Senátní komise pro sdělovací prostředky nepatří k orgánům, na které je v horní komoře Parlamentu upřena největší pozornost. Středeční tisková konference, na kterou se dostavili kromě předsedy Václava Chaloupka také David Smoljak a Lukáš Wagenknecht, byla ovšem velmi zvučným příspěvkem k činnosti Senátu.
Senátor Smoljak novinářům představil právní konstrukci, kterou senátorům z komise den předtím prezentoval Mgr. Jiří Kučera, právní expert Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Jedná se prý o „předběžnou analýzu“, nicméně senátoři právníka z neziskovky pověřili, aby analyzoval dál a poté je seznámil se svými závěry.
„Hlavní, co zdůraznil, je to, že v důvodové zprávě zákona o České televizi a Českém rozhlasu se říká jasně, že Rada ČT a Rada ČRo jsou nástrojem veřejnosti,“ citoval senátor Smoljak experta ze žurnalistického fondu. Z toho podle něj vyplývá, že rady mají za úkol zajistit nezávislost těchto médií.
Magistr Kučera zjistil, že v důvodových zprávách zákonů o České televizi a o Českém rozhlase se píše, že Rada ČT a Rada ČRo jako dozorčí orgány veřejnoprávních médií jsou „nástroje veřejnosti“. Jejich účelem tedy je hájit občanskou společnost a k tomuto účelu se musí přihlížet i při volbách jejich dozorčích orgánů.
„Takže v případě politických nominací, nebo v případě kandidatury lidí, kteří otevřeně říkají, že nechápou smysl médií veřejné služby či že by tato média chtěli zrušit, zprivatizovat, zestátnit, vyhodit do povětří, tak je to v zásadním rozporu s duchem toho zákona,“ shrnul senátor. Totéž prý platí pro politické nominanty.
Podle Smoljaka by se poslanci měli při volbách řídit touto důvodovou zprávou a nevolit ty kandidáty, kteří se zpronevěřují duchu zákona, vyjádřenému v důvodové zprávě. Předseda komise Chaloupek dodal, že když už senátoři bohužel nemají právo Radu ČZ volit, budou poslance o těchto závažných skutečnostech alespoň informovat.
Na jednání komise přitom měly padat i otázky kalibru „Jak se dá zajistit, aby do Rady nekandidoval někdo, kdo pracuje pro nepřátelské mocnosti?“
Co říká zákon?
Rada České televize je ustavována na základě zákona o České televizi. V něm je o volbách členů Rady v § 4 odst. 1 uvedeno, že „členy Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen ‚Poslanecká sněmovna‘) tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“.
Návrhy na člena Rady předkládají před volbami Poslanecké sněmovně „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“.
V § 4 odst. 3 jsou jasně vymezeny zákonné podmínky pro členy Rady ČT. Je to způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt na území České republiky a bezúhonnost. Členové Rady jsou ze své funkce odpovědní Poslanecké sněmovně. § 5 vyjmenovává funkce, se kterými je členství v Radě neslučitelné.
Nikde v zákoně není ani naznačeno, že by člen Rady České televize měl svou funkci vykonávat za nějakým účelem. V § 8 jsou vymezeny pravomoci Rady, přičemž pod písmenem i) se skrývá úkol „dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání“.
Ty jsou vymezeny v § 2 a 3. V § 2 odst. 1 je uvedeno, že Česká televize má fungovat „za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu“. Základem této mediální plurality je „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. Dále třeba „poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel“, nebo „rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky“.
V samotném zákoně není nic o tom, že by členové Rady měli střežit veřejnoprávní charakter televize. Magistr Kučera tedy nahlédl do důvodové zprávy. Ta je vydávána s každým zákonem.
V důvodové zprávě k zákonu č. 483/1991 Sb., o České televizi, se můžeme dočíst o „základním poslání České televize, kterým je sloužit veřejnému zájmu, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu“.
