V dokumentu se David vyjadřoval i ke své roli, nebo spíše její absenci, v listopadu 1989. „Já jsem taky nebyl nějaký velký milovník komunistů a režimu vůbec. Samozřejmě jsme přivítali, když přišel rok 1989 a začali jsem nějakým způsobem agitovat a jezdit. Ale mně to lidi moc nevěřili, protože mě ta společnost tak nějak uvrhla do klatby jakože komunistického režimu. Že tam patřím,“ uvedl.
„Tak jsem to pak už neřešil a řekl jsem si, to nechám být, a přitom jsem věděl, že to nebyla úplně pravda. Že jsem v podstatě dělal jenom muziku, která mě bavila. Nezpíval jsem proletářské písničky, ani socialistické, ani komunistické. Zpíval jsem vždycky o lásce, že chceme žít nonstop, chceme mít pár přátel a prožít si svoji lásku z pasáže. Tak jestli to někomu vadí dodneška a myslí si, že jsou to komunistické texty, tak mě to mrzí, ale nikdy to tak nebylo. Ani jsme to v Krokách nikdy tak nedělali,“ pokračoval. Doplnil, že se inspiroval americkou a italskou, tedy západní tvorbou. „Takže jsem si říkal, proč je tahle tendence, když já nedělám žádný bolševický songy, do prdele,“ řekl a shrnul, že se s tímto označením prostě smířil. Že si to Michal David „vyžral“ i za své kolegy souhlasil hudební publicista Josef Vlček.
Zpěvák uvedl, že se pak alespoň zjistilo, kdo byl opravdový přítel. Ale po kritickém období se vzchopil a nejedna kapela u něho pak nahrávala své písničky. A při nahrávání u něho muzikanti i bydleli, takže to Michal David označil za „divoká léta“, protože kapely nejen nahrávaly. „Takže nám zvraceli z oken a takovéhle věci. Dokonce mi nazvraceli do mixážního pultu,“ pochlubil se.
Fotogalerie: - Zastupitelé za plexiskly
K Davidovi a jeho přístupu k životu se následně ironicky vyjádřil Petr Fischer, bývalý ředitel ČRo Vltava. „Z dokumentarního filmu ‚Michal David: Žít tak, jak se má‘ se diváci dozvěděli, že Vladimír Štancl aka MD byl výtečný jazzový pianista, ale chtěl být slavný a mít se dobře. A to se mu povedlo, a to je hezké, tak se má žít, a je to dokonce tak, jak říkal Ferdinand Peroutka, že totiž smyslem české národní existence se nakonec nestal masarykovský humanismus, nýbrž jako u ostatních ‚mít se dobře‘, kdo by nechtěl. Pohádka života, krásný úděl, máme dnes. Česko 2021,“ pozastavil se nad přízemností ambic zpěváka.
K tomu ovšem poskytl protipól marketér Jakub Horák. Ten prohlásil, že Michal David je pro něj přeslazený, takže ho nikdy neposlouchal, ale „za totáče“ jim neunikl.
„Nicméně bych poznamenal, že neznám na světě národ, jehož smyslem existence by byl jakýkoli humanismus, ale že se prostě všichni chtějí mít dobře a že Itálie, Španělsko, Německo a vůbec všechny země jsou plné takovýchto zpěváků, kteří tam prozpěvují zábavný pop a když jejich fanynky zestárnou, tak taky bulí na koncertech do šátků - a nikdo to neřeší, protože prostě nikdo se nebere tak smrtelně vážně,“ usuzuje Jakub Horák s poznámkou: „Pokud by se všechny národy na světě chtěly mít dobře a jenom my bychom se mít dobře nechtěli, protože smyslem naší existence by byl masarykovský humanismus, tak já bych se takového národa možná i trochu bál.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: kas
