Na úvod tohoto Týdne v médiích se Petr Žantovský přiznává, že na dlouhou dobu podlehl představě, že už ho Evropská unie snad nemůže ničím překvapit. Není to pravda. Svůj omyl zjistil při prohlížení stránek Evropské komise, kde našel aktuální sdělení: Jarní balíček evropského semestru 2025 stanoví pokyny k posílení konkurenceschopnosti EU. Samotné sdělení je podle něj psáno tak toporným jazykem, že se v něm člověk může jedině ztratit. O úžasné dramatické a stylistické formulace v textu není nouze. Například v sekci nazvané „Cílená doporučení členským státům“ na čtenáře čeká klenot, který si Petr Žantovský dovoluje citovat v celé délce: „Zprávy o jednotlivých zemích pro rok 2025 posuzují hospodářský vývoj, vývoj zaměstnanosti a sociální vývoj v každém členském státě v souladu s prioritami stanovenými v Kompasu pro konkurenceschopnost.“ Žantovský se zastavil u toho „Kompasu pro konkurenceschopnost“, který označuje za opravdu skvělý pojem.

Podobných krás je text plný. Třeba tato věta: „Letošní zprávy o jednotlivých zemích rovněž hodnotí provádění plánů pro oživení a odolnost a programů politiky soudržnosti.“ Mediálního analytika by zajímalo, co se myslí tou politikou soudržnosti. To, s kým se máme držet za ruce a býti soudržní, se však z textu nedozvíme. „Zřejmě ale úředníci Evropské komise a Evropské unie vědí o co jde, nebo prostě jenom neustále fruktifikují ty samé floskule a fráze,“ míní Žantovský a rovnou nahazuje další perlu z textu, která zní: „V rámci plánu ReArm Europe, tj. připravenosti na rok 2030 předloženého v březnu 2025, navrhla Komise aktivaci vnitrostátní únikové doložky, která členským státům umožňuje dočasně překročit maximální míru růstu čistých výdajů na podporu výdajů na obranu.“ Mediální analytik má po přečtení mnoho otázek: Co to znamená v překladu do češtiny? „Dává Evropská komise bianco šek komukoli, aby nafoukl své zbrojní rozpočty podle svého? A jak je potom použije? Proti komu?“ ptá se. Žantovského napadlo i zcela bizarní vyústění, kdyby některý členský stát takto posílenou armádu použil proti Evropské unii. 

Žantovský si všímá, že unijní materiál obsahuje také plán na školení lidí v členských zemích na to, aby pronikli lépe do světa dezinformací, pravd a nepravd, „Už to nepřipomíná Orwella. To už je čistý Orwell. A jestliže se těmito nesmysly nezabývají naši novináři, tak si myslím, že to je ze dvou důvodů. Za prvé jim nerozumí, a přiznám se, že já většině tech frází, které jsou v těchto materiálech obsaženy, také nerozumím, a jen se tak pokouším si je vysvětlit. Jiní novináři to prostě vezmou na vědomí a buď o tom neinformují, nebo to někde překlopí s odkazem na původní zdroj a s určitou vnitřní jistotou, že to stejně nikdo číst nebude“ říká Žantovský. Označuje to za dramatický předklon před nadstátní a nadnárodní institucí, kterou si občané v této formě nezvolili a do které nevstoupili. „My jsme vstupovali do Evropské unie, která obsahovala ty základní svobody pohybu osob, zboží a kapitálu. Ale to, co se z toho mezitím stalo – sbírka příkazů, zákazů a jakéhosi socialistického korporativismu – je něco, co každého soudného člověka musí vyvést z míry,“ srovnává mediální analytik EU, kterou jsme si odhlasovali před 21 lety v referendu, s EU, kterou máme dnes. Čtenářům ParlamentníchListů.cz, kteří by se chtěli trochu lépe orientovat v tom, jak nám je vládnuto, doporučuje, aby se podívali na stránky Evropské komise. Jsou i v českém jazyce. „Poučte se, přátelé. Protože nám nevládne naše vláda, ale Brusel,“ zakončuje Žantovský první dnešní téma.

