Strategická komunikace vlády Petra Fialy ve videu mluví o historickém zneužívání výkladu válečných událostí ze strany Sovětského svazu a jeho nástupnických struktur. V příspěvku na oficiálním facebookovém profilu uvedla, že Litva spustila mezinárodní informační kampaň, ke které se připojily Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Německo a Česká republika.

V krátkém videu zveřejněném na oficiálním facebookovém profilu Strategické komunikace ČR k tomu zaznívá: „Sovětský svaz nebyl osvoboditel, ale okupant. Po druhé světové válce sovětské Rusko okupovalo polovinu Evropy. Sovětská propaganda tvrdila, že osvobozuje dříve nezávislé státy, ale pak Sověti zapomněli odejít.“

Po videu, které už odsoudili mnozí, a to nejen politici, se objevila i zvláštní mapka, která má ukazovat na to, kdo území naší země osvobodil. Role Rudé armády je v mapě snížena na minimum s tím, že většinu území jsme si osvobodili sami a němečtí nacisté jen kapitulovali.

Mapka s téměř vymazanou rolí Rudé armády při osvobození ČSR, kterou na internetu šíří i někteří politici.

ParlamentníListy.cz se na obě věci zeptaly experta na mezinárodní vztahy, bývalého diplomata a pedagoga Petra Druláka a také analytika Štěpána Kotrby. Jejich odpovědi na otázky redakce přinášíme.

PETR DRULÁK:

Jak vnímáte snahu vykreslit roli Rudé armády jako naprosto minimální nebo dokonce negativní v souvislosti s osvobozením v roce 1945?

Jsme svědky historického revizionismu, přepisování dějin. Už před lety jsem varoval před tím, abychom přejímali baltský pohled na dějiny 20. století, protože pobalstké země měly v minulém století úplně jiný příběh a úplně jinou zkušenost se Sovětským svazem než Československo. Vláda přejímá jejich pohled, který je čistě jejich. Právo na něj ale mají jen oni, protože u nich se děly věci jinak a došlo k obsazení Sovětským svazem a pak se tam nacisté a komunisté různě přetahovali a vytlačovali, a tamní národy žily během druhé světové války mezi těmito mlýnskými koly. Není to naše zkušenost. Naše zkušenost je naprosto jednoznačná. Němci zde byli agresoři, kteří se chystali vyhladit český národ a z velké části se jim podařilo vyhladit naše židovské spoluobčany, to je naprosto jasný fakt. Sovětská armáda byla osvoboditelská armáda a bez Rudé armády by žádné osvobození nebylo. Britové s Američany by to sami nezvládli. 

Tohle jsou zásadní fakta, která ještě před 10–15 lety znal každý školák. Působením protiruské propagandy se začínají vytvářet a vynořovat prazvláštní hrdinové v podobě nejrůznějších SSáků a kolaborantů. Uvědomme si, že do baltského pojetí dějin patří i oslava jednotek SS. V Lotyšsku a Estonsku se pravidelně od 90. let pořádaly pochody veteránů jednotek SS. To patří k jejich pojetí dějin. U nás je SSák jednoznačně negativní postava. Není to žádný hrdina, ale někdo, kdo byl na straně těch, co se snažili vyhladit náš národ. Pokud to Lotyši vidí jinak, je to jejich věc, ale Češi by v tom měli mít jasno. Děsí mě, že dnes oficiální místa tímto způsobem překrucují dějiny a mluví o tom, že jedna okupace vystřídala druhou. Rudá armáda, která Československo osvobodila, v roce 1946 už v naší zemi ani nebyla. Krátce po osvobození se stáhli, nezůstali zde. Přišli až v roce 1968, a to je zcela jiná kapitola. Rok 1945 je zcela jednoznačný a je to obrovská pozitivní zkušenost a důvod naší vděčnosti Sovětskému svazu a respektu, který máme projevovat osvoboditelům, ať už přišli z východu jako Sověti, nebo ze západu jako Američané, nebo z jihu jako Rumuni. To jsou fakta, která bohužel vládní propagandisté naprosto zatemňují a překrucují

