„Možná si v posledních dnech a týdnech při pohledu na aktuality ze zahraničí i od nás říkáte, že se svět opravdu zbláznil. Mám pro vás dvě špatné a jednu dobrou zprávu,“ začíná svůj blog Křížek. „Tou první špatnou zprávou je skutečnost, že šílenství západního světa není jen záležitostí posledních měsíců, je to eskalovaná snaha rádoby pokrokářských a extrémně levičáckých elit o trvalou změnu našich dosavadních životů a bohužel se jedná o logický důsledek jejich několikaletých snah o nastolení diktatury různých menšin, které používají jako živý štít k prosazování svých zájmů.“
A pokračuje: „Druhou ne zrovna dobrou zprávou je skutečnost, jak jsme se postupně stali imunními vůči jejich nátlaku. Dovedete si představit, že by před dvaceti lety někdo v USA beztrestně boural sochy významných osobností, navíc za potlesku různých mediálních hvězdiček a souhlasného přikyvování v médiích? Naprosto nemyslitelná představa, jež se bohužel stala naší realitou a šíří se jako mor do všech zemí vyspělého světa.“
„Na začátku všech zhoubně levičáckých ideologií vždy stojí ušlechtilá myšlenka, vždyť kdo by bránil ochraně klimatu a přírody, kdo by chtěl, aby lidé trpěli za svou barvu kůže, nebo dokonce za své pohlaví. Vše se tváří vznosně a ušlechtile až do momentu, kdy nastoupí druhá fáze a tou je naprosté vymezení se proti oponentům, byť by třeba přišli s konstruktivní kritikou, a čím dál hlasitější vydupávání si prostoru pro svou vizi světa. Zhruba v této fázi se totiž ušlechtilý začátek mění na vyděračskou ideologii,“ domnívá se podnikatel.
„Třetí fází už je eskalace, to je všechno to boření soch a ničení uměleckých děl, dále slepé vyžadování poslušnosti po všech a idiotské skandování hesel, které se jako lavina šíří po sociálních sítích. Kdo si nedal do rámečku ‚black lives matter‘, jako by snad ani neexistoval, a kdo si dokonce dovolil říct ‚all lives matter‘, byl ostrakizován jakožto rozvraceč jediných morálně správných ideálů,“ popisuje Křížek dění v novém západním světě.
Tato eskalace s sebou podle Křížka nutně přináší násilí. A uvádí i příklady: „Ať už jde o rabování obchodů či násilné nucení k projevům sounáležitosti, což jsme mohli vidět v USA, partičky vyznavačů jediného správného názoru nutily náhodné lidi na ulici k pokleknutí a omluvě za jakési domnělé zločiny jejich předků. Hořce úsměvná byla i situace, kdy vyžadovaly na projev soucítění s černochy zvednutí ruky od všech hostů v restauraci, jedna žena se odmítla této šaškárny účastnit, dostalo se jí nadávek a rázných doporučení, která neměla daleko k násilnému donucení. Zvedání rukou a povinně, to už tu jednou bylo, vzpomínáte?“ naráží Křížek na hitlerovské Německo.
Autor však vidí naději a východisko ze současné situace: „Jsem životní optimista a vidím naději, že je ještě šance, jak zabránit rozkladu společnosti v režii těchto pomýlených ideologií. Jejich zastánci totiž zapomínají na jednu důležitou věc, revoluce končí, když dojdou peníze, a ve světle nastupující ekonomické krize to může být hodně brzy. Co je potřeba dělat? Volit s rozmyslem strany, které proti této destrukci vystupují, a vzít si zpět právo na kontrolu nad našimi penězi, protože v momentě, kdy ideologickým hlasatelům vyschnou penězovody, tak revoluce požere svoje děti, a to ku prospěchu nás všech.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
