Bude Fiala lepší premiér než Babiš?Anketa
Jedním z předvolebních témat, které tzv. demokratická opozice používala jako kladivo na Babišovu vládu, byl růst zadlužení. Ne že by zadlužení nerostlo a taktéž se jistě dalo na něčem či na někom ušetřit. Nicméně celý problém byl podáván v extrémně zjednodušené formě a bez kontextu. Což vyhrává volby, ale ty už jsou pryč a tak je načase se na tento problém podívat trochu zevrubněji a hlavně s ohledem na zbytek Evropské unie.
Z tabulky Eurostatu je možné vidět, že Český dluh vůči HDP mezi roky 2019 a 2020 poskočil. A že se tak stalo téměř po celé Evropě. Česko však stále patří k zemím, které nejsou zadluženy ani do poloviny HDP. Což potvrzuje i o něco pozdější tabulka Eurostatu, která udává zadlužení Česka jako 44,1 %.
Dluhy států EU ve vztahu k HDP v letech 2019 a 2020
Zdroj: Eurostat
Odhlédněme od konce grafu, kde se stále ještě nachází Česká republika a ještě nějakou dobu, i přes strašení rozpočtově odpovědných, nacházet bude, a podívejme se na jeho začátek. Kvůli pandemii covidu celkem čtyři země překročily hranici 100 % vládního zadlužení vůči HDP. Španělsko, Kypr, Francie a Belgie. Tyto čtyři země se tak přidaly k Řecku, Itálii a Portugalsku, které měly vysoké dluhy ještě před epidemií. Řecko dokonce už dluží 200 % svého HDP. A jak Eurostat sám poznamenává, průměrný dluh eurozóny už také překročil 100,5 %. Řečeno zkráceně, tyto země jsou zadluženy až po uši.
Přesto tyto státy dále fungují. Ale vyhlídky, že by se zadlužení snížilo, jsou mizivé. Znamenalo by to buď rozšíření nebo zefektivnění výroby, ovšem v porovnání s ČR jsou tamní pracovníci drazí a navíc bude jakýkoliv rozvoj podvázán Green Dealem. A nebo konec žití nad poměry. Problém těchto zemí ovšem bude, že jejich obyvatelstvo nemá pocit, že by si žilo nad poměry. Jak ukázaly protesty Žlutých vest, uskrovňování je mírně řečeno politicky nebezpečné, řečeno realisticky, žádný příčetný politik se ho nedopustí.
Fotogalerie: - K harmonogramu vyjednávání
Prozatím jsou tyto země schopny své dluhy splácet. Ale to nebude trvat věčně. Může to být příští krize, která dožene jednu z nich do platební neschopnosti, případně ta další. Jak ukazuje historie, mnohem dříve se poroučí pravidlo, že dluhy je třeba splácet, než že politik předstoupí před lid a řekne: „Utáhněte si opasky, teď chvíli nebudete jíst.“ To se stává jen v malých zemích, které k tomu donutí velké země. Ale Francii, Španělsko a Itálii nedonutí šetřit ani Němci.
Další problém je povaha ukazatele dluhu vůči HDP. O tom se přesvědčili Řekové, které k úsporám donutilo právě Německo. Když stát přestane utrácet, sníží se objem peněz v ekonomice a i když stát ušetřil, v podstatě jen ukázal, jak moc je ekonomika státu závislá na státním utrácení a poměr dluhu k HDP se nezmění.
Výhledově se v EU kvůli tlaku jižních států odehraje takzvané oddlužení. Spekulovat, jakým konkrétním způsobem není až tak zajímavé, svou historickou roli pravděpodobně sehraje ECB a někdo na něm určitě bude bit, buď věřitelé nebo střadatelé nebo daňoví poplatníci. Co je však velice pravděpodobné, oddlužování bude pod taktovkou Evropské unie. A zde je čas se opět zaměřit na Českou republiku a jakou bude hrát roli.
Oddlužení totiž zřejmě budou muset schválit zbylé státy, pokud tedy do té doby neprojde většinové hlasování v Evropské radě. A zde bude neopakovatelná příležitost. Státy s nízkým zadlužením budou zcela oprávněně protestovat, že oddlužování je nespravedlivé, protože ony šetřily, nad poměry si nežily. Naopak zadlužené státy budou tlačit na rychlé řešení situace. A bude se vyjednávat. A na stole bude to, co kdo na stůl dá. Peníze, převod firem, konec Green Dealu, permanentní institucionální zvýhodnění na úkor zadlužených států. To vše bude stále stravitelnější než bankrot velkých a velice zadlužených států eurozóny.
Fotogalerie: - Výsledky eurovoleb v číslech
Aby Česká republika tuto příležitost využila, bude muset u vlády být někdo, komu budou obyvatelé jeho země přednější než evropská myšlenka. Což v Česku není zdaleka zaručené. Zatím se dá říci, že tímto vyjednavačem nebude moci být ani Petr Fiala, ani Andrej Babiš. Prohlášení Petra Fialy, kterak Česká republika patří na Západ, a jeho strašení výstupem z EU či NATO rozhodně nepůsobí jako ukazatel, že by v případě potřeby dokázal blokovat vyjednávání a dostat tak jižní státy pod tlak, aby svolily k věcem, které jim rozhodně nebudou příjemné, jak finančně, tak z hlediska prestiže.
Andrej Babiš už svou příležitost měl. Když se projednával tzv. Covid Relief Fund tedy fond obnovy, mohl tlačit mnohem víc. Tedy, mohl by, pokud by neměl svůj byznys po celé Evropě. Byznys, který je zranitelný politickými rozhodnutími. Tudíž se jen spokojil s tím, co mu bylo předloženo a nyní to vykazuje jako úspěch svého vyjednávání. Koneckonců, jediný, kdo mu otloukl o hlavu, že nevyjednal více, byla ODS.
Pokud Česká republika nebude mít někoho, kdo z jejího nízkého zadlužení udělá konkurenční výhodu, je zde možnost druhá. Přidat se k nezodpovědným a napůjčovat si, co hrdlo ráčí. Ideální by bylo samozřejmě napůjčované peníze proinvestovat v infrastruktuře a vzdělání. Ale pokud by to snad nebylo možné, bude pořád lepší je bohapustě prožrat a mít se chvíli dobře. Nenechme se totiž mýlit. Za to, že budeme zodpovědní a hodní, nám nikdo nic nedá.
Autor je redaktor ParlamentníListy.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
