Samozřejmě se dá tento problém jednoduše smést ze stolu s tím, že ptát se na to, co nelze přímo pozorovat, nemá smysl, zvlášť když matematický aparát kvantové mechaniky tak skvěle funguje. (!) Kvantové pole je přítomno v každém místě časoprostoru, mapuje tedy jeho tvar a podle něho usměrňuje pohyb mnohem větší energie částice. Toto pole není vidět, jeho energie není přímo měřitelná, a přesto jeho tvar určuje vlastní pohyb částice v prostoru. Jeho tvar je dán uspořádáním objektů naší hmotné reality.
Kvantová teorie říká, že fyzikální stav každé částice je plně určen její vlnovou funkcí. Často lze polohu částice omezit na velmi malou oblast prostoru. Pak má její vlnová funkce amplitudu výrazně odlišnou od nuly.
Podle Davida Bohma je veškerá realita, kterou pozorujeme jejím rozvinutím, jakousi speciální, stále se měnící podobou mnohem základnější svinuté skutečnosti, již nejsme schopni přímo postihnout. Představme si, že stav částice s minimálním vlnovým tvarem odpovídá Bohmovu rozvinutí - tak jak je on definuje. Aby lidská duše mohla v pravém slova smyslu existovat, musí být sama o sobě kvantovou strukturou.
Uvažujme, že náš mozek existuje v kvantovém poli a svou aktivitou toto pole tvaruje. Zároveň však tvar tohoto pole ovlivňuje zpětně činnost lidského mozku i těla. Obsahy našeho vědomí pak odpovídají tvarům kvantového pohybu částic.Obraz okolní reality se před námi rozvinuje prostorově jako virtuální kvantová struktura. Existuje tak dlouho, jak dlouho proudí našimi smyslovými kanály energie, která ho vytváří. Pak obraz odeznívá – svinuje se. Svinující se obraz této pozorované reality rozvinuje obrazy uložené v naší paměti a na základě podobnosti s nimi interferuje. To nám umožňuje ztotožnit viděné se známým. (Někdy se může stát, že to co vidíme, dá podnět k spojování s minulým.) Budoucnost je vlastně dána minulostí. Není známo nic, co by tento princip z hlediska fyziky narušovalo. Vzato do důsledku, již na počátku světa bylo určeno, na co každý z nás myslí právě teď i to, na co budeme myslet a co budeme dělat dnes večer. Je to pouhá iluze, že máme možnost se rozhodnout, zda půjdeme večer do kina, na pivo, za zábavou či zda zůstane doma a budeme se koukat na televizi či zalezeme do postele?Veškerý pokrok by pak byl jen důsledkem nevyhnutelného běhu událostí. Znamenalo by to, že fyzikům něco velmi důležitého v popisu světa chybí a vesmír není neživou hromadou hmoty, jak se nám jeví. Podle učiněných ověřovacích pokusů bylo potvrzeno, že náš mozek se rozhoduje sám a nevědomě v důsledku své strojové reakce na vnější podnět. My máme zpětně jen iluzorní pocit, že jsme to rozhodnutí učinili sami a svobodně.
Otázkou potom je, proč vlastně máme pocit vědomí. K čemu je to dobré? Naprostá většina fyzikálních zákonů je z hlediska toku času dokonale symetrická. To znamená, že tyto zákony by fungovaly stejně nezávisle na tom, zda by čas plynul směrem z minulosti do budoucnosti nebo naopak.Již mnoho let se fyzikové snaží zjistit, co je příčinou toho, že existuje nějaká šipka času. Na toto téma vznikla již řada fyzikálních teorií, které jsou založeny na principu entropie, druhé větě termodynamiky a statistice.V kvantové fyzice toto ovšem NEPLATÍ.
Je-li lidská duše produktem neurální aktivity, je naše svobodná vůle pouhou iluzí. Mozek deterministicky reaguje na podnět – přitom si nejsme ničeho vědomi. Potom se náhle, NÁSLEDNĚ objeví pocit vědomí a svobodné vůle. K čemu tyto počitky příroda vytvořila a k čemu slouží, ale není jasné. Mají-li lidská duše a její obsahy charakter kvantových objektů, pak ovšem experimenty získávají zcela jinou logiku.Naše mysl neustále produkuje, aniž si to uvědomuje, spoustu myšlenek, představ, pocitů a řadu dalších psychických obsahů. S každou myšlenkou a pocitem se váže malé nenulové množství energie, které musí naše mysl vydat. Produkujeme-li tedy velké množství negativních pocitů a myšlenek, odtéká z nás energie neefektivně jako voda z děravé nádoby. Nezbývá nám pak dost energie na hlubší tvůrčí myšlenky a vznešenější emoce. Je velmi obtížné zastavit tok našich myšlenek – zvláště těch negativních.
Lidské vědomí nemusí být pouhým produktem činnosti našeho mozku. Její základ může být fyzikální, a nikoliv elektrochemický. Není to nehmotná abstrakce. Jedná se o kvantovou strukturu, která prochází procesem podléhajícím kvantové fyzice.
Jedná se o obecnou vlastnost všech hmotných objektů, a to i neživých? Každý živý hmotný objekt má schopnost provádět pozorování. Naše paměť není obsažena pravděpodobně jen v mozkových buňkách, ale je částí časoprostoru.
- Vědomí člověka může být v principu obecná vlastnost živé hmoty, podléhá ale dějům kvantové povahy na úrovni nejmenších částic energetické povahy.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