ŠTĚPÁN KOTRBA:

Každoročně se za poslední léta před 8. květnem rozvíří debata o tom, kdo měl jaký podíl na osvobození naší země v roce 1945. Nyní se ale do věci bezprecedentně vložil stát prostřednictvím vládních úřadů a přidal se na stranu těch, kteří tvrdí, že účast Rudé armády neměla charakter osvobození, ale okupace a kdo tvrdí opak, de facto papouškuje ruskou propagandu. Video sdílí Foltýnova „strategická komunikace“ z Úřadu vlády a Ministerstvo zahraničních věcí. Jak tuto aktivitu vnímáte? 

Že denacifikace je potřebná nejen na Ukrajině, ale i v Česku. Minule, v létě 1945, byla při odsunu Němců a kolaborantů nedůsledná. Víte, rád bych viděl obličeje těch, kteří přežili a vrátili se z Terezína nebo z nacistických koncentračních táborů v Polsku, které osvobozovala Rudá armáda. Jestli Rusy považovali za okupanty nebo osvoboditele. Myslím, že by ti v průběhu léta 1945 navrátivší se koncentráčníci zakroutili dnešním hajzlům krkem. Pro mě je Rudá armáda osvoboditelkou většiny Československa a poloviny Evropy. Rudoarmějci do konce roku 1945 z Československa odešli... Neodešli samozřejmě z ruské části Německa… Už v dubnu 1945 nařídil britský premiér Winston Churchill Spojenému plánovacím štábu válečného kabinetu v Británii, v nejhlubším utajení i před ostatními štáby, přípravu plánu na vyzbrojení nacistických vězňů jejich vlastními zbraněmi ukořistěnými Západem pro válku proti SSSR.  Jmenovalo se to Operace Nemyslitelné (Operation Unthinkable). Plán byl hotov 22. května 1945. Britská vláda kategoricky popírala existenci těchto plánů až do roku 1998. Angličané chtěli primárně podporovat  legitimitu polské exilové vlády se sídlem v Londýně a pomoci jí zvítězit nad stoupenci komunistické („lublinské“) vlády, podporované sovětskou vojenskou správou. Churchill viděl v Polsku klíč k východní Evropě. Nakonec se lekly Spojené státy. 8. června 1945 prezident Harry Truman schválil dohodu dosaženou v Moskvě a přesvědčil Churchilla, aby učinil totéž. Churchillův plán se Stalin dozvěděl předem od Cambridgské pětky a sovětský generální štáb přijal vhodná protiopatření…  

Víte, Československo se nemohlo osvobodit samo a také se samo neosvobodilo. I kdyby to tvrdil Fialův Foltýn a čuč. gen. Koudelka. Na československém území se nacházela německá skupina armád Střed – Wehrmachtu a SS, čítající asi 900 000 mužů, 1900 tanků, asi 1000 letadel a 9700 děl. Proti nim stálo v Praze 30 000 lidí vyzbrojených ručními palnými zbraněmi, zabranými Němcům nebo dříve shozenými z britských letadel a jedna divize vlasovců pod velením generálmajora Bunjačenka, která ale předtím spolupracovala s nacisty a dopouštěla se zvěrstev na Rusech.  

15. listopadu 1945 se v Praze konalo rozloučení s rudoarmějci, 20. listopadu se v Plzni konalo  rozloučení s americkou armádou. Zůstaly pouze vojenské diplomatické mise. Tehdy byl svět normální. Češi se rozloučili s jedněmi i s druhými jako s osvoboditeli, poděkovali a zamávali. Okupační vojska zůstala déle pouze v Německu a v Japonsku. Logicky. V Německu okupační mocnosti postupně přetvořily dosavadní německý správní systém. Do Prahy se ruská armáda vrátila až daleko později, v osmašedesátém. Ale to je jiný příběh, příběh zrady Dubčeka, Novotného, Loma a dalších komunistů na tomto národu. Příběh raket středního doletu s atomovými bombami. Příběh Objektů Javor.

