„Pokud budou pokusy přivést Rusko k přímé vojenské účasti na Ukrajině úspěšné, bude to znamenat pro naši zemi katastrofu srovnatelnou s afghánskou válkou v letech 1979 – 1989. Lhostejno, kdo stojí za sestřelením malajsijského civilného letadla, tato událost mohla celý konflikt vyhrotit, či z něj nabídnout cestu ven. Najít řešení pro Ukrajinu však není snadné. Vlády v této zemi řízené mocnými oligarchy přivedly Ukrajinu ke kolapsu a chudobě. Dokonce i sousední Bělorusko je na tom stran makroekonomických ukazatelů lépe. Současná krize dostává Ukrajinu ještě více do kolen," je přesvědčen Karaganov.

„Kdo vlastně za současného stavu v konfliktu dominuje a kam by se měla ubírat racionální strategie Ruska? Je nepochybné, že Rusko před několika měsící zcela správně řeklo dost. Pětadvacet let trvající vojenská, ekonomická i politická expanze Západu do sfér vlivu Ruska už nebyla pro naši zemi dále akceptovatelná. Ruští politici i občané v důsledku neustálého ponižování prahli po odvetě. Anexí Krymu se jim dostalo zadostiučinění. Rusko prostřednictvím této neočekávané akce dostálo důležitého vítězství. Zároveň ukázalo, že napříště bude hájit své národní zájmy stůj co stůj. Ukrajina ztrátou Krymu naopak přišla o možnost ucházet se o členství v NATO," popisuje současnou situaci Karaganov svýma očima. 

Rusko podle jeho názoru rovněž vyslalo důležitý signál směrem k Západu. „Jeho ničím a nikým neomezená dominance je u konce a svět se může těšit na spravedlivější a demokratičtější rozložení sil. V neposlední řadě poslední kroky Ruska v oblasti zahraniční politiky způsobily, že jsou obyčejní Rusové opět hrdí na svoji zemi a stoupá i oblíbenost prezidenta Vladimíra Putina. Ten se jistě pokusí získaný politický kapitál využít k překonání hospodářské stagnace. Přibližně do dubna šlo vše podle plánu. Krátce poté se však jasné vítězství Ruska v prvním kole konfliktu začalo rozmělňovat. Něco se, zkrátka a dobře, zadrhlo," zmiňuje Karaganov. 

Ruské elity začaly podle Karaganova vést neplodné diskuze o ekonomické krizi a dopadech hospodářských sankcí místo toho, aby vytyčily základní cíle liberální či antiliberální agendy. „Začalo se více mluvit, než jednat. Mezitím se ruská ekonomika dostala do stagnace. Dokonce i příznivci Ruska jsou nyní přesvědčeni, že zemi čeká černá budoucnost. Jeden z mých čínských kolegů mi v této souvislosti řekl, že Rusko sice získalo taktické vítězství, ale nakonec zřejmě utrpí strategickou porážku. Rozvojová agenda se projednávala v mnoha textech i na stránkách Valdai Clubu. V této své úvaze bych se však chtěl více pozastavit právě nad hrozbou přímého zapojení do války s Ukrajinou," upozorňuje Karaganov.