„Teď jsme ve fázi určité mánie, kterou reagujeme na úzkost, ohrožení. Na bezmoc se snažíme reagovat tím, že se snažíme dostávat do nějaké situace, kdy můžeme něco dělat, můžeme dělat něco užitečného, semknout se, pomáhat. A buď je to skutečně čistá obrana, a potom ten sešup může být velmi hluboký, nebo pevně věřím, že si lidé kompenzují pekelná léta, kdy jsme odmítali hrdě 40 syrských sirotků, a teď se lidé snaží chovat humánně. Ale rád bych připomněl, že lidé přijímají s radostí bílé Ukrajince než ty o něco tmavší, takže zase až tak růžové to není,“ poznamenal úvodem Rektor.

„Pevně věřím, že to, když jsme odmítali syrské sirotky, byla česká anomálie, nikoliv norma, ale kdoví, jaká je to norma. Že tehdy jsme se chovali perverzně, pod vlivem určité propagandy, určitého směru z Pražského hradu, že vlastně to nebyla česká norma, protože když byla válka v Jugoslávii, tak jsme přijímali bez nějakých větších obtíží,“ dodal Rektor.

Lidé se podle něj vyčerpají. „A i kdyby vydrželo nadšení, budou mít doma několik lidí, kteří budou depresivní, úzkostní, naštvaní, budou se chovat jinak, než očekáváme,“ dodal Rektor, že musíme počítat i s tím pomoci lidem dlouhodobě. „Naprosto jistě se rozjedou dezinformace. Když si teď neuvědomíme svoje síly, budeme zranitelnější vůči dezinformacím,“ míní Rektor.