„Můžou se uschůzovat, ale bude to k ničemu“

Od Evropské unie se ale nehneme ani s druhým tématem. Petr Žantovský musí Bruselu uznat, že ho vyvedl z jednoho zásadního omylu. Mediální analytik byl skálopevně přesvědčen o nedostatku humoru tamních byrokratů. Dnes musí uznat, že se pletl. Na vině je informace, kterou zveřejnil například portál TVGuru pod titulkem „EU zase něco odklepla: Nový televizní zákon změní život každému. Od 1. 8. 2025 se máte na co těšit“. Text se týká nejenom chystaných změn v poplatkovém zákoně, ale zejména mluví o novinkách, které do našeho právního řádu vnese nový Evropský zákon o svobodě médií, zkráceně EMFA. Tento zákon byl přijat již v loňském roce, do platnosti vstoupí až v srpnu letošního roku. 

Chystané změny se mají týkat především posílení nezávislosti médií, ochrany novinářů a plurality informací v členských státech. „To je, řekl bych, až černý humor, který tady od Evropské unie sklízíme, protože jestli něco v Evropské unii opravdu nefunguje, tak je to právě nezávislost médií, ochrana novinářů a pluralita informací,“ komentuje to Petr Žantovský. Zakopaný pes je podle něj v tom, jaké novináře, jaká média a jaké informace si za tou tezí čtenář představí. Pokud by si představil, že nezávislost médií znamená rovnost přístupu mainstreamových a alternativních médií k publiku, tak to je v Česku podle mediálního analytika opravdu důsledně pošlapáváno a prakticky takový stav neexistuje, na čemž má mít své nezpochybnitelné zásluhy exkomisařka Věra Jourová. Petr Žantovský připomíná strategii tzv. „vyhladovění“, tedy oddělení alternativních médií od příjmů z reklamy. „A tím je dohnat k likvidaci, protože nebudou mít z čeho žít,“ říká mediální analytik a ironicky poznamenává, že to je skutečně myšlenka podporující pluralitu médií a jejich nezávislost. Strategie vyhladovění byla Jourovou prosazována.

V článku je čtenářům dále sdělováno, že co se týče Česka, to již v tomto směru splnilo téměř všechna pravidla, ke změnám už dochází několik měsíců. Žantovský cituje z článku: „Přípravy probíhají už několik let v mnoha českých organizacích či na úrovni vlády České republiky. Již od roku 2022 se ČR účastnila odborných diskuzí.“ Mediálnímu analytikovi ale v článku chybí informace, s kým ty diskuze byly vedeny, o čem a s jakým cílem. „Podle reality, kterou vidíme kolem sebe, minimálně nebyl naplněn tento cíl, tedy zvýšit pluralitu médií a úroveň svobody slova v nich, spíše naopak – posílení jednotné doktríny, jednotného názoru a trestání za názor odlišný nebo disentní,“ dodává.

Za nejzábavnější větu v článku označuje Žantovský tuto: „Už v 1. čtvrtletí se navíc během předsednictví České republiky v Radě EU vláda Petra Fialy zavázala podporovat svobodu médií a také posílit schopnosti EU čelit hrozbám žurnalistiky a svobody médií.“ Mediální analytik to komentuje takto: „Ty fráze ‚čelit hrozbám‘ nebo ‚výzvám‘, eventuálně ‚vysílat signály‘ a podobně, používá tato vláda soustavně. Jsou to floskule, které nic neznamenají. Jenom mají v občanech vyvolat pocit, že ta vláda pracuje, i když nepracuje. Nebo pracuje špatně a na špatných věcech, já nevím. Ale zcela určitě se za ty poslední tři roky nijak nezasloužila o posílení plurality a svobody médií a názorů.“ 

