V pondělních Událostech, komentářích České televize proběhla velmi zásadní debata na téma financování vysokého školství, respektive školství jako takového, jejíž účastníky byli poslanec Karel Rais z hnutí ANO, člen rozpočtového výboru PS, a předseda Českomoravského odborového svazu školství František Dobšík. „Potíž je v tom, že pan Dobšík, jak sám několikrát zdůraznil, se problematikou vysokých škol v podstatě nezabývá a je velmi kompetentní mluvit pouze o školství nižším a všech odborových věcech, které se týkají školství nižšího než vysokého. To byl první podpásový krok České televize, protože proti panu Raisovi neposadili partnera, který by byl schopen s ním kompetentně mluvit o vysokém školství. To není chyba pana Dobšíka, to je jednoznačně chyba České televize, a ta se z toho nemůže vůbec vylhat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tato chyba ČT byla v průběhu debaty naprosto zjevná. „Protože pan Rais nás obšťastnil větou, která zněla ve smyslu, že přece všechny školy nemohou dostávat stejné peníze, neboť máme nějakou první, druhou nebo třetí ligu vysokých škol. A to, aniž by uvedl, podle jakého konkrétního zákona, předpisu nebo kritéria rozděluje ty první, druhé a třetí ligy. Dlouhá léta jsme tu svědky – v prostředí vysokých škol se pohybuji, tak to sleduji docela zblízka – snahy o likvidaci soukromého vysokého školství. Ta snaha směřovala nejvíce od paní profesorky Dvořákové, která k tomu zřejmě měla nějaké důvody. Je pravdou, že kolem roku 2000 se se soukromými školami roztrhl pytel a v té době došlo k řadě ne zcela žádoucích jevů, neboť soukromá vysoká škola musí mít garanty oborů, předmětů, čili pravidly dané počty profesorů, docentů a vykázanou odbornou, publikační či konferenční činnost,“ připomíná mediální analytik.
Objektivní kritérium pro kategorizací vysokých škol poslanec neuvedl
Proto se tehdy objevil institut tzv. létajících profesorů, kdy se jeden profesor ocitl jako garant nebo tzv. čárkový profesor na pěti i šesti soukromých vysokých školách. „To je naprosto nemožné. Nejen proto, že nemohl odpracovat čtyři a půl úvazku, ale hlavně bylo zjevné, že to je čistý formalismus a že jde opravdu jen o to vyhovět liteře zákona. Proto byla pravidla v průběhu času měněna. Ale nikoli ve prospěch soukromých vysokých škol, nýbrž v jejich neprospěch. Národní akreditační úřad pro vysoké školství, který své plné fungování teprve chystá, nahradil Akreditační komisi paní Dvořákové a já věřím, že bude stonásobně lepší a že se bude chovat racionálněji. Mluvím o tom proto, že poslanec Rais kategorizací na první, druhé a třetí ligy vysokých škol vypustil velmi nebezpečného džina. Protože akreditační úřad může dojít k závěru, že politickým požadavkem je kategorizovat vysoké školy a nějak je kastovat na více a méně hodnotné,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Přitom hodnota vysoké školy se dá poměrně objektivně měřit. „Tím kolik publikuje, jak je úspěšná na odborné úrovni, jak vysokou míru zaměstnanosti mají její absolventi, jak se v praxi vyrovnávají s tím, jakou školu absolvovali. Mnohokrát jsem v poslední době slyšel jako důsledek kauzy kolem UJAKu, že se její absolvent ucházel o konkrétní místo, a když řekl, že vystudoval UJAK, tak mu poděkovali s tím, že nemají zájem. To jsou velice důležité věci a jsou objektivně měřitelné. Ale pan Rais neuvedl objektivní kritérium, podle něhož by se to měřilo. Vypustil tak nebezpečného džina a pan Borek, který pořad moderoval, to zamotal podle svého způsobu ještě mnohem bizarněji, protože na to reagoval slovy: ‚No přece nějaká škola z Mukačeva nemá tu hodnotu jako naše škola.‘ To mě dostal,“ přiznává mediální odborník.
