Zemědělec varuje: Potraviny mohou zdražit skokově o desítky procent. Letošní katastrofa může ještě překonat tu loňskou

Jak pro vás začala letošní sezóna? Bude líp, nebo hůř než loni, kdy řada českých zemědělců hodně bědovala?

Letošní sezóna pro nás začala s optimismem. Po suchém podzimu, kdy bylo problémové založení porostů, zima přinesla celkem dobré srážky. I když vláhový deficit nedoplnily, tak porosty vypadaly po zimě dobře a měli jsme dobrá očekávání, že úroda bude dobrá.

Jenže srážky ustaly a sucho se vrátilo ve větší míře než loňský rok, nebo spíše se víc prohlubuje. Pokud brzy nepřijdou vydatnější srážky, porosty už nic nezachrání a úroda bude katastrofální.

Politici jako by byli každý rok překvapeni, že počasí si dělá, co chce, a zemědělci zase na jaře vyjíždějí do polí… O potřebě řešení se pořád mluví a pak se hořekuje nad zdražováním potravin, protože mají zemědělci bídnou úrodu… Poučili jsme se tedy z loňska v něčem?

Politici se probudí vždy až tehdy, když se začne o jistém problému mluvit v médiích a v rámci široké veřejnosti. I když určitá práce politiků je vidět – jsou již připraveny projekty na vodní nádrže v okolí na zadržení vody a různé dotační programy pro hospodaření s vodou nebo podpora zemědělců postižených suchem.

V loňském roce jsme nebyli postiženi suchem tak výrazně jako zemědělci v jiných oblastech, ale i tak jsme se poučili, že je třeba s vláhou v půdě zacházet opatrně a zbytečně půdu nevysušit.

Takovéto dlouhodobé sucho jsme ale ještě nezažili, a tak se máme my, zemědělci, ještě hodně co učit. V budoucnu, pokud sucho bude pokračovat, budeme muset změnit i systém hospodaření. Určité věci v hospodaření nám zemědělcům nařizuje Evropská unie v rámci dotační politiky, i když někdy je to spíše víc papírování než starání se o půdu a životní prostředí.

Co říkáte na zdražování potravin – je to opravdu potřeba? Co mohou lidé dál čekat?

Zdražovat se bude všechno. Myslím si, že u potravin to bude, jak jsme již zažili, skokově o desítky procent a pak zase o určitá procenta zlevní.

Myslím si, že potraviny jsme měli poměrně levné na to, jaká je v současnosti platová situace, a potraviny by měly být dražší. A možná když ve velkých řetězcích budou potraviny dražší, lidé se obrátí na lokální výrobce, kteří již budou cenově vyrovnaní s řetězci.

Brambory oproti loňsku podražily opravdu skokově – téměř o dvě třetiny vyšší cena. Jde o dočasný výkyv právě z důvodu sucha, nebo jak to máme vnímat?

Cena u brambor je, řekl bych, dočasný výkyv z důvodu sucha. Brambor je méně, ovšem poptávka je velká, a tak obchody šroubují cenu. Jinde brambory nejsou, a tak je lidé musejí koupit i za cenu, jakou si nadiktuje obchodník. Až se na trh dostane dostatek raných brambor, cena klesne.

Otázka je, zda v letošním pokračujícím suchu bude dostatek. Také by bylo dobré znát, jak je to s onou cenotvorbou tak drahých brambor. Kolik dostane zemědělec za ony brambory a kolik jsou marže ostatních: Myslím si, že zemědělec nedostal za ony drahé brambory více než 6 Kč/kg.

Je to tím, že zemědělci si ceny nediktují a ceny určují až výkupci zemědělských produktů a další.

Pekárenské výrobky a obiloviny o 3,3 procenta dražší – tam je to čím, když jste říkal, že vás, jako pěstitele mimo jiné také obilovin, se sucho loni nedotklo?

U pekárenských výrobků jde spíše o zdražení u obchodníků, než že by zemědělci dostávali za obilí víc než před rokem.

Navíc cena pšenice šla oproti loňsku dolů, je jí totiž dostatek, a tak cenu pečiva spíš zvedají rostoucí energie a mzdy.

A máslo šlo také opět nahoru – o 8,6 procenta…

U másla jde o běžný výkyv. Před nějakým tím rokem byla kostka másla za 35 Kč a pak najednou letělo nahoru až k hranici 60 Kč a nyní je máslo za 50 Kč.

