Andrej Babiš (ANO) už je několik týdnů jen premiérem v demisi a nemá důvěru Sněmovny. Přesto si jeho kabinet počíná, jako by se nechumelilo a pracuje na plné obrátky. Vyhazuje úředníky a plánuje investiční akce. Ústava mu to dovoluje. Není v ní řečeno, že vláda v demisi nesmí dělat to či ono. Současná Babišova vláda by mohla takto vládnout dokonce po celé čtyři roky. Prezident Miloš Zeman už dal ostatně najevo, že by mu to nebylo proti mysli. Znamená to tedy, že tvůrci české Ústavy udělali před čtvrt stoletím chybu, když některé věci nepopsali v Ústavě podrobněji.
Petr Pithart, který se jako český premiér na tvorbě Ústavy podílel, si to nemyslí. V textu pro Deník Referendum vyjádřil názor, že ústavní pravidla musí být volnější.
„Hráčům na tahu po vítězných volbách u nás dnes zdánlivě hraje do ruky skutečnost, že v Ústavě se vskutku nikde nepíše: Vláda může vládnout jedině s tak či onak vyslovenou důvěrou, tak či onak spočítanou většinou v Parlamentu. Muselo by tam ale být napsáno ještě také: Bez důvěry není možné vládnout, ‚leda v případech, vyjmenovaných, dejme tomu od a) do f). Pod písmenem g) by pak muselo stát: Nebo za jiných, nepředvídatelných okolností.‘ Čili nejen z bláta do louže, ale cosi horšího: Protože by tam muselo být napsáno i to, co se stane, když se vládne, aniž jsou vyjmenované podmínky splněny.‘ A to nelze. Jaká by totiž byla sankce za porušení tohoto pravidla, a kdo by jí komu uložil,“ zeptal se.
Postupem času se však k psané Ústavě dotváří i nepsaní pravidla a ta jsou o to důležitější, že je psaná Ústava natolik volná. Britové dokonce vsadili jen na nepsané ústavní zvyklosti. Psanou Ústavu nemají. Teprve po stovkách let se rozhodli sáhnout ke psanému zákonu – k referendu. A v něm si odhlasovali odchod z EU. Podle Pitharta může jít o první krok na cestě k zániku euroatlatické civilizace, jak ji dnes známe.
„Může to být začátek konce euroatlantické civilizace. Pravda, může posloužit i jako příklad odstrašující. Podobně odstrašující byla Unie se týkající referenda v Irsku (o rozšíření Unie) a v Dánsku (o evropské ústavě), která se „musela“ zopakovat. Nic horšího pro stoupence referend neexistuje, než když občany země něco, či někdo, nejspíše „život“, tak či onak přinutí, aby si referendum zopakovali, tentokráte aby však rozhodli „správně“… Celostátní referendum není špatné, ani dobré samo o sobě. Do systému parlamentní republiky (respektive konstituční monarchie) ve větším státě než San Marino, však nepatří,“ varoval Pithart.
Tomio Okamura jiní stoupernci referenda by argumentovali Švýcarskem, jenže švýcarský příklad je velmi specifický. Jednotlivé kantony zde fungují velmi svobodně a zdejší občanská společnost je velmi rozvinutá.
Tomio Okamura
V České republice je prý situace úplně jiná.
„Vypadá to však, že v zemi, ve které lidé vždycky chtěli vlastně krále, budeme mít s ústavností vládnutí vždycky těžké. To přání mít na Hradě krále dávali najevo mimo jiné tím, že prezidentům tolerovali všechny možné, i neuvěřitelné ústavní přešlapy. V této zemi proto také neexistuje „předústavní“ konsenzus o tom, že svoboda zaleží konec konců na omezeních, nýbrž existuje tu jen dětinské přání, aby král byl hodný…,“ podotkl Pithart.
Ing. Miloš Zeman
„Ta touha po králi, to je to, co hraje dnešní mocným hráčům do ruky víc než okolnost, že něco v Ústavě zdánlivě chybí. Na druhé straně máme v Ústavě – jako jedni z mála – právo na odpor. Když mocné neuhlídáme. Ale touha po králi (může se titulovat „pane šéf“) a ochota klást odpor nejdou příliš dohromady,“ pokračoval někdejší politik.
Pokud chceme v této zemi něco změnit, potřebujeme rozvinutou občanskou společnost, která tlakem zespodu donutí politiky dodržovat i nepsaná pravidla.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