Moderátor by měl být za svůj výrok natažen na českotelevizní skřipec
Předpokládá totiž, že poslanec Karel Rais měl na mysli kastování českých soukromých nebo jiných vysokých škol, nikoli zahraničních působících na našem území. „Pan Borek to do toho zapletl – nevím, jestli z hlouposti, nebo účelově – ale každopádně do toho vnesl téma, které tam vůbec nepatřilo. Ale úplně nejzásadnější věc nezazněla. Žádná soukromá vysoká škola v České republice, ani česká, ani zahraniční, nedostává od státu žádné peníze. Jedině když uspěje se svou žádostí o grant, ale to jsou účelové peníze směrované na vědu, na vědecký, odborný nebo výzkumný úkol. Ale nejsou to peníze tzv. na provoz, což jsou peníze, které končí ve veřejných vysokých školách. A to tedy pan Borek asi nezaregistroval a nebyl tam nikdo, kdo by ho opravil. Pan Dobšík řekl, že vysokým školám nerozumí, a pan Rais mlčel, zůstal na své kategorizaci,“ podotýká Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vrací se ke zmíněnému moderátorovu výroku. „Co opravňuje pana Borka k tomu rasismu? Cožpak je Mukačevo horší město než Třebíč, kde je vysoká škola? Nebo Jihlava, kde je také, nebo jiné české město? Mukačevo je největší centrum určité oblasti Ukrajinské republiky, za první republiky to byla nejvýchodnější část Československa. V Mukačevu se narodila spousta osobností českého umění a kultury. Z té oblasti pocházeli lidé jako básník Jaromír Hořec, výtvarník Jan Kristofori a další. A tady nám nějaký Borek řekne, že ‚nějaká škola z Mukačeva nemá tu hodnotu‘. No já se domnívám, že za tuhle větu by měl být natažen na nějaký vnitřní českotelevizní skřipec, protože tomu se opravdu říká rasismus. To se nedá jinak hodnotit. Za to by zasloužil červenou kartu na velmi dlouho,“ myslí si mediální analytik a moderátorův výrok dává do kontextu s tím, co napsal nedávno Václav Klaus mladší v komentáři pro Novinky o režisérce Olze Sommerové, která bude ve volbách kandidovat za TOP 09.
Diskuse bez jakékoli přínosné informace, jen opepřená výrokem týdne
„Nevím, do jaké míry úplně doslova ocitoval výrok Olgy Sommerové, která měla bojovat proti případnému umístění Kaplického knihovny na Severním Městě a použít přitom slova: ‚A kdo by tam jako chodil? To, co tam bydlí v těch panelákách?‘ Míněni byli ti občané, kteří žijí v panelových domech a nežijí ve vinohradských dvousetmetrových bytech jako ti ‚lepší‘ lidé. To je podobný příběh. ‚Nějaká škola z Mukačeva nemá tu hodnotu.‘ ‚To z těch paneláků.‘ V naší společnosti se zahnízdila strašná míra cynismu, nadřazenosti, arogance a v tomto případě vysloveně i rasismu, která rozděluje lidi na lepší a horší, na ty naše a na naše nepřátele, což se přesně ukázalo i v tomto případě. A samotná diskuse nepřinesla jedinou kloudnou informaci, kterou bych jako pracovník vysokého školství použil v nějaké své orientaci v problému, nebo která by byla smysluplná pro další vývoj v této oblasti. A navíc ji pan redaktor opepřil svým vystoupením, které bych hodnotil jako výrok týdne,“ poznamenává Petr Žantovský.
