Jakl úvodem svého komentáře vzpomíná na to, na co si, podle jeho slov, jeho generace pamatuje dobře.

„Štvavé vysílačky, které údajně šířily mezi lidmi lži a pomluvy. Bylo třeba chránit veřejnost před jejich škodlivým působením. A tak bylo nutné rušit je rušičkami, zakazovat poslech a uvádět jejich vysílání na pravou míru. A také cokoli, co nešlo tehdejšímu režimu pod fousy, se vydávalo za plod působení nepřátelské imperialistické agitace. A už to máme zase,“ poznamenává Jakl.

A poukazuje na to, že se ruší, maže a odlišný názor se vydává za případ jakési cizí propagandy. A jsou na to, jak tvrdí, vytvořeny speciální instituce – a také směřovány pěkné peníze pro pochybné partičky.

„O ty peníze se totiž horlivě hlásí skupinky, slibující neúnavný boj s propagandou, která má za svůj ničemný cíl vnést mezi pracující lid nepokoj a zasít v něm nedůvěru vůči vládnoucímu liberálně demokratickému euroekomultikulti režimu. Partičky musejí vykázat nějakou činnost, aby předvedly, že si své peníze zaslouží. A tak vykazují,“ sděluje Jakl.