Je to příběh Jaromíra Jágra, prostého hocha ze stínu kladenských hutí a posléze občana, jenž opustil svou vlast právě v době, kdy se to tady po Listopadu všelijak mlelo, pravda a láska měly setsakramentské potíže se lží a nenávistí, stejně jako bílí koně s přežitím. V tom boji bylo zapotřebí každého chlapáka, leč on se přesto vzdálil do ciziny, ještě nedlouho před tím vydávané za tresť nenáviděného imperialistického kapitalismu, aby tam za účelem osobního obohacení atd. Taková známá story.

Ale zase potom ho to táhlo domů, což nutno ocenit, jelikož to není u špičkových sportovců z těchto lukrativních destinací právě pravidlem. Připomeňme třeba Roberta Holíka, syna legendárního Jaroslava, jenž už ani neumí česky stejně jako momentálně u nás hrající americký junior Pivonka, potomek bývalého československého reprezentanta Pivoňky, také slovenských bratrů Šťastných, jež jsou na tom se svou mateřštinou podobně, nemluvě o celém zástupu úspěšných tenistů, kteří dnes jezdí do vlasti jenom prstem po mapě.

Je tedy zpět, a zatímco předtím nám dělal ve světě slávu (i nadále historicky nejlepší Evropan v NHL), teď dělá doma národu ostudu. Alespoň tak nám to předkládá jistý Vilém Besser v jistém médiu zvaném Forum24, vzniklým údajně na obranu liberální demokracie. (Já si spíš myslím, že hlavně proto, aby si Pavel Šafr, jeden z monumentů české polistopadové žurnalistiky, zajistil další šéfovské místo po těch, které už postupně vysedával v Českém deníku, Denním Telegrafu, Lidových novinách, Mladé frontě Dnes, Blesku, Reflexu a kdoví kde ještě…)