„Tento týden si připomínáme už 80 let od našeho osvobození. Co k této události říci? A mají podle vás pravdu ti, kteří poukazují na určitou snahu, v některých případech, až ‚pozměňovat‘ historii? Měli by se evropští lídři zúčastnit oslav konce druhé světové války v Moskvě? A co říci na určitou nevoli, kterou u některých vyvolalo například rozhodnutí slovenského premiéra Fica akce se zúčastnit?“ Takové otázky jsme položili zmíněným známým osobnostem.
Ivan Vyskočil a vzpomínka na maminku, která zažila koncentrák…
„Vždy, když se blíží májové dny osvobození a v Praze rozkvetou šeříky, vzpomenu na vyprávění mojí maminky, která se opožděně vracela z koncentráku. Všichni si mysleli, že bude i s tátou patřit k těm, co už se nevrátí nikdy, a že jich bylo! Všichni na té ulici plakali a můj, tenkrát malý bráška, tu svou milovanou maminku nepoznával. Na to snad teď máme zapomínat, a zapomínat na to, kdo tohle lidské hoře způsobil?“ klade řečnickou otázku herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil. „Psal jsem jednou o osvobození Terezína Rudou armádou a nějaký pablb mi napsal, že vlastně nebylo co osvobozovat, neb Němci už odtamtud utekli. Pravda je ale taková, že utíkali s tím ‚máslem na hlavě‘, jen proto, že slyšeli za humny rachot Koněvových tanků!
Přejete si v brzké době další návštěvu Volodymyra Zelenského v České republice?Anketa
„Možná ti, kdo neměli vyprávění rodičů či prarodičů, mohou propadnout dojmu, že osvobození naší vlasti byla růžová projížďka na tanku, bez jakéhokoliv nebezpečí. Mnohým těmto žvanilům by nebylo na škodu si tu veselou procházku znovu projít. Ať už přes pláž Omaha, nebo s generálem Svobodou z Buzuluku do Prahy! Nesmí se zapomínat na oběti, které nám umožnily se vůbec narodit. Nesmí se zapomínat na ta strašná čísla na dětských ručičkách v Osvětimi! A nepozvat na výročí osvobození této továrny na smrt Rudou armádou ruskou delegaci, to je nejen neslušnost a plivnutí do obličeje všem, kdo se na ukončení těch hrůz podíleli – to je, vážené dámy a vážení pánové, to je prasárna úplného dna!“ říká rázně.
„Proto se nesmí zapomínat, a je téměř slušnost od státníků jet na vzpomínku nejen do Moskvy, ale i do Normandie. Fico je u mě slušnej, férovej a statečnej chlap! Tak, to je můj názor, a vy si můžete přepisovat dějiny, jak chcete. Šeříky mi kvetou pod oknem – tak půjdu 9. května na Olšany, poděkovat sovětským vojákům za svůj život!“ vzkazuje Ivan Vyskočil.
Ladislav Větvička a dnešní nejrůznější „Blbuše“
Pro ParlamentníListy.cz se vyjádřil i několikanásobný bloger roku Ladislav Větvička. „Když sem byl maly synek, každy rok od 30. dubna, kdy Vudca spachal sebevraždu (pote, co se dozvěděl, že Ostrava padla do ruk Rude armady), začinala masivni propaganda. Pokračovala 5. května, kdy Pražaci velice proziravě zablokovali mosty přes Moldau, čimž branili v uniku Schörnerovy armady do ameryckeho zajeti a pak se divili, že to sudruhy z SS trochu vytočilo. Končivalo to 9. května, kdy tank č. 23 vjel do Prahy, slavně se nechal zničit, čimž ho mohli vyzvednut na podstavec a pak poslužil duhovym pitomcum, keři ho přemalovali na ružovo,“ vzpomíná bloger.
„Nemival sem tehdejši propagandu rad, byla přiliš jednostranna. Ze stejneho duvodu se mi robi zle, když vidim dnešni nejruznějši ‚Blbuše‘, když robi to same z druhe strany. Ale pokud si to česky narod necha libit a voli tyto figurky, dobře mu tak,“ rázovitě sdělil Větvička.
Bruno Solařík: „JE SUIS FICO“
„Republikou obchází strašidlo fašismu. Začíná to neskrývanou nenávistí k prezidentu Benešovi, pokračuje to oslavováním banderovských tradic a končí to vysloveně hitlerovským pokřikováním skladatele Foltýna, že postup Rudé armády na naše území nebyl osvobozením, nýbrž okupací. Pomiňme fakt, že hned na podzim 1945 Rudá armáda republiku opustila, což hanebnou tezi o okupaci vylučuje samo o sobě,“ říká publicista a autor literatury faktu Bruno Solařík.
