Ochrana informací o občanech v EU nabrala nařízením požadavků GDPR byrokratickou turbulenci a nechala vydělat zejména školicím firmám, kteří masově vtloukají organizacím, jaké hory papírů musí spotřebovat k splnění těchto náležitostí.

Nesmět vědět o někom, kdy a kde se narodil, když si to stejně najdeme bleskově ve veřejných registrech, je paradoxní. Stejně tak si pomocí internetových map okamžitě najdeme majitele nemovitostí v celé ČR, včetně detailních leteckých pohledů na jejich pozemky.

Co je ale závažnější, je fakt, že v době životům nebezpečné pandemie si občané nemohou zjistit informace o tom, kde se vyskytují zejména již nakažení spoluobčané. Lze zjistit jen hrubé lokální výskyty pomocí semaforových map max. do úrovně okresu. Přehledy o konkrétních nakažených občanech nemají ani pracovníci zastupitelstev obcí a měst. Na tyto informace je embargo a lze se je dozvědět pouze pokoutným způsobem, zejména systémem jedna paní povídala.