Nový evropský zákon EMFA bude mít podle tohoto článku údajně pozitivní vliv na diváky. Petr Žantovský přikládá pasáž z článku: „Po celé Evropské unii by nyní lidé měli mít větší přístup k objektivním a nezávislým informacím.“ A rovnou se ptá: „Co jsou to nezávislé informace? Jsou to informace z Forum24, z Hlídacího psa, Neovlivní.cz? Čí jsou to nezávislé informace? Na kom jsou nezávislé?“ O tvrzeních, která jsou čtenáři v článku předkládána, říká: „Je to všechno skrumáž takových slov, která se dají ohýbat zcela po účelu a po zájmu toho, kdo je vyslovuje. Pro mě osobně je slovo ‚nezávislost“ velmi falešné a zrádné, já mám raději slovo ‚nestrannost‘. A nestrannosti se našim médiím věru nedostává.“ 

Příliš optimisticky tuto vládní snahu o zlepšení kvality informací nevidí. „Naše vláda a Evropská unie se můžou uschůzovat, usummitovat a podepisovat různé takovéhle příkazy, směrnice a zákazy, ale nic to neznamená. Znamená to jen jejich větší snahu zabetonovat se ve svých funkcích, ve svých vlivech a pašalících. Nemůžeme čekat vůbec nic, navzdory tomu, že se nám to slibuje v titulcích některých médií. Líp už bylo, říká jeden můj přítel, shodou okolností také zákonodárce naší země. Já se bojím, že má pravdu.“

Blahopřání Jarku Nohavicovi

V tomto týdnu, konkrétně 7. června, se dožil 72 let český básník a písničkář Jarek Nohavica. Proč ho připomínat v rubrice Týden v médiích? „Protože Nohavica se v několika fázích své kariéry věnoval čemusi, co by se dalo označit jako písničkářské zachycení dění kolem nás. Nejprve to bylo na serveru Virtually.cz paní Jany Dědečkové, to byly ty tři slavné série takzvaných ‚virtuálek‘, což byly krátké písničky reagující na aktuální a důležité dění kolem nás, ať už v politice, nebo ve společnosti. Poté jednu dobu něco podobného provozoval i pro YouTube kanál Jany Bobošíkové,“ vysvětluje Žantovský. Nohavica se k tomuto žánru stále vrací. V roce 2017 dostal dokonce Krameriovu cenu za nezávislou žurnalistiku v písních. Na ceremoniálu tehdy i zahrál.

„Je to dáno tím, že Nohavica je člověk občansky angažovaný, kterému není jedno, co se kolem něj děje,“ říká o ostravském písničkáři Petr Žantovský. Nohavica umí atmosféru doby vystihnout ve verších, ale i ve zkratkovitých postřezích. Upozorňuje na nesmysly a hlouposti pomocí satirického náboje. „To je něco, co z dnešní žurnalistiky v podstatě zcela vyprchalo a je to velká škoda. Vzpomínám si na to, že někteří jeho kritici ho brali tak smrtelně vážně, když zpíval písničku, parodii na Joe Bidena, která končila refrénem ‚počkáme co řekne pan prezident USA‘ s verši jako ‚na Vánoce bude kapr nebo husa, počkáme co řekne pan prezident USA‘ nebo ‚ta raketa byla Ukrajince nebo Rusa, počkáme co řekne pan prezident USA‘. Takováhle jemná ironie, trošku štiplavá, ale zcela jednoznačná, v těch písničkách vždycky byla. Myslím si, že je to zcela unikátní a takhle nějak naposledy na politické události v našich kulturních dějinách reagovaly takové subjekty jako Osvobozené divadlo nebo Červená sedma. Jarek Nohavica je toho velmi důstojným pokračovatele, takže je na místě mu k těm jeho narozeninám popřát,“ uzavírá Žantovský.