To, že v české debatě funguje mnohem více ruská propaganda, než je tomu třeba v Polsku, přisuzuje Snyder konsekvencím paktu Ribbentrop-Molotov. „Země, které v roce 1939 zažily sovětskou invazi, Polsko a státy Pobaltí, jsou vůči ruské propagandě v zásadě imunní. Zatímco země, kam Sověti v roce 1939 nevtrhli a které přišly do kontaktu se sovětskou mocí až později, reagují jinak. Je to jasně patrné například v Česku a Maďarsku,“ míní americký historik.

Pro něho osobně je to prý překvapení, zejména kvůli Mnichovu. „V Česku nemluvíte o mnichovské dohodě, ale o "zradě". Ale jak to, že pak nemluvíte o zradě Ukrajiny? Vždyť koncepty Sudet a Putinova Nového Ruska jsou si velmi podobné,“ myslí si Snyder.

Je pro něho údajně matoucí, že když se Česko teď dívá na Ukrajinu, neřekne si: Když byl rok 1938 velkou zradou ze strany Západu, neměli bychom teď jasně podporovat politiku, která by se snažila zabránit opakování obdobné situace? „To mě jako historika na Češích skutečně překvapuje. Zkušenost Mnichova vám přece říká, že stát by neměl být zničen z etnických důvodů, protože to není jen konec toho státu, ale začátek konce celého systému,“ uvádí Snyder.