Naopak nemalým cílem se aktuálně stala mj. veřejností úporně sledovaná snaha dovést ke zdárnému konci i kauzu Č. H., tak důležitou pro budoucnost, doslova nad námi visící jako Damoklův meč. A hle, nyní již můžeme konečně ke všeobecné spokojenosti konstatovat, jak rázně byla vyřešena - tak jednoznačně optimisticky by to nedokázal veřejnosti sdělit ani žalobce Jaroslav Šaroch! Trochu se to sice vleklo, ještě i za přestávku, mezitím už-už chvílemi hrozilo, že se všechno zvrtne ve svůj protiklad, ale nakonec byla ´Kauza Č. H.´ rázně vyřešena: po vítězství v titěrné Černé Hoře (630 000 obyvatel, 156. stát světa) si naši fotbalisté udrželi reálnou šanci postupu na EURO 2020, zpod ostří meče unikli. Pokud je ovšem v konečné tabulce na druhém místě nepředskočí rozlohou ještě titěrnější leč fotbalově hbitější a střelecky úspěšnější Kosovo, jež dokázalo favorizovaným a nám nedostižným Angličanům na jejich trávníku nastřílet tři góly, což bychom od nich měli brát jako metodickou lekci zásadního charakteru.

Přenesme se nyní na křídlech pravoslaví z Černé Hory na Bílou Rus, tedy do Běloruska. V tamním hlavním městě Minsku se v téže době uskutečnilo spektakulární světem sledované atletické střetnutí Evropa – USA. Připomeňme si v této souvislosti, že pořadatele (zemi počtem obyvatel menší, než Česká republika) reprezentovala na této galapřehlídce snad desítka atletů, zatímco nás, bývalou atletickou mocnost, žádný. A to i v situaci, kdy řada předních borců se před zahájením světového šampionátu v katarském Dauhá omluvila – nedostalo se na nás ani jako na náhradníky.