Plivanec senátora Smoljaka, úplně mimo. Odborník varuje: Oni fakt věří, že ČT má patřit těm, co v ní pracují

17. 4. 2021 7:57

TÝDEN V MÉDIÍCH Po volbě tří členů Rady ČT loni v květnu a probíhající volbě dalších čtyř rostou obavy těch, kdo zastávají staré pořádky a bojí se o svůj absolutní vliv na vysílané obsahy. Petr Žantovský si všímá, že nejvíc nervozity vykazuje novopečené manželství z rozumu – Piráti a STAN. To navazuje na hysterické aktivity spolku Svobodu médiím, kde už tehdy byl protagonistou dnešní senátor David Smoljak. Ten se nyní dokonce neštítil plivance majícího zostudit slušné lidi, kteří se chtějí senátorským milcům v České televizi podívat do karet.

Plivanec senátora Smoljaka, úplně mimo. Odborník varuje: Oni fakt věří, že ČT má patřit těm, co v ní pracují
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Anketa

Jste spokojeni s tím, jak ČT nakládá s vašimi koncesionářskými poplatky?

3%
97%
hlasovalo: 21833 lidí

Dění kolem České televize bude patřit dnešní přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Kolem ní se totiž odehrávají podobně ohavné intriky jako v zimě roku 2000. Cílem je tuto veřejnoprávní instituci ponechat v přímém vlivu určité části politického spektra. A můžeme si říkat, že jde o Piráty, TOP 09, STAN, lidovce. Méně třeba už o ODS, která v tom není jednotná. Jednak by si mohla pamatovat, jak jí ublížila tzv. stávka v České televizi před dvaceti lety, jednak ti rozumnější v ODS si uvědomují, že ČT nikdy nebude hrát karty této strany. Teď se jim jen hodí jako beranidlo proti těm, které Česká televize opravdu upřímně nesnáší, a proto mediálně poškozuje – ať už jde o prezidenta Zemana, premiéra Babiše, předsedu SPD Okamuru či kohokoli, kdo o těchto nemluví výhradně ve vulgarismech,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Poukazuje na to, jak diametrálně se v ODS liší pohled na veřejnoprávní televizi. „Na jedné straně stojí zneuznaná ne-premiérka a ne-prezidentka Miroslava Němcová, ta se může přetrhnout, jak by o ČT nabájila víc a víc chvalozpěvů. Na druhé straně třeba lidé jako Marek Benda, který v rozhovoru pro pondělní Novinky doslova – a po pravdě – řekl: ‚To, co předvádí Česká televize, je neuvěřitelná manipulace s veřejným míněním‘. Dnešní řežba o ČT má za cíl jediné: uchovat status quo, který definoval před dvaceti lety Karel Schwarzenberg: ‚Česká televize patří těm, kdo v ní pracují‘. Celých dvacet let se toto pravidlo upevňovalo a vrůstalo až do kořenů Kavčích hor,“ zdůrazňuje mediální analytik.

Roste nervozita milovníků starých pořádků v ČT

Připomíná, že dnes je to tak, že ČT vysílá – zejména ve zpravodajství a publicistice – jen to, co slouží politickým našeptávačům či snad „pokoutním zaměstnavatelům“ tamních redaktorů, editorů, vedoucích vydání, tedy všech, kdo tam zastávají funkci gate-keepera, strážce brány, toho, kdo rozhoduje, jaké zprávy, v jakém pořadí, s jakým akcentem se do vysílání dostanou, či nikoli. „To je primární manipulační technika, která je v ČT denním chlebem a její význam každým dnem rapidně roste, zejména teď před volbami. Po volbě tří členů Rady ČT loni v květnu a probíhající volbě dalších čtyř roste nervozita těch, kdo zastávají ‚staré pořádky‘ a bojí se o svůj absolutní vliv na vysílané obsahy. Co kdyby, probůh, pronikla do vysílání pravda, či alespoň polemika o tom, zda to, co je dnes vysíláno, odpovídá pravdě, nebo je to skrytá propaganda. To přece nelze připustit,“ podotýká Petr Žantovský.