Rusové tu nebyli, ani když Gotwaldovy Lidové milice prováděly převrat. Nebyli tu ani když se Západu nelíbila popularita tehdejších komunistů a jejich převzetí vlády nejen v Československu, ale i dalších zemích později „sovětského bloku“. Tehdy se Západ vrátil k doktríně zadržování (containment) komunismu, i za cenu další velké války, tentokrát s Ruskem. A založil v roce 1949 NATO. Varšavská smlouva vznikla až v roce 1955… V Československu ale byla až do roku 1968 pouze československá armáda, ne sovětská. 

Rozdělení Evropy bylo ale dohodnuto už v Jaltě. V Jaltě byla podepsána Deklarace o osvobozené Evropě, která definovala zásady politiky vítězů na územích dobytých od nepřítele (včetně Protektorátu Böhmen und Mären). Nicméně v Jaltě nebylo řečeno, jaký režim má být kde nastolen. Titova Jugoslávie si vybrala jinou podobu socialismu, než Polsko nebo Československo. A Enver Hodža si pro Albánii vybral také jiný režim. Pouze SRN a NDR byla podoba režimu vnucena. Závěr z Jalty zní: „Nastolení řádu v Evropě a rekonstrukce národního a hospodářského života musí být dosaženo takovým způsobem, aby osvobozené národy mohly zničit poslední stopy nacismu a fašismu a vytvořit demokratické instituce dle vlastního výběru.“ Za vše ostatní si už můžeme sami. Košickým vládním programem, organizací Národní fronty Čechů a Slováků, neúčastí v Marshallově plánu, pohrdnutím spojeneckou smlouvou s Francií. Zničit poslední stopy nacismu a fašismu měli naši otcové a dědové nejspíš  důkladněji, bez holubiččího slitování. Odsun Němců byl řízen československou armádou a českými ozbrojenci a partyzány, ne rudoarmějci. Přes republiku táhly do západního sektoru oddíly UPA – banderovci. Klid nastal až dlouho po roce 1946.

A co říci definitivně k tomu, zda nás Rudá armáda osvobodila, nebo přinesla jen další útlak?   

Historii nelze změnit. Šoa nelze ani odpustit. Dodnes v Česku žijí potomci těch, kteří podlehli velkému retribučnímu dekretu 16/1945 Sb. jako nacističtí zločinci, zrádci, udavači a jejich pomahači – členové Vlajky, Kuratoria pro výchovu mládeže, členové České ligy proti bolševismu. Trest smrti dostalo tehdy ale jen 730 lidí. 

Definitivně nelze říct nikdy nic. Foltýnové nepřestanou lhát. Klíčem ke dnešním lžím byl nenávistný projev Winstona Churchilla po porážce Konzervativní strany ve volbách 5. března 1946 na Westminster College v americkém Fultonu. Tam začala studená válka a bylo jen štěstí, že se nestala 3. světovou válkou. Někteří v tom bipolárním světě chtějí žít ještě dnes.

Skončí tyhle vášnivé debaty někdy, anebo nás čeká věčný boj o tuto část našich dějin?

Dodnes se dohadujeme, jestli byl Žižka lapka, anebo vojevůdce… Jestli byl Hus kacíř, nebo poctivý následovník Jošuy z Nazaretu. Stejně tak se budeme dohadovat, jestli čeští fašisté a udavači z řad našich spoluobčanů měli dostat provaz, nebo odměnu. 

Psali jsme:

Z Foltýna je Goebbels. Definitivně. Video k výročí je podle politiků zlomem

Tuna hnoje, zuří Nerudová po výstupu u Moravce. A obrátila se na policii

„Opovrhuji jimi.“ Zeman opět naštve. A odhadl konec na Ukrajině

Zlí Češi, Lidice se postřílely samy, uslyšíme. Za německé peníze. Historik a zásadní fakta o Němcích u nás