U levných másel dovážených ze zahraničí je výkyv cen větší, u českého másla je výkyv menší.

Proč tedy vlastně plocha půdy, využívané pro pěstování brambor, stále klesá, když je po nich poptávka? Je to tím, že je prostě pro vás, zemědělce, lehčí osadit pole jinou plodinou, třeba řepkou jako ve vašem případě?

U nás na brambory nejsou vhodné podmínky, a tak o pěstování brambor neuvažujeme a moc problematiku nesledujeme. Ano, je to lehčí osít pole pšenicí nebo řepkou, protože na brambory je potřeba více mechanizace a pěstování je pracnější.

Řekl bych, že dnes je pšenice či řepka i ekonomicky výnosnější než brambory. Stačí se kouknout na statistiku, kdy průměrná cena výrobců konzumních brambor za rok 2016/2017 dosáhla 4,32 koruny za kilogram, což je pokles proti roku 2015/2016 o 28,7 procenta. Při takovém poklesu se nedivím, že plochy brambor klesají.

Nedávno jsem vydávala článek o farmáři z Valče, podle kterého potravinová nesoběstačnost naší země není problém – vždyť můžeme třeba pšenici a podobně dovézt, když budeme chtít. Máte stejný názor? Nebo ustupování dovozu vidíte naopak jako problém?

Já to naopak vidím jako problém. Není problém něco dovézt, ale většinou jde o to, aby to dovážené bylo levnější než produkce od místních zemědělců – ale potom je takové zboží také nekvalitní.

Můžeme to vidět každou chvilku na dováženém polském mase. Navíc takové dovozy ničí naše zemědělství: Kdyby se k nám například nedováželo levně maso z cizích zemí, stavy zvířat by u nás byly na lepší úrovni a bylo by víc krmných plodin na polích a nezbývalo by tolik plochy pro veřejností nenáviděnou řepku.

Všechno je to o cenách. Když se k nám navalí silně zadotované potraviny z cizích zemí, tak český zemědělec není schopen konkurovat, a prodávat pod nákladovou cenou nejde dlouho. Neměli bychom spoléhat na dovoz. Je mi jasné, že bez dovozu to nejde, ale měli bychom se snažit dovoz omezit.

Zajímáte se o téma „dvojí kvality potravin“? Vadí vám to?

O dvojí kvalitu potravin se moc nezajímám, ale ne že by mi to nevadilo. V obchodě si spíše vybírám kvalitnější potraviny, čtu etikety a zajímám se, odkud potravina pochází. Je špatné, když výrobek vypadající úplně stejně navenek je v každé zemi v úplně jiné kvalitě. Nemělo by to tak být. A že výrobce tvrdí, že máme jiné chutě než jinde, pochopím tak u knedlíků, kde každý kraj má svoje, ale například u masných výrobků nebo u nápojů by mělo být složení a kvalita stejná.

Když vidíme lídra ČSSD do eurovoleb Pavla Poce na billboardech s „červenou kartou proti dvojí kvalitě potravin“, tak není to celé jen politické téma před eurovolbami? Nemohlo být tohle vyřešeno už dávno?

Dvojí kvalitu tu určitě máme již dlouho a je dobře, že se začíná něco dít. Snad to nebude jen předvolební tlachání a i po volbách bude práce zvolených politiků pokračovat.

Co je horší problém a na co je lepší se víc zaměřit – potíže našich zemědělců, podpora lokálních farmářů, nebo rozdílná kvalita dovážených potravin? Co a jak byste řešil jako první?

Na první místo bych dal tu kvalitu dovážených potravin. Když už se sem dovážejí potraviny, tak ale kvalitní a s jasným původem, jasným složením a bez dvojí kvality.

Řešení se zdá být poměrně jednoduché. Ať má jeden výrobek, který se prodává ve více státech, stejnou recepturu, stejné složení. A pokud výrobce mění složení, tak ať mění i obal. Chtělo by tuto problematiku rychle a jasně vyřešit.

Roman Opat (32 let) studoval na střední zemědělské škole, pokračoval na Jihočeské univerzitě, obor všeobecné zemědělství. Zemědělství se věnuje se svým otcem. Má dva syny.