„Na počátku června se do jisté norimberské střední odborné školy dostavila bavorská policie, aby zatkla a odvedla mladého Afghánce, který se zde učil truhlářem. Mladík dostal před několika týdny soudní výměr o ‚Abschiebung‘, tedy odsunu zpět do Afghánistánu, neboť jeho žádost o udělení azylu byla definitivně zamítnuta. Jelikož se odmítl dostavit na místo, odkud měl být eskortován na letiště, nezbylo než pro něj poslat policii,“ zmínil Valenta s tím, že před budovou následně zaútočily na policii levicové bojůvky Antify. Na svou stranu strhly i část spolužáků mladého Afghánce, potyčka skončila poměrně ostrou fyzickou konfrontací.
„Afghánec byl nakonec policií odveden, ale do Afghánistánu neodletěl a z policejní vazby byl po několika dnech propuštěn, i když existovalo důvodné podezření, že se bude skrývat,“ zmiňuje Valenta. Právní stát pak podle něj kapituloval rozhodnutím spolkové vlády zastavit další odsuny do Afghánistánu, neboť nejde o bezpečnou zemi.
„Není to zdaleka poprvé, co vláda ustoupila před násilím levicových extremistů a kampaní tzv. Gutmenschen, tj. moralistů konajících ‚dobro‘. Těchto ‚dobrolidí‘ je v Německu obrovské množství a jejich enormní vliv vyplývá z významných pozic, které zaujímají v médiích, společenskovědních katedrách univerzit, bohatých nadacích a ovšem v politických stranách, zejména mezi Zelenými, sociálními demokraty a Levicí. Nejpřednějším ‚Gutmensch‘ je ovšem sama Merkelová,“ sdělil Valenta.
Původní text ZDE.
Následně sdělil, že tento stav je důsledkem katastrofální německé minulosti. „Zjednodušeně řečeno – po spáchání totálního nacistického zla završeného holocaustem se kyvadlo německých dějin po 70 letech vychýlilo na opačnou stranu, do polohy ‚totálního‘ dobra, což mohla světová veřejnost zřejmě poprvé v plné míře zaregistrovat na podzim 2015 v průběhu migrační krize,“ podotýká Valenta.
Převýchova „k dobru“ začala podle jeho slov v padesátých let zvolna, ale v dalších desetiletích nabrala na obrátkách. „Mocným impulsem bylo marxistické studentské a intelektuální hnutí konce 60. let, jež z oprávněné kritiky mlčení o nacistických zločinech vyrobilo klacek na bušení do údajně ‚protofašistického‘ systému v tehdejší Spolkové republice,“ píše Valenta a všímá si i situace po roce 1990.
„Křesťansko-demokratická unie (CDU), posílená o nové členy z východního Německa, kde slovo ‚národ‘ (Volk) nebylo dosud považováno za cosi nepřístojného, prosadila v roce 1994 zpřísnění azylového práva, což se dalo interpretovat jako obrana zájmů etnických Němců. Silnější trumfy však držela v rukách levice, která maximálně mediálně využila několika žhářských útoků na ubytovny imigrantů z počátku 90. let, hlásala (ostatně v plné shodě s kancléřem Kohlem z CDU) nutnost ‚spoutání‘ Německa v silné pomaastrichtské Evropské unii a úspěšně šířila ideu tzv. ústavního patriotismu jako náhražky národně a jazykově podmíněného vlastenectví,“ zmínil Valenta.
„V tomto patřičně sterilizovaném zápachu vyrůstá dnes již čtvrtá poválečná generace Němců. Její příslušníci by se mohli oprávněně ptát, proč mají i oni nést stigma zločinů svých praprarodičů. Připomínat si minulost jako součást prevence proti jejímu opakování je zajisté správné, ale i zde platí otřepaná pravda, že všeho moc škodí,“ řekl jasně komentátor.
Závěrem se pak Valenta zamyslel nad slovy novináře Robina Alexandera, jenž vysvětlil, proč německá vláda v září 2015 otevřela hranice před masovou imigrací muslimů. „Na základě detailní znalosti kuloárů spolkového kancléřství v Berlíně došel k názoru, že hlavní příčinou byl banální strach Merkelové, ministra vnitra de Maizièra či prezidenta Spolkového kriminálního úřadu převzít odpovědnost za uzavření hranic. Jsem ovšem přesvědčen, že tento druh strachu mohl povstat jedině v hlavách německých politiků žijících permanentně sub specie hitleriensis. Zdravým rozumem uvažující člověk samozřejmě ví, že uzavření hranic na ochranu vlastních občanů nemá s Hitlerem nic společného. Ve specifickém světě německé Erinnerungskultur je tomu ovšem jinak,“ uzavřel Valenta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
