Po přečtení rozhovoru s šéfem největší pražské firmy mám pocit, že by bylo jednoduší, kdyby Dopravní podnik hl. m. Prahy byl bez generálního ředitele Martina Gillara. Tento univerzální odborník, jenž byl primátorkou Adrianou Krnáčovou dosazen do křesla nejvyššího dopraváka, se už stačil proslavit jako šéf strategie a rozvoje České pošty. Některé pobočky připomínají pouťové stánky, doručovatelky dávají hromadné výpovědi, pro balíky do ruky si musíte chodit na poštu anebo vystát hodinové fronty na obyčejné poštovní služby. A to ještě patříte k těm šťastlivcům, kterým poštovní úřad v obci nezrušili úplně.

Nyní bude Martin Gillar rovnat záda pražským dopravákům. Ano, počet volných řidičů je téměř nulový, protože stovky a tisíce řidičů autobusů odešly jezdit do Norska, Švédska, Německa nebo Anglie. Kdyby to nebylo panu Gillarovi jasné, tak odešli tam, kde dostanou vyšší mzdu a lepší zacházení. To je trh práce, produkt kapitalistické společnosti, kterým se manažeři tohoto typu oháněli v dobách nedostatku pracovních příležitostí: „Když se tito nelíbí, tak jdi jinam.“ Stalo se! Početná komunita českých a slovenských šoférů pracuje pro autobusové společnosti zajišťující obsluhu Osla, Londýna, Stockholmu nebo třeba Manheimu. Další jezdí po Evropě pro společnosti Deutsche Bahn nebo Flixbus. Němci, Angličané nebo Norové si pro lidi přišli do Česka, nabídli jim jazykové kurzy a ubytování.

Místo, aby Martin Gillar vymyslel strategii, jak dostat lidi zpátky, tak utrácí čas vymýšlením vizí, které nebudou realizovatelné ještě desítky let a při současném stavu technického pokroku a lidského vědění mě napadá jediné, že se pan generální ředitel zřejmě nachází v hlubokém deliriu. Wikipedie definuje stav mysli takto: „V popředí je zmatený obsah duševní činnosti s dezorientací různými směry, poruchami pozornosti, zmateným myšlením, iluzemi až halucinacemi a měnlivými, spíše sekundárně vznikajícími bludy, vystupňovaná bývá rovněž sugestibilita. Představy ztrácejí svůj subjektivní rozměr, nabývají charakter snových stavů a nejsou odlišovány od reality.“