„Když jsme přijeli do ‚matky‘ do Francie, města Tours, tak tam to bylo úplně jiné,“ vzpomíná zaměstnanec společnosti Faiveley, která mimo jiné dodává okna či dveře pro rychlovlaky nebo metro. Mimochodem, společnost má výrobní závody ve více než dvaceti zemích a podílí se na dopravní technice – od tramvají po metro včetně rychlovlaků.
Jako v pohádce aneb vítejte v realitě…
„Hned se o nás postarali, dostali jsme auto, ubytování na hotelu. V práci úplně jiné jednání. Jiné normy, přátelská atmosféra, pracuje se tam v klidu, žádný stres, žádný honem, honem, všechno rychle,“ nevycházel z údivu mladík. „Ve Francii jsou čtyři přestávky včetně hodiny na oběd. Ráno mají deset minut a když chtějí na kafe, tak si dojdou. V Plzni jsme to měli stejné, ale musíte chodit včas, tady se i dvě minuty trestají. Počítají se takzvané turnikety, kolikrát se projde do fabriky a ven. To ve Francii není. Nu a oběd – tady je půlhodinka, ve Francii hodina. Rozdíl tady a tam, to je neskutečný. Tam si můžete vybrat z pěti hlavních chodů. Vaří kuchař, tam se jídlo nedováží. A zas tak velká firma to není, rozdíl činí tak sto lidí!
Atmosféra ve Francii je prý „bombastická“. „Máte jiné normy, takže máte klid na práci. Nestrachujete se, že byste na něco zapomněli, nemáte to tak těžce nalajnované. Tam dělají lidé, tady lidští roboti,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz mladík, který se měl ve Francii vyškolit pro obsluhu jednoho technického zařízení, v plzeňské firmě však jen čekal na své uplatnění.
Obrácený svět: Kmenoví zaměstnanci v horší pozici než agenturní
Jak hodnotíte svou osobní ekonomickou situaci?Anketa
Jak dostat peníze zpět? Vybírat pokuty!
„Na lékaře máme čtyři hodiny na den. Když je to déle, musí to být už jiný lékař. Takže když bydlíte 30 kilometrů od Plzně a jdete k lékaři, kde prosedíte dvě hodiny, než se na vás dostane řada, a než se vrátíte, tak je po čtyřech hodinách. No a volají vám, kde jste, proč nejste v práci.“ A další věci. „Pokuty za jídlo na pracovišti, za telefon v ruce – kdyby se doma něco dělo, to je nezajímá, dostanete hned pokutu 500. Strhávají se i větší průchody turniketem ven, to jsou kuřáci, kteří chodí kouřit ven. Průchod do skladu je za 500 korun pokuty, i když jdete na toaletu a máte to tam blíž. A na 200 osob jsou 4 záchody,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz bývalý zaměstnanec francouzské firmy.
Bon apetit aneb česká „mňamka“
„Nu a nejhorší je jídlo, které si platíte. Na oběd se ani netěšíte. Když vidíte, co je v knize stížností, tak tam je pořád něco, pořád tam někdo něco píše. Nechápu, proč plzeňská fabrika vozí jídlo z Tachova. To jsou strašné blafy. Hnědá omáčka, ta se nedá jíst. A ryby, to také každý řve, jaký je to puch. Všechno je z prášku, bramborová kaše a tak. Nebo chuťovka je, když máte hranolky s tatarkou a tu tatarku mají uskladněnou někde na přímém sluníčku. To je hezké, když je tam osm hodin dvacetilitrový barel s tatarkou a pak vám toto kydnou na hranolky. Prošlé bagety, to se také neřeší. Je tam spousta věcí, které si lidi nekupují, protože jsou strašně drahé. Fabrika přispívá na jídlo asi třiceti korunami a platíte asi 80 za oběd,“ vypočítává neduhy společnosti mladík. „Z platu strhávají měsíčně nějakou částku na oblečení a obutí. Na kalhoty čekáte půl roku, protože nejsou. Když nemáte triko, musíte si koupit jiné, než dostanete služební – zhruba za půl roku. Víkendy, svátky nejsou ohodnocené. Dříve, když tady byli mistři Francouzi, tak to bylo placené sto procenty, ale za českých mistrů jen 25 procent. Jak přesčas, tak sobota, neděle.“ Na začátku roku se přidalo osm set hrubého, „…ale za to si koupíte pár svačin. Jinde se přidávalo až několik tisíc.“ Odbory prý tady nejsou a nikdo se raději ani o nic takového nepokouší…
Psali jsme:
Ztráta je také zisk (?)
