, ti méně zodpovědní pak řeší finanční náročnost alkoholu (nebo jiných drog), případně problémy sexuálního charakteru. A utrpení disidentů, rok 1968 či Charta 77 je nezajímá tak, jako idealistického učitele planoucího předat své vědomosti a zejména silný cit pro morálku.

Nicméně, ve výuce dějepisu je zde ještě palčivější problém. Totiž absence výuky současných dějin. Považte. Vychodit základní a střední školu trvá třináct let. Do školy se nastupuje v šesti letech. Jinými slovy, na školách jsou teď děti narozené po jedenáctém září a v drtivé většině i po druhé invazi do Iráku. Učí je někdo, jak hluboce tyto události formovaly dnešní svět? Co k nim vedlo? Vědí vůbec, kdo to byl Usáma bin Ládin nebo Saddám Husajn? Vzpomínají si na bombardování Libye? Arabské jaro? Ví, jakou roli v těchto věcech sehrály Spojené státy? O Jugoslávii raději ani nemluvě…

Komunismus starého třídního typu je v Česku bezpečně mrtvý. Je mrtvý tak bezpečně, že začaly povstávat ideje jemu podobné, ovšem bez toho, že by se jim říkalo komunismus a jejich zastánci, narození těsně před revolucí nebo až po ní, se diví, za co jim vlastně staršinové nadávají. Přesto se jedná o stále nosné (případně i výnosné) téma. Každý rok Česká televize připomíná Pražské jaro, invazi vojsk Varšavské smlouvy, 17. listopad 1989, případně jiná menší výročí. Jinými slovy, kdo se ve škole o těchto událostech neučil, ten na ně stejně v mainstreamových médiích narazí, spolu s rozbory, vzpomínkami a výpověďmi pamětníků.

Naopak výše zmíněné porevoluční události dostanou sotva zmínku. Žádné svoje výročí v českém kalendáři nemají, byť se jich ČR účastnila. Přitom jejich reflexe by byla nanejvýš potřebná. Ovšem řadě současných či vysloužilých politiků by nebyla příjemná, nemluvě o některých médiích. A tak nám pomalu vyrůstá generace, která sice dobře ví (nebo si myslí, že dobře ví), co to byla StB, ale nemá ponětí, co bylo bombardování Fallúdži nebo jaká byla národnost teroristů z jedenáctého září. A ve volbách pak bude rozhodovat o našem dalším směřování a zahraničně politické orientaci. Koneckonců, někteří z nich rozhodovali už teď.

Autor je redaktor ParlamentníListy.cz

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Karel Šebesta

Ing. Jana Bačíková, MBA byl položen dotaz

Jak dlouho myslíte, že vaše důchodová reforma vydrží?

Dobrý den, zajímalo by mě, k čemu je dobrá důchodová reforma, na které nepanuje mezi vládou a opozicí shoda? Protože co když se nějaká schválí a jiná (další) vláda, ji zase zruší? Myslíte, že to prospěje něčemu pozitivnímu? Proč je takový problém se dohodnout? Vy jste sice opozici k jednání přizvali...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ekonomka Švihlíková: Takhle zadlužené USA ještě nebyly. Řešení? Jedno z nich je válka…

16:30 Ekonomka Švihlíková: Takhle zadlužené USA ještě nebyly. Řešení? Jedno z nich je válka…

Ekonomka Ilona Švihlíková pronesla šokující informace o americké ekonomice, která pomalu spěje ke ka…