Také ve druhém vybraném tématu hraje hlavní roli moderátor David Borek. „Nechci, aby to vypadalo, že jsem si na něj zasedl, ale on je autorem tolika mediálních perel, že ho nemohu obejít. Moderoval i čtvrteční Události, komentáře, kde byly tématem peníze pro armádu. Hosty byli poslanec Kováčik a pan senátor Jirsa, první za komunisty, druhý za ODS. Řeč se vedla o tom, že nesplňujeme kritéria NATO dávat dvě procenta rozpočtu na armádu, že výdaje činí jen 1,16 procenta a že nás proto příslušné orgány NATO hodnotí jako jedny z nejhorších ze všech členských zemí a že bychom se nad tím měli zamyslet. A pan Borek položil oběma zákonodárcům otázku: ‚Je vaše strana pro to, aby resort obrany dostával ta dvě procenta z rozpočtu a budete o to usilovat?‘ To je otázka, kterou může položit jedině idiot,“ míní mediální odborník.
Ptát se zákonodárců, zda plnit mezinárodní úmluvy, je nesmysl
Není na politické straně, aby usilovala o to, jestli budeme, nebo nebudeme dodržovat nějaké mezinárodní úmluvy. „My jsme se upsali – nechme stranou, jestli to je dobře, nebo špatně, to je mimo tuto debatu – členstvím v NATO k tomu, že budeme reflektovat všechna kolektivní rozhodnutí za podmínek daných chartou NATO. A jestliže se NATO rozhodlo většinou svých členů, že zbrojní náklady členských zemí budou dvě procenta rozpočtu toho kterého státu, tak to musíme plnit. Může se stát, že na to nemáme, může se stát, že nejsme jediní, kdo to neplní, může se stát, že se bude na vojensko-diplomatické úrovni vyjednávat a že dostaneme nějakou výjimku, že po nějakou dobu nebude nutné vydávat tak vysoké peníze. Teď spekuluji, to jsou možnosti, které jsou dány pravidly mezinárodního vyjednávání, cokoli se dá vyjednat. Ale zeptat se zákonodárců, jestli budou usilovat o to, abychom ty peníze dávali, nebo nedávali, je nesmysl,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ještě více byl zaskočen v okamžiku, kdy se začalo debatovat o tom, kam by peníze měly jít. „Senátor Jirsa říkal v podstatě to, co říkám já. Upsali jsme se k tomu, měli bychom to tak udělat. Poukázal také na to, že máme úplně nesmyslně na jednoho vojáka v činné službě v armádě čtyři úředníky, takže by smyslem mělo být přeorganizovat armádu tak, aby dominantní částka šla spíše na výcvik a přípravu vojska než na administrativní a logistický background, který taková instituce ze své přirozenosti na sebe nabaluje. Její přirozeností totiž je, aby požírala peníze, aniž by cokoli produkovala. Je to státní orgán, který si – nakonec to vidíme v posledních letech – dokáže efektivně vydupat vyšší mzdy, vyšší benefity pro státní úředníky. Z polistopadového státu, který začal jako stát svobodný, stát volného trhu a kapitalistické soutěže, jsme udělali opět stát socialistický, který víceméně stojí a padá s aktivitami úředního dozoru nad občanem,“ tvrdí mediální analytik.
Mise do Libye, Afghánistánu či Iráku jen zhoršily českou bezpečnost
Když jsme tomuto sektoru takové pravomoci dali, tak se teď nemůžeme divit, že sektor vyžaduje víc a víc peněz, aniž by cokoli produkoval. „Úplně stejně je to v české armádě a o tom zhruba tak mluvil senátor Jirsa. Pan poslanec Kováčik byl ještě mnohem konkrétnější. Říkal, že máme ministerstvo obrany, a ne ministerstvo expedičních sborů. Tím narážel na to, že naše síly, peníze i lidé jsou posíláni do misí, které nemají s obranným charakterem Severoatlantického paktu nic společného, do misí v Libyi, v Afghánistánu. Nakonec řekl, že všechny ty americké, francouzské a jiné zahraniční mise do Libye, Afghánistánu, Iráku a všude možně v důsledku zhoršily českou bezpečnost. To je věta, kterou lze ocenit. Ačkoli se ministerstvo obrany má starat o zvýšení naší bezpečnosti ze zahraničí, tak všechny ty akce, které spáchaly rozmanité armádní kruhy v posledních deseti letech do těchto jmenovaných zemí, podstatně snižují naši bezpečnost,“ upozorňuje Petr Žantovský.
prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, dr. h. c.