Veřejný zájem je zde tedy chápán ve smyslu zachování názorové plurality. To je zdůrazňováno opakovaně, například ve zdůvodnění výše uvedeného § 2: „České televizi chápané jako veřejnoprávní subjekt se ukládá povinnost zajistit realizaci občanského práva na informace a svobodu projevu a neorientovat se ve své činnosti jednostranně na určitý, pouze skupinový názor a zájem včetně zájmu státu.“
Ve zdůvodnění § 5 se skutečně objevují senátorem Smoljakem citovaná slova „objektivita“ a „nestrannost“ člena Rady ČT. Následně je ovšem jednoznačně řečeno, co je tím myšleno. Především jde o to, aby nehájil zájmy jiné, soukromé televize, která je s ČT v přímé konkurenci. Zakázána je též „reprezentace politických zájmů“ a „zájmů obchodních“. Nic víc ani v důvodové zprávě k tomuto tématu uvedeno není.
Elitářský pokus o třídění lidí
Právník Petr Kolman z Masarykovy univerzity v Brně považuje konstrukci magistra Kučery, prezentovanou senátorem Smoljakem, za velmi slabou. Zejména proto, že vychází pouze z důvodové zprávy k zákonu. „Argumentace důvodovou zprávou je velice slabá, důvodovou zprávou se většinou účelové argumentuje, pokud interpret neví kudy kam,“ dodal ze své zkušenosti právníka.
Známá juristka Klára Samková se taktéž chytala za hlavu. Důvodová zpráva nikdy nemůže jít proti znění zákona, ani ho jakkoliv rozšiřovat. „Pokud zákon stanoví pro kandidáty přesné podmínky, tak důvodová zpráva nemůže žádné další podmínky přidávat,“ žasla, když ji ParlamentníListy.cz oslovily.
Nad uvažováním magistra Kučery kroutila hlavou: „Svědčí to o nepochopení principů práva a legislativní práce. Jediný, kdo smí vykládat zákon, je soud. Pan magistr může mít tento právní názor, ale jediné, co může dělat, je případné zvolení posléze napadnout u soudu,“ vyjasnila právnička.
Důvodová zpráva je ten nejslabší výkladový prostředek zákona. Nad ní jsou všechny ostatní, jako je třeba metodický pokyn ministerstva nebo prováděcí vyhláška k příslušnému zákonu. Takže konstruovat v tomto případě z důvodové zprávy, že by někteří kandidáti měli být preferováni a jiní naopak diskriminováni, je zcela proti duchu práva.
Podle Petra Kolmana je celá konstrukce, se kterou právník z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky přišel, velmi předpojatá a účelová.
Na rozdíl od Kláry Samkové rovněž kategoricky nesouhlasil s tím, aby byli diskvalifikováni kandidáti, navržení politickými stranami. „Politické strany nejsou zločinecké organizace, naopak jsou důležité prvky demokratického právního státu,“ zdůraznil. Samozřejmě za předpokladu, že budou po zvolení kandidáta dodrženy zákonné požadavky na jeho nezávislost.
A nesouhlasí ani s tím, že by kritériem pro posuzování kandidátů měl být vztah k „veřejnoprávnosti“ televize. Jedná se totiž o zcela nejasný pojem, a jako u každé podobně gumové definice hrozí její zneužití. „Zmíněná veřejnoprávnost je jako Yetti. Sice ji nikdo nikdy neviděl, ale každý o ní mluví, a to způsobem pro něj výhodným,“ povšiml si jurista.
Podle ústavního právníka Zdeňka Koudelky (spolupracujícího i s hnutím Trikolóra) jsou úvahy magistra Kučery v rozporu s Ústavou, přesněji s Listinou základních práv a svobod. Ta mimo jiné garantuje právo na přístup k voleným funkcím za rovných podmínek, a to takových, které jsou v demokratickém státě přípustné.
„Žádný zákon nestanoví, že lidé nebo i jen členové Rady České televize či Českého rozhlasu musí tato média a lidi v nich milovat,“ upozorňuje docent Koudelka čtenáře ParlamentníchListů.cz. Dodává, že veřejnoprávní koncept médií není tím jediným, který je v demokratickém systému akceptován. Dokonce jsou státy, které žádnou veřejnoprávní či státní televizi nemají.