Všímá si, že nejvíc nervozity vykazuje novopečené manželství z rozumu – Piráti a STAN. „Navazuje na hysterické aktivity spolku Svobodu médiím, kde už tehdy byl protagonistou dnešní senátor David Smoljak. Ten se nyní aktivizuje jak Stachanov, aby vnutil svou představu o (ne)závislosti ČT. Nechal zpracovat analýzu, podle níž je ‚sporná zákonná způsobilost některých kandidátů a navrhujících organizací‘. Smoljak doslova uvedl: ‚Nezávislost České televize se pohybuje na hraně, což může výrazně ohrozit principy, na nichž je naše demokracie postavena. Jediný hlas dělí populisticko-extremistickou skupinu od získání potřebného počtu pro odvolání generálního ředitele a proměnu média veřejné služby v médium veřejné služby, jako je tomu v Polsku nebo v Maďarsku. Poslanci by proto měli být zodpovědnější více než kdy jindy‘,“ cituje senátora mediální odborník.

Smoljak a Bartošek:  jeden za osmnáct a druhý...

Nad slovy Davida Smoljaka, kterého jeho bratr Filip viní ze zatajení obrovské části věcí po jejich otci Ladislavovi i závěti samotné, jen kroutí hlavou. „To je tedy věta vět. Česká televize je průmětem principů, prý demokratických. O tom se dá pochybovat. Stačí se podívat na statistiky výskytu jednotlivých politiků a stran v jejím vysílání a tón, s jakým je tam s nimi zacházeno. Pro Smoljaka je velká část Rady ČT ‚populisticko-extrémistickou‘. Dost by mě zajímalo, jak by dokázal, že takový bankéř Kysilka, vysokoškolský pedagog Váňa či dlouholetý manažer ČT Karmazín jsou ‚populističtí extremisté‘. Takové prohlášení – pan senátor promine – je prostě pouhým plivancem majícím zostudit slušné lidi, kteří se chtějí senátorským milcům v České televizi podívat do karet. Že to pak může bolet, nelze vyloučit,“ uvědomuje si Petr Žantovský.

Od podlahy to podle něj vzal poslanec za lidovce Jan Bartošek. „Rovnou zpochybnil radní Hanu Lipovskou, a tím zablokoval projednávání volby v plénu s tím, že má nejprve Volební výbor prozkoumat její ‚politické aktivity‘, které jsou podle něj v rozporu se zákonem o ČT, jenž zakazuje činnost radních ve prospěch politických stran. Pan poslanec toto vědomě učinil jako obstrukci a spoléhal na neznalost zákona ostatních zákonodárců. Kdyby si totiž kdokoli z nich dal cca tři minuty trvající práci a podíval se do rejstříku spolků a stanov zapsaného ústavu Institut svobody a demokracie, dočetl by se na obou místech, že ‚účelem spolku je šíření hodnot svobody a demokracie‘. Sám Institut se prezentuje jako think-tank, tedy místo setkávání a publikace myšlenek, nikoli politický útvar typu strany či hnutí. Na první pohled zde nedochází k ničemu, co tak pobuřuje poslance Bartoška,“ upozorňuje mediální analytik.

To by byla „kontrola“, s režiséry a scenáristy v Radě ČT

Od místopředsedy lidovců Bartoška to bere jako záměrnou a neférovou zdržovačku, aby se získal čas na další mediální kampaň proti členům Rady ČT a ve prospěch těch, co ovládli ČT. „Pirát Tomáš Martínek se ve svém projevu ve Sněmovně na dané téma oháněl tím, že prý ‚ve většině zemí EU s dvěma komorami rozhodují o složení mediálních rad Sněmovna i Senát. Náš zákon o České televizi se připravoval v době, kdy Senát ještě neexistoval, ale i tak je nutné jeho názory respektovat‘. Tak předně: Sněmovna není povinna respektovat nic, co přijde ze Senátu. Je povinna projednat senátní připomínky k zákonům nebo senátní návrhy zákonů, nic víc. Tak nevím, odkud Martínek přišel na to, že ve věci volby Rady ČT má Sněmovna ‚názor Senátu respektovat‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Kromě toho už roky se zde kdekdo ohání tím, že Sněmovna Radu ČT „politizuje“. „Zmíněný spolek Svobodu médiím dokonce přišel s návrhem, že by Radu ČT obsazovala výhradně profesní a podobná sdružení, nikoli Parlament ČR. Tak si představte, jak do orgánu kontrolujícího činnost ČT nakráčí zástupci Filmového a televizního svazu, Asociace režisérů a scenáristů, Syndikátu novinářů a podobných institucí, jejichž členové jsou namnoze na zakázkách z ČT existenčně závislí. To by teprve byla panečku ‚kontrola‘. K té ‚politizaci‘. Opět, kdyby poslanci nebyli líní nebo měli lepší poradce, mohli si snadno zjistit, že už léta leží ve Sněmovně Studie číslo 5.348, kterou si nechal vypracovat Parlamentní institut v roce 2014. Najdeme zde hezky představené systémy, podle nichž se v evropských státech nominují a volí členové rady veřejnoprávních médií,“ poukazuje mediální odborník.

