Samozřejmě se dá tento problém jednoduše smést ze stolu s tím, že ptát se na to, co nelze přímo pozorovat, nemá smysl, zvlášť když matematický aparát kvantové mechaniky tak skvěle funguje. (!) Kvantové pole je přítomno v každém místě časoprostoru, mapuje tedy jeho tvar a podle něho usměrňuje pohyb mnohem větší energie částice. Toto pole není vidět, jeho energie není přímo měřitelná, a přesto jeho tvar určuje vlastní pohyb částice v prostoru. Jeho tvar je dán uspořádáním objektů naší hmotné reality.

Kvantová teorie říká, že fyzikální stav každé částice je plně určen její vlnovou funkcí. Často lze polohu částice omezit na velmi malou oblast prostoru. Pak má její vlnová funkce amplitudu výrazně odlišnou od nuly.

Podle Davida Bohma je veškerá realita, kterou pozorujeme jejím rozvinutím, jakousi speciální, stále se měnící podobou mnohem základnější svinuté skutečnosti, již nejsme schopni přímo postihnout. Představme si, že stav částice s minimálním vlnovým tvarem odpovídá Bohmovu rozvinutí - tak jak je on definuje. Aby lidská duše mohla v pravém slova smyslu existovat, musí být sama o sobě kvantovou strukturou.