Vzpomněl jsem si na dávnou minulost v poslední době hned třikrát. Během poslední návštěvy v ČLR, něco více než před rokem, poslední návštěvy v Minsku na podzim minulého roku a během nedávného čtení Vatikánských novin L'Osservatore Romano a Vatican News.

Zatím co v české kotlině probíhá boj s covid-19 doprovázený ironií, údivy, kritikou, možná i protiústavně vynucenou disciplínou a politikařením, objevuje se na povrchu dění možnost uvědomit si opravdovou hloubkukrátkozrakosti zahraniční politiky států EU, politikařením krocené závisti co se týče ruské vakcíny, o kterou vyrábět ve spolupráci s RF projevily zájem nejenom USA, ale i několik států nacházejících se západně od Krušných hor a Bavorského lesa, a v neposlední řadě nemožnosti utajovat dlouho informaci. Zde mám na mysli únik informace o 25 projektech Světové banky (WB) v první fázi pandemie. Ta podle interního grafu Programu strategické přípravy a reagování ve vztahu s covid-19 měla začít 2. dubna 2020, což přibližně odpovídá skutečnosti, a má skončit 31. března 2025, což si upřímně přeji.

Zprávy z boje s covid-19 doma i ve světě doplňují vybrané zprávy z bojů v Bělorusku a o něho se starajícího Polska a Ruské federace. Protože se jedná o vybrané zprávy na slovo vzatých odborníků, doplňuji je o své neodborné hodnocení, které mi doposud dovolovala demokracie. Může totiž později posloužit ke srovnání božích přání a nových realit.

Běloruská autoritativní moc ztratila dech ve smyslu morálně mravnostním a sociálně ekonomickém s pomocí násilné bělorusifikace, mýtů a zdráhání se plnit závazky z dohody o unijním státu s RF v naději, že čas je na straně běloruské moci. Politická krize v Bělorusku má své kořeny, jak jsem již několikrát psal, především v domácí politice, ignorování rad SZO (WHO) co se týče covid-19 a jeho šíření v dětské věkové skupině a několika geopolitických faktorech. Ty dovolily transformovat Bělorusko ze subjektu regionální politiky do jejího objektu, ignorovat skutečnost, že více vektorová politika není možná bez patřičné historické, politické, hospodářské a vojenské síly státu. Hospodářsko – bankovní krizi v Bělorusku není v současné době možno řešit bez aktivní pomoci RF. Bude-li zítra (14.9) prezident Lukašenko v Soči pokračovat hrát roli děda – vševěda je možné si představit, že již v roce 2021 bude těžko léčitelně bolet hlava vrchnost v Černínském, Berlaymont a Prezydencki paláci. Proč? Problémy v Bělorusku vyžadují okamžité řešení, zítra může být již pozdě. Prezident Putin si pravděpodobně může dovolit čekat, protože ví, že když slunce líbá jablíčka na tváři i na líčka, ta chtějí být hned snědená, když jsou pěkně červená. Jinými slovy: Bělorusku mu spadne jako zralé jablko do ruky a EU bude mít o další problém na víc.