V Británii má kontrolní orgán mnohem větší kompetence

Nabízí proto rekapitulaci toho, jak to s dohledem nad veřejnoprávními televizemi vypadá ve čtyřech západoevropských zemích. „Obhájci absolutní autonomie veřejnoprávních médií nejčastěji argumentují vzorem BBC, ačkoli historie i současnost této instituce je značně vzdálená tomu, co se u nás chápe pod pojmem veřejnoprávní médium. Jenže všechno je trochu jinak. Základní organizační pravidla a strukturu rozhlasové a televizní organizace British Broadcasting Corporation (BBC) stanovuje Královská charta, která definuje BBC jako organizaci, která uzavírá s vládou Rámcovou dohodu o konkrétních úkolech, které má plnit. V čele je dvanáctičlenný řídící orgán, který nese jméno BBC Trust,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Členové Trustu jsou jmenováni vládním výnosem, formálně vyhlášeným „ve jménu a s doporučením tajné rady Jejího Veličenstva“. „V praxi to znamená, že nominace jsou předjednány ve vládě a v parlamentu s opozicí, přičemž tato vládní rozhodnutí, oficiálně vydávaná královnou, připravuje ministerstvo pro kulturu, média a sport, které je pro BBC hlavním partnerem při uzavírání Rámcové dohody. Trust má řadu schvalovacích pravomocí ve vztahu k samotné činnosti BBC, například dohled nad rozpočtem, schvalování strategických cílů, licencování nových programů a služeb, schvalování směrnic a redakčních standardů atd. Z uvedených faktů plyne, že celé fungování BBC je úzce navázáno na vládu a parlament, navíc má Trust mnohem větší kompetence než naše Rada ČT,“ srovnává mediální analytik.

Do německých mediálních rad jmenují členy i politické strany

U našich západních sousedů působí deset vysílatelů veřejné služby (9 stanic ARD, 1 ZDF), každý je zřízen jiným zákonem a má různé organizační parametry. „Nelze tedy mluvit o nějakém jediném ‚německém modelu‘ veřejnoprávních vysílání a jejich mediálních rad. Nicméně některé společné zásady a principy tu jsou. Vrcholové řízení a kontrola všech deseti vysílatelů veřejné služby má téměř stejnou strukturu, která se skládá ze tří navzájem propojených složek – Vysílací rada, Správní rada a Intendant. Do vysílacích rad mají právo nominovat své zástupce parlamentní politické strany, v některých případech i vláda, dále profesní svazy a odbory, přičemž největší počet členů do vysílacích rad nominují zájmové a občanské organizace, církve a regionální sdružení,“ poznamenává Petr Žantovský.

Pro srovnání je třeba uvést, že u nás jsou to jen ta občanská sdružení; vláda a politické strany do toho mluvit nesmí. „Vysílací rady v Německu mají v pravomoci například volbu a případné odvolání intendanta či některých členů správní rady, schvalování náměstků navržených intendantem, vydávání a schvalování stanov a jejich změn, schvalování směrnic programové tvorby, schvalování hospodářského plánu a roční uzávěrky a také dohled nad dodržováním programových zásad a směrnic. Opět je dobré porovnat s nepoměrně menšími pravomocemi Rady ČT,“ doporučuje mediální odborník.

Ve Francii jsou média veřejné služby navázána na exekutivu

Ve Francii má vrcholné mediální pravomoci v ruce orgán státní správy s názvem Nejvyšší audiovizuální rada (CSA). „Média veřejné služby tam jsou navázána na exekutivu těsněji než v Německu. Projevuje se to například v tom, že vrcholná kontrola a správa médií veřejné služby, mezi něž patří France Télévisions, Radio France, vysílání pro zahraničí France Médias Monde, Arte-France, Národní filmový archiv, směřují k orgánu státní správy CSA. Ten má devět členů, z nichž tři jmenuje dolní komora parlamentu Národní shromáždění, tři horní komora parlamentu Senát a tři prezident, na období šesti let, přičemž po dvou letech se třetina členů obnovuje. Pravomoci CSA – na rozdíl od naší RRTV – se u veřejnoprávního vysílání týkají nejen dodržování zákona, ale i rozhodování a spolurozhodování o personálním obsazení a činnosti veřejnoprávních vysílatelů,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Kromě toho, že Nejvyšší audiovizuální rada jmenuje ředitele těchto institucí, podílí se také na sestavování jejich správních rad jako vrcholných řídících orgánů. „Čtrnáct členů správní rady France Télévisions tvoří dva členové parlamentu jmenovaní příslušnými kulturními výbory dolní a horní komory, tj. Národního shromáždění a Senátu, pět zástupců státu, přičemž zákon nespecifikuje, která část exekutivy tyto zástupce jmenuje. V praxi jde o úředníky ministerstva kultury, financí, hospodářství nebo Státní rady. Dalších pět členů jsou nezávislé osobnosti jmenované CSA s mediální kvalifikací, z toho jeden musí být zástupcem spotřebitelských asociací dle spotřebitelského zákoníku. Zbývající dva členové jsou zástupci zaměstnanců státních podniků,“ vypočítává mediální analytik.

Nadační rada v Rakousku rozhoduje o reklamách i poplatku

V Rakousku existuje pouze jeden subjekt, který tuto veřejnou službu vykonává, a to nadace Österreichischer Rundfunk ORF. Je nadací veřejného práva, v jejímž čele stojí Nadační rada, generální ředitel a Divácká rada. „Nadační rada má 35 členů a je orgánem dohlížejícím na činnost ORF. Má řadu schvalovacích pravomocí jako jmenování a odvolání generálního ředitele, jmenování a odvolání ředitelů zemských studií, schvalování dlouhodobých plánů organizace, služebního řádu, roční zprávy a uzávěrky, poradní hlas ve věci programové politiky či rozhodování o rozsahu vysílání komerční komunikace, tedy reklamy, sponzoringu či teleshoppingu,“ popisuje Petr Žantovský, jak to probíhá u našich jižních sousedů.

Nadační rada schvaluje i rozhodnutí o majetkových operacích přesahujících hodnotu půl milionu eur, zřizování dceřiných společností, smlouvy s dalšími mediálními organizacemi a také výši tzv. programové odměny, která tvoří základ rozhlasového a televizního poplatku v Rakousku. „Nadační rada má šest členů, které jmenuje spolková vláda na základě poměrného zastoupení politických stran v Národní radě – dolní komoře parlamentu – s přihlédnutím k tomu, aby každá politická strana zastoupená v hlavním výboru Národní rady měla alespoň jednoho člena. Devět členů jmenují spolkové země, přičemž každá země má právo jmenovat jednoho člena, devět členů jmenuje spolková vláda, šest členů jmenuje Divácká rada a pět členů jmenuje ústřední podniková rada ORF podle platného zákoníku práce,“ informuje mediální odborník.

O politizaci nejvíce křičí ti, co se bojí ztráty vlivu na ČT

Z popsaného stavu je zřejmý rozdíl ve srovnání se situací v Česku. „Do řízení veřejnoprávních médií jakožto příjemců veřejných prostředků mluví všechny složky řízení státu – prezident, parlament, vláda, dokonce i královna – mnohonásobně aktivněji než u nás. Závěr je jediný možný: ti, kdo nejvíce křičí o ‚politizaci‘ Rady ČT, jsou jednak ti, kdo se bojí, že by Česká televize mohla přestat jednostranně hájit jejich politické barvy, jednak ti, kdo jsou svými příjmy navěšeni na veřejnoprávní struk a bez něj by si mohli hledat práci v Lidlu ve skladě, brutálně řečeno. Trojčlenka je to tedy banální a snadno pochopitelná. O to větší tance kolem ní můžeme očekávat. Známe totiž své pappenheimské – už od zimy před dvaceti lety,“ dodává Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jestli nás napadli agenti GRU, tak je to svinstvo. Ale nevěřím tomu. Rusové nejsou nepřátelé. Hovoří někdejší partyzán Mirkovič

15:50 Jestli nás napadli agenti GRU, tak je to svinstvo. Ale nevěřím tomu. Rusové nejsou nepřátelé. Hovoří někdejší partyzán Mirkovič

Tuzemská média mi připadají, jako bychom zůstali v socialismu. Jen diktát Sovětského svazu nahradil …