„Když třeba na dveřích nedali uzemňovací podložky, tak ty se musely vyreklamovat, sundat z vlaku, poslat zpátky, předělat. Každý si hledí svého a nikdo pro nikoho nic neudělá. Zakázky jsou, ale mistři neví, o co jde, co se má dělat. Tam jsou třeba dveře, na které chybí jedna součástka, která se musí objednat z Francie, a na tu se čeká dva dny. Pak se stává, že sem přijedou náklaďáky a pak jedou zpět s prázdnou, protože ty věci nejsou hotové. Takže to odnášíme na platu, protože nevyrábíme, nemáme pohyblivou částku za nesplnění limitů a dodávky. To dělá dva tisíce. Že za to nemůžeme, to je nezajímá. Už byli tací, co si nosili lepenku z domova, aby mohli oblepovat okna,“ uvádí tragikomický případ bývalý zaměstnanec. „Ale trestá se za to, že sedíte na koších nebo si pouštíte hudbu, i když se ví, že to zlepšuje prostředí. Kolektiv tam není žádný, veškeré aktivity jsou nulové. Ve Francii dvakrát týdně si kluci zahrají fotbal nebo jdou spolu na pivo. Tam to bylo o něčem jiném. Každý z těch kluků byl neuvěřitelně zručný, dokázali poradit, pomoc. Tady u nás to neexistuje.“
Čeští lidští roboti a panstvo ve vedení
Jednání s lidmi v plzeňské společnosti? „Oni jsou absolutně nejvíc a my jsme jen lidi-roboti. Nic. Když řeknete svůj názor, tak už nemusíte chodit další den. A když nejsou lidi, nahradí je agenturními. Udělají jim dvouhodinovou přednášku o bezpečnosti a ukáží, co mají dělat, a oni jedou podle počítače. Nejsou tam jen zámečníci, ale třeba kadeřníci,“ uzavírá svůj příběh zaměstnanec. Zajímavý je také pohled na internetové hodnocení společnosti. Firma, která kdysi ještě jako Lekov působila v Blovicích na jižním Plzeňsku, odkud po desítkách let v roce 2015 odešla a postavila si na konci Plzně nové středisko. To městu samozřejmě způsobilo znatelné vrásky na čele. Už jen kvůli zaměstnanosti místních obyvatel nebo třeba oblíbené kantýně, do které chodili lidé z širokého okolí včetně důchodců.
Je nasnadě, že jsme se pokoušeli – telefonicky i mailem – požádat o vyjádření. Bez jakékoliv reakce. Když jsme se přes nejrůznější spojovatelky a osobní oddělení někam dovolali, zeptali se nás, co vlastně chceme. Na odpověď, že se jedná o novinářský materiál, ke kterému by bylo dobré se nějak vyjádřit, nás přepojili do skladu…
Vykukům nazdar
Letní období pravděpodobně zastihlo i úřady. S nulovou reakcí jsme se setkali i na krajské pobočce Inspektorátu bezpečnosti práce. Rádi bychom jim dali prostor pro vyjádření, kolik kontrol v zahraničních společnostech, ale vlastně obecně ve firmách v Plzni, za uplynulé období provedli. Redakci to zajímá i proto, že se kupí další a další stížnosti. Třeba na jednoho výrobce pizzy, který sice mohutně inzeruje, ale svým zaměstnancům majitel údajně přidal 1 (slovy jednu!) korunu na hodinu. A nebo také jedno zahradnictví, kde obzvláště rádi zaměstnávají lidi v exekuci, aby jim pak „na ruku či na dřevo“ dali jen zlomek částky, kterou napřed slibovali. Inu – když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. A to se týká i agenturních pracovníků…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
