Skutečnosti, že neskrývaná řevnivost až otevřený boj mezi dvěma skupinami mediálních profesionálů, zjednodušeně mezi mainstreamem a alternativou, zdaleka není jen česká specifika, patří úvodní část pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Server Echo24 v minulých dnech pod titulkem ‚Nenávidění němečtí intelektuálové kritizují média‘ informoval o skandálu provázejícím vyjádření špičkových německých intelektuálů na margo německého a obecně západoevropského angažmá v rusko-ukrajinské válce. Jak server píše, ‚nejvýraznějšími hlasy, které v Německu vyzývaly k diskusi nad dodáváním zbraní na Ukrajinu, byly ty patřící Jürgenu Habermasovi, Richardu D. Prechtovi a Haraldu Welzerovi‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Má cenu pořádat demonstrace proti vládě?Anketa
Demokratická média nejsou ta, co to o sobě vyhlašují
Echo24 informuje o tom, že novinář Joachim Huber uveřejnil zdrcující recenzi měsíc před vydáním knihy „Čtvrtá moc“. Podobně se zachovala další řada novinářů, přičemž nakladatelství ujišťovalo, že recenzní výtisky v předstihu nerozeslalo. Novináři se – nezávisle na četbě recenzované knihy – shodli, že autoři hovoří o štvanicích, a také konstatovali, že kniha se vůbec nepovedla. Co se štvanic týče, oba autoři se během několika měsíců proměnili z vážených osobností v nejnenáviděnější německé intelektuály. Jenže když novináři knihu, která se mezitím stala bestsellerem, deklasovali na kňourání dvou pomatenců, opomněli zmínit, že její závěry se opírají o studie respektovaných mediálních odborníků, sociologů i etiků. Nevěcný přístup je o to zarážející, že německá média zažívají pokles důvěry – a nelze vyloučit, že i nenávidění intelektuálové mohou říct něco, co stojí za úvahu.
Důvod nervozity režimních konformistů mezi žurnalisty je vcelku zřejmý. „Německá média zažívají vskutku už od roku 2015 dramatický pokles důvěry, nejprve pod dojmem migračního kataklyzmatu a pak i kvůli ultrakonformnímu jednání žurnalistů za covidové krize. Šetření z roku 2021 navíc ukázalo, že 44 % Němců považuje svobodu slova za ohroženou, což je nejvyšší hodnota od roku 1953. Nu a do této vzrušené situace přijdou dva autoři, Precht a Welzer, a dovolí si bez obalu říci, že onen pokles důvěry v média může být způsoben právě jejich ostentativní unisonní názorovou jednotou, která připomíná ani tak žurnalistiku, jako propagandu. To, co činí demokratická média vskutku demokratickými, není to, když se deklarují jako demokratická, nýbrž když otevírají své platformy zastáncům různých pohledů na realitu a jejich seriózní názorové a argumentační konfrontaci,“ tvrdí Petr Žantovský.
K loajalitě zavázaní názorově pružní „taky žurnalisté“
A právě to je něco, co chybí nejen v Německu, ale jak již dlouho víme, rovněž u nás. „Naše vláda si různými, korupci připomínajícími metodami zavazuje k loajalitě naše tradičně názorově pružné ‚taky žurnalisty‘, počínaje existencemi typu Pavla Šafra po normalizační bolševiky typu Petra Šabaty. Společně tvrdí, že zastupují většinový názor veřejnosti, ale nepřipustí žádný nezávislý přezkum této teze. Čím dál víc připomínají rudoprávníky v 80. letech, kteří ještě v prosinci 1989 tvrdili, že se nic neděje a kola socialismu vržou pěkně a hlavně nezadržitelně dál,“ myslí mediální odborník.
Psali jsme:
Svým způsobem se jim ani tak moc nediví. „Vlastně mají pravdu: těch třiatřicet let od převratu by se dnes dalo jednoduše popsat jako cesta od komunismu ke komunismu, s krátkou a nevýznamnou odbočkou ke kapitalismu, často dosti divokému. Připomíná to starý vtip o perestrojce. Říkával se vždy v období kolem sjezdů KSČ. Jaká že je podstata přestavby socialismu? Přece zůstávají v čele ti samí panáci, jen rozesazeni do jiných křesel. Takové škatulata hýbejte se. Ještě že máme to hezké a pravdivé úsloví ‚lže, jako když tiskne‘. Lid má smysl pro realismus,“ oceňuje Petr Žantovský.
Změna televizní legislativy nezávislost médií neposílí
Druhé téma startuje odkazem, že na poslaneckých lavicích, jak se dalo čekat, přistála novela zákona o veřejnoprávních médiích. „Zatím tzv. malá novela, upravující více méně jen způsob volby členů Rady ČT, projde, jak se nechali slyšet koaličníci ‚na sílu‘, tedy masivním využitím hlasující stoosmičky, v budoucnu přijdou další chuťovky s etiketou ČT. Dnešní rvačku o volbu členů rady ve stylu coming outu hezky vyjádřil článek v Seznam Zprávách. V mezititulku se zde píše, že jde o ‚boj o Kavčí hory‘. Dále pak to, že je faktem, že řediteli České televize Petru Dvořákovi skutečně končí mandát v září 2023. A nová volba bude v rukou Rady ČT. Minulé volební období Sněmovny se neslo v duchu snah o jeho odvolání, zejména z řad poslanců ANO, SPD a komunistů,“ cituje mediální analytik z textu.
