Slova vyřknutá soudcem Sovákem a zaznamenaná policejním odposlechem. I kdyby soudci Sovákovi nebyla v právě probíhající kauze úplatků prokázána vina; citovaná věta odsuzuje českou justici, její strukturu a prokorupční nastavení. Soudce vrchního soudu (a bývalý soudce Nejvyššího soudu) je přitom prvním spoluautorem tlusté modrobílé knihy s omyvatelným přebalem a názvem Trestní zákoník (dříve zákon) a trestní řád, která stojí či leží v každé policejní služebně a kanceláři státního zástupce. Tento muž, guru trestních orgánů, vnímá nevinu jako obchodovatelnou komoditu - nezaplatíš, nejsi nevinen. Je to zase exces jednotlivce, jak přispěchali okamžitě s vysvětlením justiční celebrity? A kolikátý, počítá je ještě někdo? Kdeže, to je systém.
Chtěl-li by někdo získat s nadhledem obrázek českých soudních poměrů 21. století, postačí mu přečíst si něco z ruských klasiků 19. století – Gogola nebo Čechova. Oba literáti humorně kritizovali korupční systém carského Ruska, ve kterém i babička nesla na soud jako úplatek husu, aby dostala spravedlivého rozhodnutí, systém, jenž navenek působil seriózně, uvnitř byl prohnilý, a proto byl objektem ironie a zesměšnění ze strany spisovatelů.
I česká justice navenek působí vážně – ctihodní pánové a ctihodné dámy (čtyři stále stejní lidé) v televizních diskuzích odborně hovoří o právním státě, ústavě, a vůbec o spravedlnosti. Radost poslouchat, při nedělním obědě.
A pak tu máme cca tři tisíce soudců, kteří nikde nehovoří, ale vydávají rozhodnutí. Právní řád je složitý a vydat spravedlivé rozhodnutí, a ještě je odůvodnit, to je dřina. Kde vzít motivaci? Když vás to nebaví a jste zajištěn.
Máme v České republice zmiňovaných tři tisíce soudců, ale nikdo oficiálně nechce spočítat, kolik to je rodin. Odhadem ne více než dvě stě, spíše méně. Pro pochopení – soudce není izolovaný jedinec, má bratra, manžela, rodiče, zetě, švagra, či jen kamaráda ze školy, atd. Tito lidé jsou často též soudci, státními zástupci nebo advokáty. Dvě stě rodin ovládá stát střední velikosti, jímž Česko je. V civilizovaném světě nemyslitelné. Jak se to u nás mohlo stát?
Pro pochopení současného stavu musíme udělat exkurz do minulosti. Před rokem 1989 funkce soudce neměla vážnosti. Právníci upřednostňovali zaměstnání ve státní advokacii, státním notářství nebo v podnikové sféře. Být soudcem byla prohra. Jednak jste byl pod politickým dohledem (o politických rozsudcích tu není třeba psát), a jednak, nešlo si přivydělat (na rozdíl od jiných profesí). Vládnoucí strana excesy soukromoprávního charakteru v justici nepřipouštěla; vznik justičních rodin nebo partiček, jež by profitovaly na systému, nebyl možný.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL
+
ParlamentníListy.cz
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
reklama
JUDr. Jindřich Rajchl byl položen dotaz
Chápu dobře, že jste prezidenta označil za monstrum?
A jestli jste přesvědčen, že je rozhodnutí ústavního soudu nezákonné, přiznám se, že já k němu mám také výhrady, ale nejsem právník a zajímá mě tak, co uděláte nebo co se dá dělat, když obecně s rozhodnutím ústavního soudu někdo nesouhlasí? Dá se vůbec odvolat?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Jinde na netu:
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.
Další články z rubriky
12:16 Zdeněk Jemelík: „Švejkolandské“ tažení do Ankary
V úterý 7.července 2026 odcestují do Ankary na summit NATO představitelé České republiky. Všechny do…
