„Dohoda o plynu mezi Ruskem a Ukrajinou zajistí potřebné dodávky i celé Evropské unii. Tuto skutečnost ostatně potvrdili i nejvyšší představitelé EU. „Neexistuje jediný důvod, proč by Evropané měli tuto zimu mrznout“, oznámil vítězoslavně pedseda Evropské komise Manuel Barroso. Šéf resortu energetiky v rámci EU Guenther Oettinger se zase nechal slyšet, že si je jistý, že Ukrajina bude schopna za plyn Rusku zaplatit (říká kdo?). Tak jak to, že na Ukrajině nejsou vidět žádné známky vděčnosti a úlevy? Vysvětlení je jednoduché, k takovým optimistickým reakcím není žádný důvod,“ míní Gregory.
Vše podle Gregoryho nasvědčuje tomu, že cílem měsíc trvajících jednání o ruském plynu bylo zajistit dodávky plynu pro Evropany. „Problémy Ukrajiny s placením za plyn z Ruska se řešily pouze okrajově. Hlavním bodem diskuze bylo vyřešit obavy Evropanů z toho, že nebudou mít přes zimní měsíce dostatečné množství plynu. Evropská unie tlačila Ukrajinu, aby uzavřela s Ruskem nevýhodnou smlouvu, protože se Evropané báli sami o sebe,“ je přesvědčen Gregory.
Celý text v angličtině najdete ZDE
„Jak by ovšem mohla Ukrajina dohodu nepodepsat? Zajistila si tak třetinu finanční pomoci od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie, aby mohla Rusku zaplatit. Aby Ukrajina mohla zaplatit za plyn, musí na tuto transakci použít peníze původně určené na zajištění obrany, opravy infrastrutkury a nastartování reforem. Ukrajina Rusku zaplatí jednu z nejvyšších cen na trhu,“ tvrdí Gregory.
Zatímco evropský průměr se podle Gregoryho pohybuje kolem 304 dolarů, Kyjev musí zaplatit 378 dolarů. „Nebylo přitom ani řečeno, kolik z tohoto plynu proteče do těžkého průmyslu v oblasti Donbasu, který je ovládán proruskými separatisty. Mimochodem Kyjev byl prakticky odříznut od tamějších uhelných dolů a musí koupovat uhlí jinde,“ prozrazuje Gregory.
„Evropa souhlasila s tím, aby Ukrajina platila nejvyšší cenu na trhu právě ve chvíli, kdy země začala činit kroky vedoucí ke sblížení s evropskými dodavateli a vážně uvažovala o snížení spotřeby plynu na jednoho obyvatele,“ pokračuje Gregory.
„A co je horší, evropští politici podnikají další kroky vedoucí ke sblížení s Ruskem. Komisař stojící v čele resortu energetiky v rámci EU prohlásil, že dohoda o plynu je prvním signálem, že vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou se obrací k lepšímu. (Takže bychom měli všechno odpustit a zapomenou?). Ruský ministr pro energetiku samozřejmě okamžitě přispěchal s dodatkem, že Rusko bylo vždy spolehlivým dodavatelem energií pro Evropu i další spotřebitele. Toto ujištění přišlo po měsících vyhrožování, že Evropa přijde o plyn“, podivuje se Gregory.
„Osobně by mě velice zajímalo, jestli bude Evropská komise řešit podezření z monopolního chování ruské společnosti Gazprom v rámci evropského trhu s plynem. V případě prokázání obvinění by to Gazprom stálo miliardy,“ má jasno Gregory.
„Rusové díky dohodě o dodávkách plynu každopádně dostali pohádkových pět miliard dolar, a mohou tak snadněji pokrýt ztráty vzniklé v důsledku působení sankcí. Ještě dříve se Gazprom vzdal jedné desetiny svého nejlepšího sibiřského naležiště ve prospěch Číny, která mu za to zaplatila jednu miliardu dolarů. Tato velkorysá dohoda může rovněž významně zahladit šrámy vzniklé v důsledku dotací,“ informuje Gregory.
„Člověk by si myslel, že Evropa po dvou špatných zkušenostech s ruským vydíráním stran dodávek plynu bude jednat tvrdě a vyjedná ve prospěch Ukrajiny výhodnější dohodu. Místo toho Ukrajinu přinutila k podepsání pro ni nevýhodného byznysu a navíc se EU ani nepokusila snížit závislost na Putinově plynu. Opět jsme se tedy nepoučili,“ kritizuje Gregory.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: pro