Výklad, že by členství v zákonem zřizované Radě ČT bylo podmíněno ideologicky, je podle Koudelky zcela neudržitelný. Česká republika jako stát totiž není na žádnou ideologii vázána, takže to nemůže požadovat ani od funkcionářů. „Připomíná to, když v době totality se museli lidé ve veřejných funkcích hlásit k marx-leninskému světonázoru nebo v Německu k národnímu socialismu,“ obává se Koudelka.
Výklad, že v Radách České televize a Českého rozhlasu mohou sedět pouze jejich zastánci, považuje právník za elitářský a hluboce protidemokratický. „Je to pokus o třídění lidí na ty, kteří mají určitá práva (mediální nadlidi), a ty, kteří je nemají, protože nevěří České televizi,“ uzavřel ústavní právník.
Dopis Dukovi: Stáhněte tu kandidátku, jinak...
S problematickým právním ukotvením své činnosti si ale senátoři hlavu nedělají. Rozhodli se totiž jít cestou nátlaku na navrhující organizace, které mají možnost až do zahájení volby svého kandidáta stáhnout.
Do hledáčku senátorů se dostala například Česká biskupská konference, která navrhla ekonomku Hanu Lipovskou. Ta byla od počátku jedním z hlavních terčů, kritizována byla jednak za svou spolupráci s Institutem Václava Klause, a jednak za svá starší slova, že nerozumí tomu, co vlastně znamená ten „veřejnoprávní vysílatel“.
Česká biskupská konference dostala dopis od skupiny senátorů. V této skupině bylo pět senátorů, kteří ve Stálé komisi pro sdělovací prostředky vyslechli expozé magistra Kučery: David Smoljak, Lukáš Wagenknecht, Marek Hilšer, Mikuláš Bek a také Václav Chaloupek, předseda komise.
Připojilo se dalších 14 senátorů, například Václav Láska, Jiří Dienstbier, Tomáš Goláň, Zdeněk Papoušek.
„Členové této Rady by dle nejlepšího vědomí a svědomí měli hájit veřejný zájem kodifikovaný v zákoně o České televizi. Je zřejmé, že osoby, které otevřeně zpochybňují smysl existence médií veřejné služby, případně rovnou připouštějí potřebu jejich zrušení, nemohou v Radě hodnověrně hájit tento veřejný zájem,“ napsali v dopise biskupům.
Následuje poměrně otevřená výhrůžka: „Z logiky věci je možné na tuto nominaci pohlížet jako na snahu podkopávat význam nezávislých médií veřejné služby a v konečném důsledku i oslabení demokratické společnosti.“
Senátoři prý věří, že katolická církev „na rozdíl od své kandidátky“ tyto cíle nesleduje. A proto ji vyzývají, aby svou nominaci stáhla. „Je žádoucí, abyste se od těchto názorů své kandidátky jasně distancovali a její nominaci do Rady ČT stáhli,“ vyzvali senátoři. V opačném případě se prý budou nuceni domnívat, že katolická církev sdílí názory oslabující demokratickou společnost.
Kardinál Dominik Duka, předseda České biskupské konference, se zastrašit nenechal. Petentům odpověděl, že nominaci stahovat nemíní. Veřejnoprávní média podle něj musí sloužit celé společnosti.
Jak to v české katolické církvi v posledních letech bývá, okamžitě přišla nesouhlasná reakce od Tomáše Halíka, který se nechal zaštítit prezidiem České křesťanské akademie, kde je prezidentem. Ve své reakci napsal, že „v době, kdy dochází k nebezpečnému omezování svobody médií v Polsku a Maďarsku a i u nás se objevuje tlak populistických politiků, zpochybňujících samu existenci nezávislých veřejnoprávních médií, je nominace osoby, která veřejně sdílí takové postoje a navíc přiznává svou nekompetenci, neznalost a nezájem o televizní tvorbu, neomluvitelnou chybou“.
Kardinál Duka má svou chybu okamžitě napravit a nominaci Lipovské stáhnout.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
