Vláda v pondělí projednávala a schválila dávno avizovaný návrh zákona o realitním zprostředkování. Nyní tedy nový předpis čeká cesta do Sněmovny, bude-li tam schválen, pak tedy do Senátu a nakonec k prezidentovi. Ministryně pro místní rozvoj, z jehož dílen zákon pochází, věří, že by mohl být účinný už od začátku příštího roku.

Charakterizovat ho lze klasickým „úmysl dobrý, provedení kulhá“.

Pročištění trhu se nekoná

Jedním z hlavních dopadů nového zákona mělo být zvýšení kvality práce makléřů. Dnes může makléře dělat každý, jde o volnou živnost. Návrh zákona o realitním zprostředkování počítá s novelizací živnostenského zákona tak, že se realitní zprostředkování převede mezi živnosti vázané a že k jeho vykonávání bude třeba splňovat určité kvalifikační požadavky – mít určitou úroveň vzdělání, praxi, odbornou zkoušku… Potud dobře.

Většina dnešních makléřů si ale s kvalifikací nebude muset lámat hlavu, plně jim postačí tři roky dosavadní praxe. Nečeká je tedy žádné síto v podobě zkoušky, jak to mají jiné oborové organizace nebo komory. Poskytovat realitní služby budou moct i nadále „makléři“, kteří mají realitní činnost na přivýdělek – můžou to být taxikáři, barmani, může se jednat o matku na mateřské dovolené, studenta… Ti všichni mají společné to, že to s realitami nemyslí vážně, kvalita jejich služeb bývá otřesná a zprostředkování dělají, protože si tím občas na nějakou tu kačku přijdou. Nedávno jsem se zájemcem o prodej bytu za zhruba deset milionů seděl v jeho restauraci a při probírání prodeje mi s vážnou tváří říká, že u něj pracuje realiťák a že s ním věc taky probíral – a ukázal na mládence, který nám nesl kávu…

Pokud se někdo bude chtít stát nově makléřem nebo už makléřem je, ale nemá dostatečně dlouhou praxi či vzdělání, bude muset složit zkoušku odborné způsobilosti. Bude ale zkouška byla na úrovni? Když se podíváme, kdo bude zkoušky provádět, najdeme už teď 21 autorizovaných subjektů, po účinnosti zákona jich bude pravděpodobně ještě mnohem více. Ministerstvo pro místní rozvoj se dušuje, že si kvalitu zkoušejících subjektů pohlídá, podle mě je to přílišný optimismus. Stát nedokáže ohlídat ani úroveň vysokých škol, natož lidi pracující v realitách, kteří jsou velmi vynalézaví; nakonec některé subjekty budou fungovat jako dávačky.