A to nejen tím, že se v těchto zemích aktivizují různé bojůvky islamistů a teroristů a jde o semeniště nenávisti vůči západní civilizaci. „Ale také tím, že proudí statisíce migrantů do staré Evropy a rozhodně by asi nikdo neoznačil migranty za faktor, který zvyšuje naši vnitřní bezpečnost. Těmito slovy by to neřekl snad ani Ivan Gabal. A v té debatě se řešilo, když peníze ve výši dvou procent rozpočtu máme vydat, tak na co. Pan Borek v tom plaval jako plotice v louži, zjevně to není jeho téma, což dokázal ve chvíli, kdy opět se skrytým ‚rasismem‘, ale s naprosto neskrytou ironií v návaznosti na Libyi a Afghánistán Kováčikovi řekl: ‚No, vy jako komunista byste asi měl rozumět, když teď řeknu, že u Madridu se bojuje za Prahu.‘ To je úžasná věc. Pan Borek znovu – jako kdysi s Haškem a Bugulmou – prokázal své ‚vysoké‘ historické znalosti,“ poukazuje mediální odborník.
Ve španělské občanské válce jednotky pravidelné čs. armády nebojovaly
Ptá se proto, zda opravdu u Madridu bojovaly jednotky tehdejší pravidelné československé armády a jestli Československá republika vysílala peníze, techniku a lidi do vnitřního konfliktu ve Španělsku. „No já myslím, že tam byly dobrovolnické sbory, spousta jednotlivců, všichni ti tzv. španěláci. Mezi nimi i pozdější náš zákonodárce František Kriegel, který hlasoval v osmašedesátém proti přijetí smlouvy o ‚dočasném pobytu‘ sovětských vojsk na našem území. Do Španělska odešel dobrovolně bojovat za tamní republiku proti Frankovi, ale rozhodně tam nešel za státní peníze. Jak vůbec může redaktor veřejnoprávní televize vyslovit takový nesmysl! A myslet to úplně vážně. A ještě s ironickým ‚když jste ten komunista‘, tedy ‚když jste ten něco míň než my ostatní nekomunisté‘. Tak to je věc, kterých je Česká televize plná a zjevně se to nebude zlepšovat, protože je to každému jedno,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
Je to proto, že vedení České televize má o sebe postaráno na dalších šest let a redaktoři si ve zpravodajské budově dělají, co chtějí. „Potom nějaké sofistikované drobnosti jako ‚nějaká škola z Mukačeva‘ či ‚u Madridu se bojuje za Prahu‘ jsou mimo naši rozlišovací schopnost, že ano. Tímhle Česká televize ztrácí opravdu mílovými kroky na své důvěryhodnosti. Tedy pokud ještě nějakou má. Myslím, že ji má hlavně u politiků, kteří jsou přesvědčeni, že má nějaký vliv, také jim to Česká televize tvrdí a oni jí dávají další a další benefity. Ale to už je na jinou kapitolu. A ještě je třeba k té debatě uvést, co v ní nezaznělo, ale mělo zaznít. Jestliže se bavili o tom, kam mají ta dvě procenta z rozpočtu na armádní výdaje jít, tak proč nehovořili o tom, kdo vyrábí jaké zbraňové systémy, kdo je dodává, odkud, přes jaké překupníky, jako býval Omnipol a podobně, za kolik, kdo dodává různé servisní systémy, zásoby náhradních dílů do zbraní a zbraňových systémů, logistiku, počítačové a jiné systémy se specifickými softwary pro armádu a tak dál,“ vypočítává mediální analytik.