V něm se konstatuje, že tehdejší opozice – dnešní koalice – Dvořáka podržela s obavou, že v případě jeho pádu by se mohlo podařit prosadit do čela televize někoho, kdo by přišel spojencům z řad ANO, SPD a KSČM víc vhod. Opoziční poslanci proto na několik měsíců zablokovali volbu klíčového hlasu v radě, který by poměry sil přeskupil. Současná novela poměry sil v radě skutečně změní – v první fázi dojde k dovolbě tří členů rady Senátem. Tam vládní koalice drží jasnou většinu, volbu nového ředitele ČT si tak může reálně pohlídat. „Tak, a máme to černé na bílém. Ministr kultury Baxa se může upřísahat na tezi, že změna televizní legislativy má za cíl posílit nezávislost těch médií,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
S politickou podporou si televizní šéfové budou pískat
Přitom zde je jasně řečeno, že nejde o nic jiného, než o tvrdý politický boj o ovládnutí veřejnoprávní televize a posléze jistě i rozhlasu. „A že už si tady nikdo ani na nějakou nezávislost nehraje. Že podstatné je, čí pokyny je ochoten člověk v čele ČT prosazovat a čí propagandu bude provozovat zpravodajská budova ČT. Tumáš, čerte kropáč!“ říká Petr Žantovský. To ještě bizarnější má teprve přijít. Zpoplatnit všechny technické prostředky, jimiž lze sledovat televizní vysílání – třeba tablety, počítače, notebooky, dokonce mobilní telefony. „Názorně to může znamenat, že televiznímu poplatku bude podléhat každé čtyřleté dítě, mající mobil, jímž ho mohou rodiče kontrolovat, či každý senior, který má mobil jen pro případ potřeby přivolání pomoci v nějaké kritické situaci. Ale koho to zajímá?“ ptá se mediální odborník s tím, že to není všechno.
Mluví se o valorizaci poplatků i o možnosti navýšení reklamního času. „Nenasytný televizní management konečně získal tak silnou politickou podporu, že si začne brzy pískat. Bude politiky tlačit do kouta, vyhrožovat, když mu nebude ve všem vyhověno, a reálná čísla poplatků poletí raketově vzhůru. A co hlavní: nebude žádný opravdový forenzní mechanismus, který dokáže zjistit a veřejnosti vyzradit, co se s těmi horami nově z lidí vytlučených peněz bude dít. Roste nám tu doopravdy nový mocenský hegemon. Zatímco mnozí s nadsázkou užívají výraz ČEZko, tady se nabízí spíše název Česká televizní republika. Opět se dá vzpomenout na časy předlistopadové. Tehdy už komunistům jejich sladké fráze nikdo nevěřil, a přesto vládli. Na Českou televizi se v budoucnu nemusí nikdo dívat, ale vládnout nám bude i bez toho. Naříká se tomu náhodou totalita?“ zajímá se Petr Žantovský.
Dnešní vláda jde dohromady jen se svobodou mlčet
A na závěr ztratí pár slov o akci, která zvelebí tuzemské mediální prostředí. „Jistě nejsem jediný český novinář, kterému v e-mailu přistála pozvánka na 39. konferenci z cyklu ‚Člověk a média‘ na téma ‚Média a kulturní války‘, která se bude odehrávat na americké ambasádě v Praze. Už jsem zaznamenal řadu debat z tohoto cyklu, a vždy měla podobu specifického žánru ‚polemika souhlasících‘. To je, jako když na debatu o Putinovi do ČT pozvou Romancova, Mitrofanova a Fištejna. Úžasná pluralita názorů! Tak tentokrát budou na velvyslanectví našeho přítele nejvěrnějšího klábosit Daniel Kroupa, uváděn mj. jako ‚disident‘ – dosud jsem netušil, že to může být profese, ale asi ano. Pak Josef Šlerka – vysokoškolský pedagog a analytik dat sociálních sítí. Zapomněli napsat, že je to též ten pán, který z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky rozhazuje peníze mezi prorežimní média typu Hlídací pes, Reportér, Neovlivní a tak dále,“ připomíná mediální analytik.
Nebude chybět ani Alexandra Alvarová z Deníku N. „To je ta, co napsala jednu z mnoha stále stejných knih o dezinformacích a dezinformátorech, jak je máme chápat my, co milujeme totalitní liberalismus a cenzuru, která nám zajišťuje svobodu slova. Že ty výrazy nejdou moc dohromady? Asi jako dnešní vláda nejde dohromady se svobodou čehokoli kromě svobody mlčet, poslouchat a plnit pokyny. Nu, tito slovutní lidé se nám sejdou pod útěšnou střechou Velkého Bratra, aby nás poučili – o čem? To je jedno, o čemkoli, hlavně když to bude poplatné dnešní ideologii, která se skládá ze strachu a strašení. Co tam zazní, si asi všichni dobře představíme,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Senátor moderuje zadarmo, nebo za penízky cizí mocnosti
Co mu však pozoruhodné, je skutečnost, že tradičním moderátorem besedy je David Smoljak. „Docela by mě zajímalo, zda to dělá v rámci akce Z, tedy jakožto subotnik, zadarmo, jen z lásky k věci, nebo přijme též nějaký ten obolus – de facto od cizí mocnosti. Je správné, aby zákonodárce, ústavní činitel, senátor bral penízky od cizích mocností? My se tím však nemusíme nijak trápit. Smoljak nám pravdu v této věci stejně neřekne, americká ambasáda asi taky ne, a tak usínejme ve sladké nevědomosti, že věci se dějí sice bez nás, jak je v kraji zvykem, ale dozajista pro nás. Nebo někdo znáte lepší vtip?“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
