Přečtěte si prosím můj nominační projev na předsedu pražské TOP 09:

Dámy a pánové, je mi to líto, ale dnes se budete muset spokojit se mnou – nebo tak to aspoň říkával Karel Schwarzenberg. Nezmiňuji ho náhodou. Stojím tu dnes, abych požádal o vaši důvěru a nominaci na předsedu pražské organizace TOP 09. Ale především jsem tu, abych s vámi sdílel svou vizi, kam má naše strana – i naše země – směřovat.

A mám pocit, že nám tu dnes chybí jeden hlas. Tichý, ale hluboký. Zdvořilý, ale pevný. A ten hlas patřil Karlu Schwarzenbergovi. Muži, který nám ukázal, že politika je i věcí cti. Který nás naučil, že být konzervativní neznamená být zpátečnický, ale že to znamená chránit to, co je správné – svobodu, právní stát, evropskou identitu a důstojnost. A který nám všem předal i varování: že populismus a pohodlné lži jsou tím nejrychlejším způsobem, jak ztratit sami sebe.

Nechci být součástí prázdných gest a politiky, která je vyprazdňována kompromisy. Když jsem byl ministrem spravedlnosti a spoluvytvářel jsem nový trestní i občanský zákoník, tak jsem také nepřistoupil na kompromisy, které by ohrozily celek. A věřte mi, že tam ten tlak tehdy také byl.

Proto dnes říkám jasně: TOP 09 musí být opět