Debatu o výdajích na armádu i z toho pohledu, komu a kolik to nese
Bavit bychom se měli především o tom, když už máme vydávat podle regulí NATO peníze na nějakou armádní zakázku, zda přitom nezohledňovat, jestli by nebylo zapotřebí posilovat investičně naše výrobce, náš vývoj, výzkum, vědu a to, co by mohlo sloužit mimo jiné i pro armádu. „Dávám spíš k úvaze, že přece jde o to, že máme centrální dodavatele nějakých systémů pro celou armádu nebo pro velkou skupinu armád NATO. A ti výrobci jsou většinou buď ve Spojených státech, v Německu nebo ve Francii. To jsou ti, k nimž putují peníze. Proč nevedeme debatu o tom, kam jdou naše peníze, na jakou výrobu, výrobu čeho, za kolik výrobu, za kolik de facto vynucený nákup. Myslím si, že pak bychom viděli celou tu debatu o dvou procentech ze státního rozpočtu úplně jinou optikou. To by ji ovšem musel otevřít pan Borek, nikoli já. Pan Borek to neudělal a nikdy neudělá, to je jasné,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
K poslednímu tématu ho inspiroval článek Václava Žáka ze čtvrtečního Práva, kde vyšel pod názvem Ústavní virus z minulosti. „Připomeňme si, že Václav Žák byl nejen jedním z předsedů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ale v první řadě to byl chartista. A jakožto chartista se dopracoval po listopadu 89 na místopředsedu České národní rady, předchůdkyní dnešní Poslanecké sněmovny. Dnes je šéfredaktorem časopisu Listy, což je vlivový politický časopis, a trvale se zabývá politikou. To předesílám, aby bylo zjevné, že to není nezávislý komentátor nebo jen tak nějaký odborník z akademické půdy. Václav Žák je politik. V tomto článku nás poučuje o tom, když to zjednoduším, že chyba našeho systému je v Parlamentu, že je postavený příliš demokraticky, že každý poslanec může navrhovat zákon, jeho novelu nebo pozměňovací návrh či připomínku,“ poukazuje mediální odborník.
Při sledování Dienstbiera se úvaha o zbytečnosti Senátu sama nabízí
Václav Žák píše, že v Německu naopak mají právo navrhovat a pozměňovat zákony pouze kluby, neboli frakce. „Také připomíná různé jiné historické nebo geografické příklady, ale protože je to explicitní a upřímný člověk, tak hned na začátku na sebe prozradil, proč to napsal. Už ve třetí větě zmiňuje předsedu hnutí ANO pana Babiše, který by podle pana Žáka zrušil Senát, snížil počet poslanců na 101, zrušil by místní a krajské rady, zavedl by přímé volby starostů a hejtmanů a tak dále. To je něco, co samozřejmě panu Žákovi nemůže vonět, protože byl u toho, když se stavěl náš parlamentní systém po roce 1990. Kdyby tehdy chtěl – a měl na to funkční, politickou i neformální sílu díky vztahu k dalším chartistům, kteří tehdy obsadili většinu důležitých pozic v řízení státu – tak mohl tehdy dokázat cokoli. Ale dokázal to, že se podílel na vytvoření systému, který dnes kritizuje, protože se mu nelíbí nějaký Babiš,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
K tomu, že Andrej Babiš říká, že by zrušil Senát, lze jedině zatleskat. „Protože to je bez ohledu na jednotlivé senátory, což mohou být – a také často jsou – velice ctihodní lidé, ale je to každopádně vzhledem k jeho pravomocem celkem zbytečná komora. Vždyť ať udělá, co udělá, tak ho Poslanecká sněmovna stejně může vždy přehlasovat. Takže je to jenom taková, jak se říkalo, povídárna, nepoužil bych toho historického výrazu. Když tam pozoruji lidi, jako je Jiří Dienstbier, kteří tam povídají velice často a velice nesmyslně a jsou za to velice dobře placeni, tak se celkem přikláním k názoru, že je Senát zbytečný. Koneckonců Babiš zdaleka není první, kdo to vyslovil. Před ním to vyslovilo mnoho dalších lidí, jednu dobu i celá ODS. Václav Klaus bojoval proti vzniku Senátu od samého začátku a měl pravdu,“ je přesvědčen mediální analytik.
Havel byl postava polobožská, a tak se prezidentovi nechala privilegia
Výčet jednotlivostí, proti nimž Václav Žák nyní bojuje, hezky uzavírá a pointuje větou, kterou sděluje, že vlastně jeho druhý důvod k zamyšlení nad naším politickým systémem není nikdo jiný než prezident Miloš Zeman. „Zabývá se tam okamžikem, kdy se prvním prezidentem České republiky stal Václav Havel. A protože to byla postava polobožská, tak se prezidentovi ponechala různá privilegia jako velmi snížená míra ústavní odpovědnosti a velké kompetence včetně práva veta a podobně. A že to bylo díky Havlovi, protože jemu bylo nemožné takovou věc odepřít. No nevím, proč by to bylo nemožné. Nicméně Václav Žák z toho vyvozuje, že když dnes máme přímou volbu a k tomu ještě Miloše Zemana, a ten má všechny tyto pravomoci, tak to je tedy absolutní katastrofa,“ přibližuje Petr Žantovský úvahy šéfredaktora Listů.
Ten také píše: „Když se do takto chatrné ústavní konstrukce zavedla přímá volba prezidenta, došlo k ústavní změně, která je v přímém protikladu s tím, co český politický systém potřeboval. My jsme potřebovali posílit vládu proti Parlamentu a proti prezidentovi.“ Hlavně poslední věta je velmi zajímavá. „Takže ‚jsme potřebovali posílit vládu proti Parlamentu a prezidentovi‘. Tedy jsme nepotřebovali silný, loajální, vlastenecký a národních zájmů si vědomý systém ústavních institucí, které spolupracují, což je vláda, Parlament a prezident. Toto podle pana Žáka asi nepotřebujeme. My potřebujeme boj, potřebujeme posílit jedny proti druhým. A proč potřebujeme posílit jedny proti druhým? Protože v čele jednoho stojí někdo, kdo je panu Žákovi asi sympatický, třeba pan Sobotka,“ poznamenává mediální odborník.
Od autora jde o strašlivě účelovou, pokryteckou a podpásovou záležitost
Proto by ho velice zajímalo, jestli by stejnou větu Václav Žák napsal, kdyby byl předsedou vlády Andrej Babiš. „On jím možná bude, možná nebude, to ukáží volby a chování jednotlivých stran po nich. Ale každopádně tohle je tak strašlivě účelová, pokrytecká a podpásová záležitost, že by se pan Žák měl opravdu stydět. A hlavně se zamyslet nad tím, když si tohle všechno myslí, tak co tedy dělal, když bral peníze jako místopředseda českého parlamentu. No asi nic. Asi se staral jenom o to, aby on sám a jeho kamarádi z disentu měli dostatečné prebendy. Tak si to můžu myslet. Možná se mýlím, a pokud se mýlím, tak se omlouvám. Ale toto všechno, co v článku popisuje, jsou produkty politického systému, u jehož geneze a kořenů on byl. Dnes to kritizuje,“ podivuje se Petr Žantovský.
„Velmi mi to připomíná logiku Václava Havla, který byl úplně u všeho od prvního okamžiku po listopadu 89, ani vteřinu u ničeho nechyběl, nikdy nechyběl u žádného rozhodnutí. A přesto v tzv. rudolfinském projevu v roce 97 obvinil ‚ony politiky‘ – jako že on politik není, jako že on se od toho stavu odtahuje, distancuje – z toho, že zavedli republiku špatným směrem a k blbé náladě. To je tak pokrytecké a tak alibistické. Celkem se nedivím, že to pan Žák napsal, protože ho znám. Ale ten, kdo ho nezná, může být docela překvapen. A docela logicky si může položit otázku: ‚Dobrá, když jsi u toho byl a mohl jsi to udělat líp, proč jsi to neudělal? Proč to dnes jenom tak jednoduše a směšně kritizuješ a okopáváš?‘ Tak by se asi měl zeptat čtenář Práva. Jestli se zeptal, nevím, ale předpokládám, že ano, protože čtenáři Práva jsou až na výjimky mnohem gramotnější než většina autorů, kteří do Práva píšou,“ uzavírá mediální analytik.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
