Minulý týden, při své návštěvě v Praze a v průběhu jednání s premiérem Sobotkou, řekl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker: „Všiml jsem si v poslední době, že Váš ministerský předseda [Sobotka] říká, a opakuje to stále a stále, že se Česká republika chce stát součástí permanentní strukturované spolupráce na evropské obraně. Je to pokračování viditelného úsilí Vašeho premiéra a jeho vlády převzít v Evropské unii zodpovědnosti a povinnosti.“ Hned vzápětí naznačil, co takové „převzetí povinností a zodpovědností“ bude znamenat: „V posledních týdnech spouští Evropská komise obrannou agendu a minulou středu jsme ohlásili vznik Evropského obranného fondu…. Jsem rád, že se Česká republika chce stát součástí této iniciativy“.

Junckerova slova zazněla v pátek, 9. června 2017. Tzv. „Diskusní materiál o budoucnosti evropské obrany“, který (mimo jiné) obsahuje návrh na vytvoření Evropského obranného fondu, byl Evropskou komisí zveřejněn dva dny předtím – 7. června. A hle, „Česká republika již chce být součástí“ tohoto nápadu, oznamuje nám Juncker.

Na základě jaké diskuse se k takovým závazkům premiér Sobotka hlásí (tedy pokud o tom on sám vůbec ví)? Kde si potvrdil k takovým postojům svůj mandát? Po vážné debatě v českém parlamentu? A ví vůbec o této závažné iniciativě členové české vlády? Či to byla jen taková „junckerovská lehkost“ potvrzující, že názor českých politiků už nikoho nezajímá, hlavně že předem se vším souhlasí?

Co však nelze tolerovat v žádném případě, je fakt, že není informována česká společnost. Ta musí mít právo vědět a vyjádřit se, k jakým bezpečnostním a obranným povinnostem ji její vláda – k cizí metropoli – zavazuje.

Tzv. diskusní materiál Evropské komise „O budoucnosti evropské obrany“ nastiňuje tři možné bezpečnostní scénáře, které se od sebe liší pouze mírou pružnosti spolupráce (od nejvolnější k nejtěsnější). Co ovšem ani nenaznačuje, jsou odpovědi na otázky základní: