Se záhadným Michaelem Waigelem, což doufám není onen hustě tetovaný německý básník, už jsem měl tu čest polemizovat. Šlo o to, že jsem se zastal čtenářů Parlamentních listů, o nichž si Waigel myslí, že jsou „samé strachy a podezírání…“ (blíže ZDE).

Pracky pryč od peněz nás všech!

V brouzdališti sítě sítí jsem ale narazil na další skandální Waigelův článek, kde se autor „blýskl“ úvahou: „Jsou-li státem dotovány politické strany, tak proč ne také politické neziskovky?“ (k přečtení ZDE). Odpověď je v tomto případě ještě jednodušší než otázka. Pokud strany získaly podporu ve volbách, reprezentují významnou část občanů. Mají mít tedy prostředky na svoji činnost. Strany, které získaly zanedbatelnou podporu voličů, reprezentují názory tak malého poštu osob, že nedává smysl, proč by se všichni měli „složit“ na jejich podporu. Pokud by finanční podpora nebyla limitována zřetelným volebním úspěchem, pak by si strany či hnutí zakládali podnikavci jako „podnikatelský projekt“. Politické neziskovky žádnou voličskou podporu nezískaly, a proto by neměly dostávat podporu z veřejných fondů, tedy peněz nás všech. Jestliže podporu dostávají, ať už od ministerstev nebo krajů, pak nepochybně jde o zneužití pravomoci veřejného činitele. Pokud dostávají peníze ze zahraničí, pak jde o zásah cizího vlivu, který by měl podléhat schválení demokratickou procedurou.