V uplynulém týdnu hýbal českými médii a českou politickou scénou avizovaný příchod-nepříchod Václava Klause do parlamentního klání. „Je zábavné sledovat, jak osoba bývalého prezidenta, který byl celý svůj aktivní politický život terčem nevybíravých a velmi ostrých útoků jak ze strany politických oponentů, tak ze strany médií, která se snažila modelovat názor veřejnosti protiklausovsky, je nositelem doposud vysoké autority. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že jeho jméno, jeho výroky i jeho přítomnost na veřejnosti působí takovou paniku v řadách těch, kteří Klause nemají v lásce, a to dlouhodobě. A to jsou především čeští novináři,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Už několikrát v minulosti se zabýval myšlenkou, kde se bere ta zášť českých novinářů vůči Klausovi. „Jedna z odpovědí je pochopitelně v tom, že postoj Václava Klause vůči novinářům není dvakrát milosrdný a přátelský. Na druhou stranu je pravdou, že si za to ti novináři namnoze mohou sami, protože se v průběhu let – a kdo si dobře vzpomene na ta léta po roce osmdesát devět, tak bude přesně vědět, o čem mluvím – novináři mnohokrát otočili na obrtlíku, změnili svůj názor do protisměru, a to je něco, co Klaus opravdu nemá rád a čeho si opravdu neváží,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Média se od Klause obrátila, když začal vadit Havlovi
„Když si vzpomenu na různé lidi typu Jiřího Leschtiny, kteří do slova a do písmene – promiňte tu slovní hříčku – leštili Klausovi cestu k voličům a úspěchu v prvních letech po roce osmdesát devět, to byli ti největší preceptoři pravicového názoru na svět a takového klausismu. Celý Český deník Josefa Kudláčka to byla hlásná trouba klausismu po určitou dobu. Titíž lidé se ale poměrně nedlouho poté otočili na pětníku a stali se z nich těžcí klausofobové a těžcí klausobijci. A vlastně nikdo moc neví, kde nastal ten obrat a okamžik zlomu,“ zamýšlí se mediální odborník.
Psali jsme:
Mohlo to souviset s tehdejší rostoucí neoblibou Václava Klause u Václava Havla. „Fakt je ten, že přesně od toho okamžiku je postoj médií ke Klausovi především negativní. A to byl mezitím prezidentem a měl i sedmdesátiprocentní důvěru veřejnosti. Dnes to zdůvodňovat nějakými aktuálnějšími událostmi typu amnestie nemá žádný smysl, protože ta byla úplně v závěru prezidentské kariéry. Kdežto ten stav, který popisuji, trvá dvacet let, takže to skutečně nemá žádnou souvislost. Čili panika, která se rozběhla po médiích v okamžiku, kdy Klaus ohlásil, že by uvažoval eventuálně o nějakém vstupu na parlamentní kolbiště blízkých voleb, tak ta byla bezprecedentní,“ konstatuje Petr Žantovský.
Klaus ve sněmovně jako olympijský vítěz závodící v divizi
Že nakonec Václav Klaus do voleb nepůjde a maximálně tak podpoří vznikající blok Hlavu vzhůru, považuje mediální odborník za logické vyústění. „Nedovedu si představit, že bývalý prezident zasedá v Poslanecké sněmovně mezi dalšími poslanci, protože to je, jako kdyby olympijský vítěz začal provozovat svůj sport někde na úrovni divize, to je prostě jiná kategorie. Jediné, co jsem si uměl představit, že Václav Klaus posvětí svou autoritou nějakou politickou aktivitu, třeba Borise Šťastného a ódéesáků, protože tam je nějaké zdůvodnění, že se jedná o bývalé členy ODS. Strany, kterou Klaus založil, vymyslel a postavil,“ poznamenává Petr Žantovský.
Druhým nejvíce frekventovaným tématem je situace v ČSSD po tajném hlasování o volebním lídrovi. „To ukázalo, v čem je hlavní problém sociální demokracie, a to dlouhodobě. Je tam ještě z časů Vladimíra Špidly. Vzpomínám si, jak z počátku milénia chodil Vladimír Špidla nebo v jeho zastoupení někdo z vedení ČSSD, ať už to byl Gross nebo později Sobotka, do klubu za poslanci a rozdávali jim lístečky s tím, jak mají v jednotlivých hlasováních postupovat. To byl důkaz toho, že strana už tehdy nefungovala demokraticky, že její vedení nevěřilo svým vlastním poslancům, jejich zdravému rozumu a jejich úsudku a považovalo je jenom za hlasovací stroj a držitele jednoho hlasu v tom soustrojí,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Dienstbierovo farizejské prohlášení o pučistech v ČSSD
Připomíná, že každé personální hlasování v demokratických zemích všude na světě, ať už se tak děje v Parlamentu nebo uvnitř stran, probíhá vždy tajně. „Považovat požadavek na tajnou volbu za výraz jakéhosi pučismu nebo snahy o rozvrácení sociální demokracie a její jednoty, mám tím na mysli výroky pana Dienstbiera, je velice farizejské prohlášení. To, že dnes někteří sociální demokraté vyskakují a mluví o rozvracení, tak to je hodně podobné tomu, když komunisté v různých okamžicích svého vládnutí, když byli v nějaké krizové situaci, začali hledat nepřítele. Už ani ne nepřítele zvenčí, tehdy imperialismus nebo pravicové síly, ale hledali vnitřního nepřítele,“ porovnává mediální odborník.
