Premiér Bohuslav Sobotka hned v úvodu upozornil na to, že o Evropě slyšíme jen v souvislosti s nejrůznějšími typy krizí. „Ačkoli média jsou zahlcena nejrůznějšími krizemi a mohlo by to vypadat, že se nacházíme v době nějakého krizového managementu, stojí za to, abychom se podívali na celkový proces a zamysleli se nad tím, proč potřebujeme evropskou integraci,“ uvedl premiér Bohuslav Sobotka před studenty Univerzity T. Bati. Připomenul pak historii naší účasti v Evropské unii a další dějinné souvislosti. Pak upozornil na význam toho, že jsme členy osmadvacítky. „Jsme schopní vyjadřovat se a ovlivňovat podstatné otázky, které se týkají vývoje na celém evropském kontinentu,“ uvedl Sobotka. „Evropská integrace je velmi efektivní nástroj pro zemi naší velikosti,“ dodal s tím, že Evropská unie je vnímána jako globální partner, který je schopen ovlivňovat i to, co se odehrává na celosvětovém hřišti. „Jsme schopní vytvářet společné evropské pozice a skrze Evropu uplatňovat svůj vliv a zájem, který Česká republika má,“ uvedl také Sobotka. „Způsob, jak prosazovat demokratickou vůli občanů v zemích, jako je ČR, vyžaduje integrační celek,“ zmínil.

Premiér: Každá vláda se podílí na spolurozhodování v Evropské unii

Po úvodním proslovu pak zazněl první dotaz z publika, kdy student vycházel z textu jistého polského profesora: „Hněv obyčejných lidí se upřel na Brusel a právě řešením může být prý decentralizace EU a vytvoření jednotlivých center. Píše o tom, že právě Visegradská čtyřka může být jedním z těchto center.“ Premiér Bohuslav Sobotka v reakci zmínil: „Velké zjednodušení je rozdělovat my a oni. My jsme v České republice, myslíme to dobře, a pak je tady Brusel, který s námi nemá v podstatě nic společného a rozhoduje za nás a bez nás,“ reagoval premiér. Upozornil na to, že jednou rovinou rozhodovacích pravomocí jsou Evropský parlament a Evropská rada. „Každá vláda se podílí na spolurozhodování v Evropské unii. Má například možnost uplatnit žlutou kartu. Pak jsou evropské rady, kam jezdí ministři zemí. Problém je to, co jsme zažili na vlastní kůži po reformě v rámci Lisabonské smlouvy, kdy se rozšířily možnosti pro přehlasování menšiny. Tohle je velký problém,“ uvedl Sobotka, což ilustroval na příkladu hlasování o kvótách. „Rozhodli se s námi, kteří jsme měli jiný názor, nevyjednávat,“ doplnil.