Je to ale bohužel výsledek působení současného českého mediálního mainstreamu. Ten byl přesvědčen, že je jeho svatou povinností vykreslovat Rusko a předtím Sovětský svaz v těch nejhorších barvách. A to i v souvislosti s II. světovou válkou.

Také nastupující, nová generace českých politiků i novinářů vidí roli Sovětského svazu ve válce pod vlivem svého ideologického přesvědčení. Tedy, buď jako zcela podřadnou anebo dokonce jako nevýznamnou.

Je to prostě pokus o revizi výsledků II. světové války. A tak i u nás slyšíme nesmysly o tom, jak se Praha v květnu roku 1?45 vlastně osvobodila sama. A ne díky Rudé armádě. Anebo, že Prahu vlastně osvobodili vlasovci.

S těmito nesmysly nemá smysl polemizovat. Když si někdo myslí, že jedna plus jedna nejsou dvě, tak co s tím uděláte? Prostě ho nepřesvědčíte. Jde o to, abychom si říkali fakta, a to pravdivá fakta.

Sovětský svaz v předvečer začátku II. světové války uzavřel s Německem pakt o neútočení, kterému se říká zkratkou pakt Molotov-Ribentrop. To byl nejen pakt o neútočení, ale také smlouva o rozdělení sfér vlivu ve střední a východní Evropě, o rozdělení Polska a o hospodářské spolupráci. Stalo se tak poté, co západní mocnosti (Francie a Británie) hrály se Stalinem při vyjednáváních o případném spojenectví proti Hitlerovi hru na schovávanou. Stalin pochopil, že obě dvě západní mocnosti nemají ve skutečnosti zájem na uzavření reálpolitické dohody se Sovětským svazem. A přijal německou nabídku k vyjednávání.Západní demokracie si hrály se Stalinem prostě proto, že byly antikomunistické. A upřímně, západním mocnostem by plně konvenoval případný ozbrojený konflikt mezi Německem a Sovětským svazem. Na tomto řešení ovšem Sovětský svaz neměl žádný zájem. Stalin se jako reálpolitik, ve stylu tradiční ruské imperiální politiky, stále obával spiknutí kapitalistických velmocí proti sovětskému státu. Takže oba dva diktátoři uzavřením paktu mezi sebou tak trochu vypálili rybník oběma velkým západoevropským demokráciím.