K tomu podle něj dochází tehdy, kdy je komunita v rozkladu a kdy si neví rady sama se sebou a kdy stávající vedení je v koncích se svou autoritou a snaží se udržet si své postavení silou. „To ale nikdy nevede k ničemu dobrému. Jsem tak přesvědčen, že se ještě před předčasnými volbami dočkáme ze strany sociální demokracie nějakých zajímavých obratů. A věřím, že to bude k dobrému, protože ta strana má nakročeno dobrým směrem, ale musí si sama v sobě udělat pořádek, a to není snadné. Určitě je na tom lépe z hlediska životnosti i členské loajality než třeba ODS. Neříká se mi to snadno, protože sociální demokracii jsem nikdy nevolil, ale je to tak,“ přiznává Petr Žantovský.
Tzv. liberální novináři tleskají tomu, kdo se pokouší o rozvrat
Mediální obraz dění v ČSSD považuje opět za ryzí a předvídatelný. „Tzv. liberální novináři tleskají Dienstbierovi a uvrhují do klatby Zdeňka Škromacha a spol. K tomu snad už ani nemá cenu žádný komentář, protože to je tak tradiční úkaz na naší mediální scéně, že se tleská někomu, kdo se pokouší o rozvrat. A naopak se odsuzuje někdo, kdo se chce chovat standardně a podle pravidel. To už svědčí o totálním rozpadu hodnot té samotné novinářské profese. Netýká se to všech, ale je to drtivá většina mainstreamu, který se snaží ovlivňovat veřejnost. Ale veřejnost je naštěstí – jak jsme viděli i v prezidentské volbě – inertní k těm siláckým pokusům, a tak už to lze pozorovat spíš jako nějaké křepčení,“ míní Petr Žantovský.
Stranou nemůže nechat ani události v Sýrii, které vzbuzují obavy z dalšího vývoje. „Byl jsem překvapen, když jsem před několika dny v pořadu Hyde park poslouchal redaktora Českého rozhlasu Břetislava Turečka, který odpovídal na dotazy týkající se této neklidné oblasti tak jasnozřivým a zasvěceným vhledem do té situace, že jsem si až říkal, že to nemůže být ani Česká televize. Nebo obecně, že by nějaká česká televize pozvala do vysílání někoho, kdo věci opravdu rozumí. To je dnes tak vzácná událost, že jsem vnitřně velice tleskal a děkoval, jak těm dramaturgům, které to napadlo, tak samozřejmě panu Turečkovi,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Konečně začínáme vnímat Spojené státy více barevně
Oceňuje, že redaktor Českého rozhlasu postavil události do správné optiky a nepoužíval černobílé pravdy jiných novinářů. „Je velice zajímavé, že ve čtvrtek v Událostech, komentářích podobným způsobem mluvil politolog Eichler, který zase zajímavě přirovnával, a v našich médiích nečekaně a chvályhodně, chystanou invazi americké armády do Sýrie s podobnými invazemi, ať už to bylo do Iráku nebo bombardování Bělehradu a podobně. To srovnání vůbec nebylo mechanické a bylo velmi k věci,“ chválí mediální odborník, že se Spojené státy zase začaly u nás vnímat více barevně, než jen jako absolutní zachránce všehomíra a strážce nejvyšších hodnot, které existují.
„To je dobře, protože jsme tady měli i díky Václavu Havlovi dlouhá léta tendenci vidět Spojené státy jako ráj na zemi. Ale jsou stejně složitá země jako ostatní, jen ne tak mocné. Vidíme, že je úplně jedno, jestli je prezident bílý, černý nebo fialový, jestli je zleva nebo zprava, chová se tak, jak mu diktuje situace nebo vojensko-politické kruhy ve Spojených státech, jak mu diktuje průmysl, který je závislý namnoze na zakázkách armády, pro něž jsou takové armádní expanze výhodným zdrojem zisku. Že zaznělo i v českých médiích, že se američtí prezidenti chovají stejně v podobných situacích, je zásadní zjištění, které zaznělo v českých médiích,“ tleská Petr Žantovský České televizi za velice kvalitní komentář k této události.
Zpravodajství Novy to je krev, pot, slzy, sperma a Ivetka Bartošová
To zpravodajství Novy v týdnu zaujalo jen tím, že skončil jeho šéf Vladimír Mužík. „Byl to novinář, který dlouhodobě působil v Blesku, a má tím pádem určitý způsob nahlížení světa a určité návyky. Ale na druhou stranu Mužík nebyl ten, kdo přinesl bulvár do televize Nova a do zpravodajství, to rozhodně není jeho dílo. Jen pokračoval v tom, co tam před ním založili jiní po odchodu Vladimíra Železného. Už jsem jednou v tomhle ohlédnutí říkal, že seriózní zpravodajství na Nově skončilo s odchodem Železného. Od té doby to je krev, pot, slzy, sperma a Ivetka Bartošová, když to hodně zjednoduším a řeknu to ošklivě. Za to určitě nemůže pan Mužík,“ nemyslí si Petr Žantovský, že televize Nova má nyní potenciál na to změnit svůj postoj ke kvalitě zpravodajství.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
