Třetí den pražského povstání 7. května to s metropolí nad Vltavou vypadalo opravdu zle a materiál renomovaného historika Pavla Žáčka o tom poskytuje jasné důkazy.

Připomínám také ještě druhý díl Pamětí profesora Václava Černého s podtitulem Křik Koruny české, který popisuje léta 1939 – 1945. Na straně 389 autor píše. „Vlasovova armáda se soustřeďovala v severozápadních Čechách....Do Prahy se silnějšími částmi přesunula od Jinonic. Sám na vlastní uši jsem dne 6. května v státním rozhlase slyšel českou ruštinou pronášený apel na „vajská Vlasova“, žádající jejich pomoc Praze. Byl to jeden ze samovolných počinů vojenské správy státního rozhlasu, vojáci si vlasovské podpory v zoufalé situaci přáli, generál Kutlvašr (vojenský velitel pražského povstání, pozn. autora blogu) byl ruský legionář z první světové války. Vlasovci zasáhli na pouhé zavolání o pomoc, udeřili mocně na Pankráci, na Vinohradech, na Smíchově, na Žižkově, pronikli až k Obecnímu domu, to vše 7. května, byli to stateční lidé, padlo jich okolo tří set.“ Tolik očitý svědek pražského povstání a pozdější signatář Charty 77 profesor Černý.

Je dobré také pochopit, proč mnozí Rusové vstupovali do jednotek, které měly bojovat s Rudou armádou. Sám generál Vlasov patřil předtím, než v květnu 1942 padl do zajetí, k úspěšným vojevůdcům Rudé armády, který Němcům uštědřil několik porážek. Nebyla to jeho vina, že padl do zajetí, údajně ho německým vojákům vydal ruský starosta jedné obce, kde se pokoušel ukrýt.