To, že polská společnost před II. světovou válkou byla silně antisemitská, o tom nelze vůbec pochybovat. Ostatně také v české společnosti byl před válkou, ale také po válce, zakořeněn v širokých vrstvách antisemitismus. Také některé české profesní organizace (advokáti, lékaři a další) se po zahájení německé okupace v roce 1939 velmi aktivně pustily do rasových čistek. Vylučovaly ze svých řad židovské kolegy. Ale upřímně, nebylo to obecně dáno ani tak jejich rasismem, jako tím, že se chtěly dostat k širšímu okruhu klientů. Jinak řečeno, šlo jim jen o jejich materiální zájem. To ovšem není omluva, ale konstatování.
U nás před válkou žilo několik desítek tisíc židovských spoluobčanů, včetně Slovenska zhruba 150 tisíc. Z koncentračních táborů se jich po válce vrátila menšina. Česká protektorátní vláda k rasistickým excesům vyplývajícím z nacistických Norimberských zákonů přistupovala pasivně a její spoluodpovědnost je ve srovnání s odpovednosti německých okupantů nepoměrně menší. Naopak na Slovensku byla Tisova vláda v provádění protižidovských opatření velmi aktivní a dokonce svým německým spojencům platila (!) za dopravu židovských občanů Slovenska do likvidačních táborů. Špičkám Hlinkovy klerofašistické strany šlo primárně o to, zmocnit se rozsáhlého židovského majetku a „odměnit“ tak desetitisíce svých přívrženců a exponentů. V pozadí arizace na Slovensku byl tedy loupeživý záměr Tisovy vlády. Děsivě antisemitský charakter této vlády lze dokladovat na odporných antižidovských výrocích slovenského prezidenta , který byl dokonce katolickým knězem (!).
To jsou historické skutečnosti, stejně tak jako to, že Horthyho vláda v Maďarsku držela nad více než 300 tisíci maďarskými Židy ochrannou ruku, a to až do chvíle svého pádu v roce 1944. Poté ovšem fašistické Šípové kříže rozpoutaly v Maďarsku protižidovské běsnění, které vlastně ve svých důsledcích vedlo ke zničení maďarských Židů.
Pokud jde o podíl Poláků na holocaustu, myslím, že to izraelský ministr zahraničí a předtím i izraelských premiér ve svých vyjádřeních přehnali. Jedna věc byla značný antisemitismus polské společnosti, který byl všudypřítomný. Druhá věc byl aktivní podíl Poláků na vraždění Židů. V Polsku žilo před válkou na dva miliony Židů. Nežili zřejmě nijak komfortně, alespoň většina z nich, ale nikdo jim v Polsku před válkou neubližoval. Veškeré represe přišly až poté, co Polsko bylo poraženo ve válce Německem, a Němci rozhodovali o věcech v Polsku bez jakéhokoliv vlivu Poláků. V protektorátu Čechy a Morava mohla Eliášova protektorátní vláda alespoň zbržďovat některá teroristická nařízení německé okupační správy. V Polsku žádná taková omezení Němci neměli. Němci se chovali k Polsku a k Polákům jako k nějaké africké kolonii.
Je potřeba připomenout, že po válce, tedy po vyhnání Německé armády z Polska, došlo v Polsku k několika protižidovským pogromům a ty si vyžádaly lidské oběti. Tyto pogromy a zejména rozsáhlý pogrom v Kielcích měly za následek exodus velké části přeživších polských Židů do Izraele, a to často přes naše území a s pomocí československé vlády. Aktivní pomoc polským Židům projevili zejména ministr zahraničí Jan Masaryk a také předseda čs. vlády Klement Gottwald. Srovnávat ovšem Kielce s vyhlazovacími koncentračními tábory, které zorganizovali Němci, a které byly v režii zločinecké organizace SS, prostě nelze.
Z tohoto hlediska je třeba považovat výrok izraelského ministra zahraničí za hodně přehnaný a hlavně za nediplomatický. V situaci, kdy izraelská vláda měla hostit lídry zemí V4, kam patří také Česká republika, byl také nesmírně hloupý. Jak to kdysi řekl kníže Talleyrand: „Bylo to horší než zločin, byl to omyl“. Představitelé Česka, Polska a Slovenska si tak udělali hezký výlet do Izraele bez nějakého velkého politického smyslu. A odpovědný za to je jednoznačně izraelský ministr zahraničních věcí.
Je pravda, že za dva měsíce jsou v Izraeli parlamentní volby a tak takový výrok možná může nějakou voličskou skupinu Izraelců nadchnout. Ale volby jsou letos také v Polsku, a tak bylo lze těžko přepokládat, že nacionálně-konzervativní polská vláda takovou urážku národní cti, přehlédne. Je zvláštní, že se izraelský ministr zahraničí nedokázal opanovat v situaci, kdy se jedná o upevnění dobrých vztahů se zeměmi, které jsou z Evropské unie vůči Izraeli nejpozitivněji naladěné.
Je dobře, jak na celou situaci reagoval český premiér Babiš. Cením si i jeho vyjádření, že republika a její vláda bude k přesunu své ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma přistupovat v intencích politiky celé Evropské unie. A tedy velmi zdrženlivě.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
