V předchozím článku jsme stručně popsali, jakými změnami prošlo naše školství po r. 1989 a nastínili jsme, co dalšího nás čeká. K dlouhodobé degradaci školství, které dnes z cca 50 % produkuje pologramotné, nesamostatné a společensky neuplatnitelné jedince [1], se přidává další pohroma – tzv. SEXUÁLNÍ VÝCHOVA.

Minule jsme vás seznámili s „Příručkou sexuální výchovy pro učitele ZŠ“ z dílny MŠMT, která představuje nebývale pokleslou, hrubou až vulgární metodiku (viz např. doporučovaná „hra“ Kompot s následnou diskuzí [2]). Obáváme se, že takto vedená „výchova“ spolehlivě naruší zdravý psychický i mravní vývoj mladé generace. Proč? Protože předčasně otevírá témata, která dítě není schopné adekvátně zpracovat, a navíc tak činí způsobem, který by byl nepřijatelný i pro leckterého (nebo dokonce pro většinu?) dospělého jedince. 

Dnes se budeme věnovat tomu, jakým způsobem bude (je) do škol nasouvána i GENDEROVÁ IDEOLOGIE (samozřejmě v rámci tzv. Sexuální „výchovy“). 

Za menšiny lobbuje leckdo. Za děti nikdo

Jak prohlásil ministr školství doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. (ZDE), „témata jako LGBTI+ do moderní výuky na českých školách patří.“ K prosazování své politiky vláda zřizuje poradní a pracovní orgány složené z členů vlády a dalších „odborníků“. Je k tomu vytvářena i síť neziskových organizací, aktivistů a lobbistů. Jedním z takových orgánů je Rada vlády pro lidská práva, která má „odborné“ výbory (ZDE) a spolupracuje s neziskovými organizacemi. 

Jak vidíte, za menšiny, jejichž počet je ve zdravé společnosti skutečně marginální (přibližně jedno 1 promile trans lidí a 1-2 % homosexuálů [3]). lobbuje kdekdo. Za naše děti (téměř) nikdo.