„Horší je, že pod argumentem vzájemné zaměnitelnosti obou totalit – nacismu a bolševismu – zakrývá náš foltýnjugend prostý fakt, že bez zničení genocidního rajchu válečným úsilím spojenců, mezi nimiž největší tíhu bojů nesla beze vší pochybnosti Rudá armáda, bychom tady jako etnikum dnes prakticky nebyli. Heslo, že v květnu 1945 nepřišlo s Rudou armádou osvobození, nýbrž okupace, proto vyžaduje faktickou korekturu, abychom získali historicky přesnou verzi. Nuže, v květnu 1945 přišlo s Rudou armádou nejen osvobození, nýbrž přímo záchrana samotné existence českého národa a státu. Žádná protektorátní propaganda s tímto dějinným faktem nic nenadělá ani 80 let po květnu 1945,“ připomíná.
„O něco úsměvnější, než goebbelsovské vydávání bytostné záchrany za ‚okupaci‘, jsou výroky hřibovitých svazáků, že Praha se osvobodila sama, že Němce vyhnali samotní Češi atd., samozřejmě na základě faktu, že 8. května 1945 vojáci wehrmachtu skutečně kapitulovali do rukou České národní rady. Věrohodnost lecjaké teze se dá nejlíp ověřit srovnáním. Představme si tedy, že je začátek května 1944. Angloamerické jednotky připravují na Apeninském poloostrově ofenzivu v prostoru kláštera Monte Cassino a Sověti osvobozují strategický přístav Sevastopol na poloostrově Krym. Celá západní i střední Evropa až po Halič a Bílou Rus je pevně v rukou Němců.
Vtom přichází 5. května 1944 zpráva o povstání v Praze. Němci vrhají proti povstalcům pěchotu, tanky a letadla, Staroměstská radnice hoří, ale 8. května 1945 to Němce přestane bavit, složí zbraně a nad Hradčanami zavlaje československá vlajka. Co vlastně na té představě, že Praha se osvobodila sama a že Češi vyhnali Němce bez Rudé armády, působí tak nehorázně? No právě ten fakt, že bez pádu Berlína a rozdrcení Schörnerovy milionové (!) armády na našem území by Češi nemohli, při vší úctě, pomýšlet ani na vystrčení praporu z vikýře. Jak prosté, milý Holmesi,“ pokyvuje Solařík.
A na samý závěr podotýká: „Vítězství by se mělo oslavovat společně. Když to holt kvůli rusofobní hysterii Západu nejde, dovolím si vyslovit jen symbolickou poznámku: JE SUIS FICO“.
Jan Schneider: Strašpytlové, co stále šílí s tou „ruskou hrozbou“…
„O válce se hodně mluví, ale málo se zdůrazňují fakta. Když budeme sledovat stopu peněz, což je metoda zcela neideologická, s překvapením zjistíme, že se tomuto tématu a tomuto pohledu na historii téměř nikdo nevěnuje. S ještě větším překvapením zjistíme, že tato metodika nás dovede ke zcela jiným závěrům, než jsou ty ideologií deformované běžné mediální vycpávky (vycpávky proto, že nic podstatného neříkají). A nejde jen o to, jak válka probíhala a jak skončila, ale především, jak začala – z toho si nyní musíme vzít co největší poučení. A opět, především je nutno se soustředit na stopu peněz. Tento neideologický, fakty vyfutrovaný pohled, je tou nejlepší zbraní proti všem těm přisluhovačům, kteří za mrzký žold (proto je potřeba zastavit skryté zahraniční financování neziskovek!) budou za chvíli schopni po geobbelsovsku tvrdit, že vlastně Hitler chránil Evropu před ‚rudým pařátem‘,“ říká publicista, emeritní bezpečnostní analytik a někdejší bubeník Plastic People of the Universe, dnes i člen Klubu 2019 Jan Schneider.
„Mělo by být věcí cti, aby se nejen evropští, ale všichni světoví lídři vyjádřili, že již nikdy bychom neměli opakovat hrůzy války. A ti strašpytlové, co stále šílí s tou ‚ruskou hrozbou‘, by si měli uvědomit, jak pravdivá jsou slova nedávno zemřelého, pro Brity pracujícího sovětského zpravodajského důstojníka Olega Gordijevského, že by Západ měl ‚vzít Rusko do hry‘ a nesnažit se ruského medvěda natlačit do kouta a urážet ho a ponižovat. Vždy, když se tak stalo, vylezl ruský medvěd z nory, spoustu ran sice utržil, ale ještě více jich rozdal, a vždy vyhrál,“ upozorňuje.
„Pokud jde o účast premiéra Roberta Fica na moskevských oslavách, hodnotím to jako čin skutečného státníka, důstojného představitele svého státu. Samozřejmě že Slovákům závidím,“ uzavírá Jan Schneider.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Jak hodnotíte obsah článku?
autor: David Hora
zlatík
