Sobotka se podle Vaculíka na setkání redaktorů, spolupracovníků a přátel Deníku Referendum pokusil vystihnout nejen přímé příčiny volebního neúspěchu ČSSD z hlediska politického provozu či procesu. Rovněž, jak tvrdí Vaculík, vznesl otázku, co se stalo se společností, jak se proměnila a proč. Zaměřil se pak i na Evropu.
„Pokud jde o naši minulou vládu, zaujala mě Sobotkova myšlenka, že oni – sociální demokraté a KDU-ČSL – nasadili Andreji Babišovi lidštější tvář, tím jak ho přece jen korigovali, třeba i přehlasovali, když prosazoval něco nehorázného: co by v očích veřejnosti poškozovalo jak vládu, tak i Babiše samého. Často šlo o projevy značně pokleslé politické kultury nebo prohřešky vůči zásadám parlamentní demokracie,“ poznamenal Vaculík se slovy, že Babišovi vlastně pomohli k lepšímu volebnímu výsledku za předpokladu, kdy voliči ocenili právě tu lidštější tvář.
„Na druhé straně třeba ale nyní s tou autentičtější, nekorigovanou tváří bude mít u lidu, jenž k neurvalosti z neznámých důvodů inklinuje, ještě větší úspěch, připustil Sobotka,“ poznamenal pak Vaculík a vzpomněl také na socialismus s lidskou tváří, kterou kdysi představovali Dubček, Svoboda a Smrkovský.
- Původní text ZDE
„Tehdejší socialistický režim v pojetí komunistické ideologie, střežené sovětským politbyrem, nemohl mít lidskou tvář,“ dodal Vaculík, že je otázkou, jak to bude nyní s Babišem a jeho vládou. Je podle něj také otázkou, jestli nám vlastně jde o lidskou tvář.
„Lidé, jejichž žádosti nevyhovíte, vás volit nebudou, protože si možná ani neuvědomují, že v povaze každé žádosti je kromě možnosti vyhovět také možnost nevyhovět. Mají na vás vztek a jste pro ně nepřítelem,“ poznamenal dále Vaculík.
Následně zmínil, že člověk nechápe, proč se lidé potřebují vztekat, když jim povětšině vůbec ani nejde o žádné zásadní problémy. „Ten ‚vztek lidu‘ jde přeci proti jakémukoli režimu s lidskou tváří, a pokud ji režim alespoň částečně ještě měl, pak se ukazuje, že je neudržitelná,“ míní Vaculík.
„Nebo jaké pozitivní síly proti ‚vzteku lidu‘ máme nasadit a kde je máme brát? Plno otázek. Protože co když kýžená lidská tvář, k níž se část společnosti tak vehementně propracovává, je brázděná neurvalostí a stažená vztekem? Jaká to podivuhodná lidská potřeba, jaká to divná její tvář nebo zvláštní maska. Pokud by to tak bylo, pak celé naše snažení o ‚lidskou tvář‘ od roku 1968 je vlastně omylem. Bylo by to možné? Celej život tonout v omylu – například já? Už brzy to poznáme na tom, kdo bude zvolen naším prezidentem,“ uzavřel Vaculík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
